ZUZKA: Kouřim. Narodil se tam děda, a já tam proto jezdívala, když jsem byla malá, takže mám na to malinkaté město hodně vzpomínek: prababička a praděda, který byl asi třikrát menší a hubenější než jeho žena, kočky, domácí buchty, řetízkáč na náměstí (kde se pak natáčel seriál Bylo nás pět), skanzen, hřbitov, trhání třešní, fotbalové zápasy, úzká ulička Ouličky (kde děda s tetou Marů a rodiči bydlel), jízda se strejdou na „pincku“ i koupání v rybníku. Tohle všechno a ještě mnohem víc jsem milovala. Často na to vzpomínám, a proto tam i ráda jezdím. Stavte se tam cestou do Kutné Hory třeba. Teď se tam sice nic moc neděje, ale kdysi to bylo jedno z nejvýznamnějších královských měst v Čechách.
MARKÉTA: Můj nejlepší výlet, moje prázdniny a má prodloužená volna jsem na sto procent strávila na jediném místě - u babičky a zbytku rodiny na Slovensku. Dlhá nad Kysucou - Mračkov. Takže letos si těch pár let absence na tomto krásném místě opět hodlám vynahradit. Co víc si přát - příroda, čerstvý vzduch, hory, lesní ovoce, houby sem tam medvěd - prostě dokonalost. Miluju to tam.
HONZA: Nesnáším plánování a tak jsou výlety "znenadání" u mě docela častým jevem. Jednou v sobotu po ranní hodině jógy jsme se během snídaně s kamarádkou Nikol rozhodli, že bychom mohli někam vyrazit. Nastoupili jsme po cvičení a vydatné snídani do auta a i s „jogamatkami“ vyrazili směr Mnichov. Po cestě jsem vyhledal v telefonu skvělou restauraci na oběd, pár obchodů (kde zrovna probíhaly slevy) a výstavu. Domů jsme se vrátili až hodně po půlnoci, ale plni zážitků, výborně najedení a odpočatí.
ESTER: Ráda jezdím s dětmi vlakem do Roztok a pak pěšky Tichým údolím (4km) až do kavárny a restaurace U Lasíků v Úněticích. Geniální slané i sladké koláče a únětické pivo. Je to příjemná procházka lesem, podél potoka. A pak jdeme zpátky a je to tak akorát. (Celkem tedy tak okolo 9 kilometrů.)
IVONKA: Jsem výletník, který se ztratí i na cestě do Rakovníka. Ale mám i výlet, který je nezapomenutelný jinak! Vesnice Buková, Šumava, jižní Čechy. Vím, už zase zabřednu do dětství. Ale táta, ségra, korba Avie, sedlák Herda, rybníky, stan, třešně, koně, kočovné divadlo, tábor pro postižené, sběr železa, sběrný dvůr Trhové Sviny, stavění dřevěné podlahy, sklizeň obilí, les a sochy od Jiřího Beránka. Chci se tam podívat ještě jednou a tohle léto to určitě dám. V dětských vzpomínkách je to krásná vesnice se starými oprýskanými staveními. Rozlehlá obilná pole, stezka lesem na Nový Hrad v Novohradských horách. A nejdobrodružnější vůbec byla cesta na korbě Avie, na matraci, v kulichu a ve spacáku, trvala 3 hodiny.
BROŇA: Každý rok se aspoň jednou jedu podívat na Orlík. Na zámek a hlavně na malý poloostrov přímo proti zámku. Je to jedno z nejhezčích a nejklidnějších míst, jenom voda, vysoké skály a výhled na zámek. Jednou si koupím loď, malou plachetnici, a celé léto budu trávit na přehradě mezi Orlíkem a Zvíkovem.
KLÁRA: Strašně ráda jezdím s chlapečkem do Českého ráje, stojí nám za to tam vyrazit třeba klidně jen na půl dne během víkendu. Úžasně je také na Kokořínsku, kde je řada různých tras, po kterých můžete chodit mezi fascinujícími skalními útvary. Když máme méně času, vyrážíme na Brdy, do nekonečných lesů nad Mníšek pod Brdy, je tam krásný kostelík, křížová cesta a občerstvení, kde si koupíte buřta a opečete nad ohněm, který tam hoří v zimě i v létě. Zbožňujeme to taky ve Svatém Janu pod Skalou. To místo je magické. Barokní klášter, nad ním skála, v okolí vápencové lomy, kde při troše trpělivosti vždycky najdete kus nějaké zkameněliny. A mezi naše oblíbené výlety patří taky Ještěd. Autem jste tam z Prahy za hodinu a kousek a je tam krásně v jakékoli roční době.
MARTIN: Jsem z Orlických hor, z Dobrušky. Když mi F. L. Věk už leze krkem, jedu za Babičkou. Tou Boženy Němcové, tedy do Babiččina údolí v Ratibořicích. Byl jsem tam už snad stokrát, ale Staré bělidlo, Viktorčin splav, zámek nebo mlýn se mi neomrzí nikdy. Miluju totiž jak Němcové knihu, tak dvoudílný Moskalykův film podle ní. Pamatujete, jak Viktorka skáče přes oheň? Na to místo jdu vždycky. Letos si taky dělám hodně výlety po Praze. Sám, jen se skvělou knihou – průvodcem Praha avantgardní v ruce. Doporučuju velmi.
