Mor virtuální komunikace

Jako každodení uživatelka internetu jsem se už mnohokrát přesvědčila, že ve škole nám neříkali tak docela pravdu co se týče diskuze. Každodení vštěpování zásad slušné komunikace milounkou učitelkou, která jako by vypadla z náruče Oldřicha Nového z filmu pro pamětníky na mě zanechal určitou stopu. Nemám potřebu snižovat inteligenci či vzhled autora, svůj nesouhlas umím dát najevo tak, jak se sluší na kultivovanou ženu 21. století a zásadně se vyhýbám internetovým diskuzí. Přijmula jsem status vyděděnce společnosti po smazání Facebooku, nemám potřebu seznámit celý svět s každičkou částí své duše a svého mozku a tudíž ani netwitruji. Přestože občas narážím na vlnu nepochopení ze strany mužů, žadajících v baru ne mé telefoní číslo, nýbrž přezdívku na Facebooku, výrazně se u mě snížily náklady na manikůru a laky na nehty vydržé také podstatně déle bez co hodinových prohlídkách sociálních sítí a hledáním vhodných objektů k nadatlování nezbytným komentářům, protože komu se nic nelíbí, ten jako by nebyl. Možná to bude tím, že své ruce nevystavuji neustálému otročení na "farmě". Nicmnéně zpět ke zhoubnému nálezu všech internetových diskuzí. Někteří "diskutující" nápadně připomínají mor-jsou všude a nikdo je nechce. Tito čilí přispívatelé čekající na reakci, většinou nesouhlasou, se postarali o to, že racionálně uvažující člověk se jakémukoliv výlevu zdaleka vyhne. Ať už kritizujeme cokoliv, na internetu padají zábrany a virtuální realita člověka zformuje dle svého přání. Není tedy divu, že narazíte čas od času na komentář psán povědomým stylem, akorát s formou častokrát dimetrálně odlišnou od běžného projevu oné osoby.