Jestliže je žena přirovnávána ke květině (což je nepochybně pravda), nemůžu se ubránit asociacím, které mě potom napadají. Jedná se o štípání, roubování, okopávání a přesazování. Jistě, patří sem také šlechtění a stříhání, ale o tom až zase jindy.

V Bibli sice stojí, že „muž opustí dům svého otce a odejde se svou ženou,“ ale praxe je už od věků taková, že kdo rodné hnízdo opouští, je většinou žena. Moudré ženy v mém životě říkají věci, jako:

„Chlap se musí cítit jako král. Musí být na svém. Jinak nemůže fungovat.“ To je jistě pravda, těžko bude řídit stavební úpravy na domě své tchýně (za jejího života), když si chce hnízdo svého mladého manželství modernizovat. Být zeťem je totiž podřadné postavení. Pokud jste zeťem na druhé straně republiky, je to v pořádku.

Dá se souhlasit s tím, že během života a během studií si mladý muž vytváří sítě, ve kterých je potom jednodušší najít (lukrativní) zaměstnání, společenskou jistotu a postavení. Tam, kde to zná, kde se orientuje, může fungovat.To dá rozum a dá se s tím taky souhlasit.

Babička mi jednou řekla: „Chlap musí vydělávat peníze. Ty se jako ženská chytneš s nějakým šolichem kdekoliv. Navíc pak půjdeš na mateřskou. Ale když TAM má už nějaké kontakty a prácu on, tak je blbý, aby vodcházel jinam, ne?“ Mluvily jsme ten den o stěhování do Liberce, což je teda od Brna na tom zmíněném druhém konci republiky.

Jo, babi, to je pěkně blbý, ale co já? To je sice všechno pravda, ale zatím je to pořád jen o chlapech. Já jsem taky studovala, pracovala a vytvářela sociální sítě (bohužel na opačné straně republiky), a to je fér, že to všechno opustím, zhatím, kontakty přestříhám a začatou kariéru uložím k ledu? Navíc asi nejsem typická ženská, když mi nějaký podřadný „šolich“ opravdu nestačí. Já chci skutečnou práci, která způsobí pravidelné pohyby na účtě a alespoň minimální uznání okolí. (Jestli jsem jediná, tak mě klidně zase pěkně mateřsky a sestersky srovnejte.)

Žena je tedy květina, jak praví známé klišé, a bude proto řezána, štípána a okopávána, aby mohla býti také jednoho dne přesazena. Jenže zvažme na tomto místě ještě další námět k úvaze. Nebývá náhodou žena také výtečnou zahradnicí? Zahrádka naší babičky byla alespoň vždycky příkladně opečovaná, zalitá a zkypřená. Proto by se dalo uvažovat o nastolení nového klišé. Tedy, že ŽENA JE ZAHRADNICE. Zní to nudně? Ale mě se to fakt líbí! Dostává se tím do mnohem výhodnější pozice, kdy není okopávána, ale okopává, není štípána, ale štípe a především, že není přesazována, ale PŘESAZUJE!