Lesk a bída

Člověk by měl psát nejlépe o tom, co zažil, co zná, co je mu blízké. Fantazii mile ráda přenechám paní Rowlingové, která svými neskutečnými světy pohltila milióny čtenářů a jí podobným. Raději zůstanu při zemi a svou trochou do mlýna přispěji nějakým tím zjištěním z poslední doby. Gender, jak jinak.

Nedávno jsem měla možnost zúčastnit se zajímavé narozeninové párty v jednom místním klubu, kde o nic nebyla nouze. Alkoholu dostatek, mužů i žen taktéž, přesto si pánové stále na něco stěžovali. Na ženy! Jak jinak. Prý tam žádné pořádné nejsou a ty co tam jsou, chtějí jen jedno – pořádně naditou peněženku. Bylo vážně zajímavé sledovat, o čem muži sní a co hledají. Prý ženu pro život, která by je rozesmála. Užívání že už mají dost a teď by se rádi vrhli do vztahu, pořádného, se vším všudy. Však víte, vlastní bydlení se zahrádkou, psa, děti, nákupy v Ikee a tak. Jsme ale na malém městě, všichni se znají a i ti, co se neznají osobně, o sobě vědí více než dost. Když něco uděláte, roznese se to jako chřipka. A má to i podobný průběh, nějaký čas se okolí budete vyhýbat, než se uzdravíte, tedy než se začne řešit zase něco jiného. To už je úděl, musíte si dávat sakra velký pozor na to, co děláte. Ale abych neodcházela od tématu hledání té pravé. Sličných děv kroutících se u tyče je na každé párty dostatek a i zde byli pánové uchváceni umem připoutat jejich pozornost. Asi to není příliš těžké po několika drincích ginu s tonikem, to opravdu ne. Vnitřně se tomu brání, ale stejně podlehnou, dnes naposled, vážně!

„Už končím s hokama, co jdou jen po penězích! Mám jich dost, chci nějakou normální!“ pravil jeden z oslavenců, jenž se celý večer oháněl svým tučným kontem a faktem, že mu to tam skoro patří a že může mít každou. Slečna opustila ještě zahřátou tyč od žhavého tance a dotyčný hledící na ni povídá: „Ta jde jasně po prachách…nejspíš se s ní dneska stejně vyspim.“ Tak to už jsem ale vůbec nic nechápala. Asi za to mohlo i větší množství alkoholu, které mi proudilo v krvi, každopádně jsem si hned řekla, že o tom musím napsat. Samozřejmě, že existují zlatokopky, mohla bych je rozdělit do několika skupin a přidat i ukázky z praxe. O tom to ale není. Je to spíše zjištění, že muži z žen tuto sortu vytvářejí. Dají jim přičichnout k vůni peněz, dobře voní zejména Tomáš G. Masaryk a ani Ema Destinová určitě nevoní špatně. Na Karla IV. se lapit rozhodně nedají. Takže pěkná dovolená někde hodně daleko, rozmazlování, nákupy reprezentativního šactva a poté vystřízlivění. Chtějí víc a víc? Muž dá najednou zpátečku a očekává, že ona taky. Blbost. Jen přestoupí na další stanici do lepší třídy. Co vlastně čekal?

A jsme zpátky na večírku. Pánové se baví, samozřejmě o ženách, no a taky fotbale. Lovci a jejich kořisti, které kolem nich krouží a dělají, že se nedají chytit, jen malá zástěrka. Oni sem vážně přišli hledat tu ženu pro život, říkám jim, že to moc nefunguje, přece jen, v opojení se chováme jinak, než za střízliva. Dávám jim šanci, pozoruji s nimi a hodnotíme situaci. Je to docela zábava. Najednou zaslechnu konverzaci pana oslavence se slečnou v minisukni: „Víš, že mi to tady patří?“. Usměju se a je mi hned jasné, že tu pravou dnes zřejmě nenajde.