... bylo mi patnáct když jsem se poprvé zamilovala, velká platonická láska. Byla jsem pro smích všem v mém okolí a zřejmě nejvíc jemu, když jsem mu tajně házela do školní skříňky zamilované dopisy a dárečky. Skutečnost byla taková, že si mě nikdy nevšiml, vlastně ani nikdo jiný si mě nevšiml. Tehdy jsem si představovala jaké by to bylo mít kluka, který by měl oči jen pro mě a záviděla by mi ho každá holka na škole. Zázrak se nekonal, pomalu se blížila maturita a já byla pořád ta jediná holka ze třídy, kterou nikdo nechtěl, nikdo se o ní nezajímal, nikdo se s ní nebavil. Dodnes netuším proč, sice mi nebylo dopřáno oblékat se podle poslední módy, jezdit po discotékách a šprtka jsem taky nebyla a já tolik chtěla...
...co chceš pod stromeček? Mami, kluka...a pak to přišlo, tedy on přišel. Byl tak zázračný, že se tomu nechtělo ani věřit, vypadal přesně jako ten princ z mé pohádky a nejen z mé. První pusa, první pohlazení, první milování, všechno bylo tak moc krásné. Mě bylo čerstvých devatenáct, jemu o sedm více. Když mě doprovázel ke škole, když mě bral na hory, na každé procházce, všichni se za námi otáčeli jak jsme zářili štěstím...
...vezmeš si mě? Tahle otázka mi vyrazila dech přesně čtyři měsíce od našeho seznámení. Jiná odpověď než ano mě v tu chvíli nenapadla. Žila jsem ve své pohádce, každý den po čtyři nádherné roky jsem byla neskutečně šťastná, s manželem, kterého mi každá záviděla, pro jeho věčný úsměv, chytrou hlavičku, smysl pro rodinu a naší překrásnou holčičkou, která se nám narodila. Nikdy by mě nenapadlo jak rychle všechno může skončit...
...někoho jsem potkal, sbal se a vypadni. Prosím? V tu chvíli se mi zhroutil svět, nechápala jsem, nic jsem nechápala. V tu chvíli jsem rovnýma nohama skočila do pekla, do života. Stále na mateřské, bez práce, bez peněz, bez střechy nad hlavou, bez lásky...
...to si děláš srandu, ne? Přesně takhle mě tehdy přivítala moje rodina. Nechápala jsem stále nic, jen to že se o sebe budu muset postarat. Sakra, je mi dvacetčtyři a nic neumím co teď? V tomhle ohledu se nademnou asi smilovala vyšší síla, jinak si to nedokážu vysvětlit. Záhy jsem našla práci, střídavě se starala s ex o dceru a snažila se žít u prarodičů a co si budem namlouvat, doufala že se mi moje láska vrátí. Nevrátila, do našeho krásného domečku se nastěhovala nová teta a já trpěla jak zvíře. Nejlepší kamarádka se pro mne stala postel, lahev vína, a stažená roleta. Nikam jsem nechodila, zhubla jsem na kost a nedokázala přestat plakat...
...seš chlap, tak tě zničím! Po několika měsících, jsem přestala doufat ve šťastný konec a šla na svoje první rande. Přípravě jsem věnovala celé odpoledne a popravdě stálo to za to. Můj společník se nemohl vynadívat a toho večera mi to došlo, všichni jsou stejní, nezaslouží si lásku. Scénář byl tolikrát stejný, každého z nich jsem nechala aby se zamiloval. Opuštěli přítelkyně, kupovali dárky, slibovali modré z nebe a já? Já už se jim nikdy neozvala...
...jsi blbá, to ti to jednou nestačilo? Ale stačilo, už se nenechám tak lehce utáhnout. Jenže můj poslední úlovek na to šel od lesa, co víc používal moji taktiku a měl čokoládové oči. To on byl ten co se chtěl nechat dobývat. Po půl roce, proseb, slibů, hádek, rozchodů a milování tak nějak vyplynulo, že spolu zřejmě chceme žít...
...vezmeš si mě? Hmm. Tentokrát jsem se ptala já, nebyla jsem tak zamilovaná jako porvé, ale po třech letech jsem to brala už spíš jako povinnost. Na pohádky už nevěřím, beru věci racionálně a když odejde, vím že mě to nezlomí. Někdy se trápím, nemůžu spát, pláču tajně do polštáře, jsem myšlenkama jinde...
...vesnický domeček a moje štěstí.
© 2003—12