(H)ELLE CVIČÍ S NIKE: Run, Hradecký, run!

Dneska si budu hrát trochu na chytrýho, takže, pokročilí běžci, laskavě přestaňte číst, protože byste se mi vysmáli. Právem. Jsem totiž běžec – neustálý začátečník. I když už běhám docela dlouho. Jenže dost nepravidelně. Začnu a na „trati“ jsem téměř každé ráno. Přibližně prvních deset dnů. Pak ovšem začnou nastávat pauzy, které jsou čím dál častější a delší. A nakonec už zas jen o půl hodiny déle spím... A běh? Ten se nekoná.

Před měsícem jsem se k systematickému běhu opět dokopal. A zatím držím, protože mám velkou motivaci. Byl jsem na návštěvě u rodičů a při jakési činnosti, nepamatuju si už, co to přesně bylo, se mi vyhrnulo triko a téměř zároveň s tím se ozvalo: „Teda, Marti, ty máš panděro.“ Máma. Nezmohl jsem se na slovo, zapadl do svého pokoje a čuměl do zdi. Když vám to už řekne vlastní matka, tak na tom něco bude. Bohužel měla pravdu i tentokrát. Jsem jak sele. Zabolelo to, ale neurazil jsem se, dokopal jsem se.

Stalo se to v neděli a já už v pondělí vyběhl. Techniku jsem neřešil, vzdálenost taky ne, ale vím, že jsem běžel pětatřicet minut. Na Klamovce v parku, pořád dokola, monotónnost mi při běhání nevadí. V úterý jsem to zopakoval, ve středu jsem musel dřív do redakce, tak jsem vynechal. Ale ve čtvrtek jsem zase vyběhl. Kilometry, které uběhnu, neměřím záměrně. Na maraton se nepřipravuju a jakékoli měření čehokoli mě stresuje. Prostě si jen tak běžím, mám rád vzduch po ránu a baví mě to. Teda většinou...

Dneska byly holky cvičit s Nike na lodi. (Vše o tom se od Zuzky dozvíte zítra.) Chtěl jsem jít s nimi, ale nemohl jsem. Jen pro holky! Pfff. Trochu mě to naštvalo, trochu mrzelo a šel jsem místo toho ráno běhat. Běžel jsem ale tak nějak vztekle. Protože se mi vůbec nechtělo. Protože mi dnes ráno pohyb nedělal sebemenší radost. Protože jsem se k vyběhnutí musel strašně přemlouvat. I v neběžeckém životě se snažím z donucení dělat co nejmíň věcí. Protože to, co mě netěší, mi obvykle nepřinese ideální výsledek. Teď mě bolí celá pravá noha. A to dost. To mám za to! A vím, že se budu muset příště víc přemlouvat, abych ráno vytáhl své běžecké paty z domu. Proto si před vámi slibuju, že se nebudu do běhání nutit. Už nikdy. Jedině tak zhubnu a budu neodolatelný. Jedině tak zhubnu ještě víc než ty upocený tři kila.

A vy? Běhejte si, jak chcete, ale běhejte. Nebo choďte do bazénu. Klidně se mnou, čau.