Marilyn Monroe, kterou neznáte. Smutná, křehká a velmi inteligentní

 

Každý si vybaví její tvář: platinové lokny, smyslně přivřené oči a pootevřené rty. Šaty, které se zvedají až k výšinám kvůli tomu, že si jejich nositelka stoupla nad větrák. Platinovou blondýnku, jejíž fotku si lepili vojáci do svých skříněk během invaze do Koreji. Nic nebylo ale vzdálenější opravdové Marilyn, která se narodila jako Norma Jean Mortenson 1. června 1926 v Los Angeles. 

Už v devíti letech putovala do sirotčince, kam musela být umístěna kvůli duševním potížím své matky. Ta trpěla paranoidní schizofrenií a nemohla se o dceru absolutně starat. Norma Jean tedy vystřídala zhruba 11 pěstounských rodin, v některých zažila malá holčička sexuální obtěžování. Z tohoto zacykleného pekla se dostala až v 16 letech prostřednictvím sňatku s Jimem Doughertym. Svazek se sousedem od vedle, za kterého se provdala také proto, že ji to poradila vlastní matka, vydržel čtyři roky. 

 

Marilyn Monroe byla křehká a labilní, pravý opak své image, díky které po ní šílely davy.

 

Celkem žena, kterou svět zná jako Marilyn Monroe (toto jméno převzala za své v roce 1956 když začínala svou hereckou kariéru), absolvovala rozvody tři. Hluboce toužila po lásce, ale její osobnost byla traumatickým dětstvím i rodinnou zátěží natolik raněná, že byla přitahována naprosto disfunkčními vztahy. Herečka v době své největší slávy sice prožívala ovace, potlesk a úspěch, ale zároveň upadala do velmi hluboké melancholie.

 

Marilyn Monroe

 

S duševními neduhy měli Marilyn Monroe pomoci její psychoanalytikové. Mezi ty nejznámější patřil Dr. Ralph Greenson, který měl nešťastnou hvězdu nejdřív léčit, ale později měl překročit své profesní kompetence a svou klientkou manipuloval. Greenson, který se nejdřív staral o posttraumatické stresové poruchy amerických veteránů z druhé světové války, byl takzvaným „cvokařem celebrit". Na jeho pohovce leželi Toni Curtis, Vivien Leigh i Frank Sinatra. Přátelil se s dcerou Sigmunda Freuda Annou, ale sám byl údajně velmi komplikovanou osobností.

Objevují se dokonce teorie, že to byl právě Dr.Greenson, kdo měl nebohou Marilyn, která zemřela v pouhých šestatřiceti letech, zavraždit. Údajně proto, že s ní měl poměr, herečka mu vyhrožovala, že ho opustí, a zároveň to byl právě Greenson, který objevil její tělo. Jsou to samozřejmě bohapusté spekulace, protože pravdu lze dnes těžko prokázat. Jediné, co víme s naprostou jistotou je, že Marilyn Monroe byla křehká a labilní, pravý opak své image, díky které po ní šílely davy.

Příběh bohyně: Naomi Campbell a jejích 30 let na výsluní

elle.cz

Co s velkou pravděpodobností také o Marilyn nevíte? Vydělávala mnohem méně, než jiné hvězdy téže doby. Například Elizabeth Taylor inkasovala za Kleopatru milion dolarů, zatímco Marilyn získala za svůj poslední film Něco musí prasknout pouhých sto tisíc.

Herečka, která byla zároveň také velkou intelektuálkou a nesnášela pózu blond diblíka, do kterého ji nutila filmová studia, si založila vlastní společnost, která stihla vyprodukovat pouze jeden film - Princ a tanečnice. Během natáčení si Monroe vždy četla a nebyli to vždy snadní autoři. Byla mezi kolegy známá tím, že zbožňovala Odysea od Jamese Joyce, ale tato informace se neměla dostat k jejím fanouškům. Narušila by image oné sexy, ale trochu prostoduché divy.

Ovšem, pracovat s Marilyn Monroe bylo také prokletím. Chodila o několik hodin pozdě, absolutně ji netrápilo, že nechává všechny ze štábu čekat. Někdy nedorazila vůbec, jindy zase požadovala opakovat tentýž záběr mnohokrát dokola. Tony Curtis, který s ní hrál v jednom z jejích nejpopulárnějších snímků Někdo to rád horké, byl z této platinové Venuše natolik otrávený, že si vůbec neužil jejich milostné scény. „Bylo to jako líbat Hitlera," prohlásil pak po natáčení.

 

Její sexuální bujarost, prostoupená patosem, byl dar, kterým odrážela své nápadníky, aby chránila onu malou zraněnou holčičku v sobě.

 

Pokud chcete poznat celou šíři osobnosti ženy, jejíž obraz se stal možná nejznámější ikonou 20. století, pak k tomu potřebujete knihu Marilyn, kterou vydalo muzeum Salvatore Ferragama. V Čechách byla k dostání u příležitosti výstavy šatů, bot, ale i obrazů či audiovizuálních děl, které inspirovala. Nyní ji seženete například v knihkupectví Kosmas a vřele vám ji doporučujeme.

Marilyn vypadala jako kdyby byla sochou od Michelangela. Její sexuální bujarost, prostoupená patosem, byl dar, kterým odrážela své nápadníky, aby chránila onu malou zraněnou holčičku v sobě. Neměla žádnou hereckou techniku, vše, s čím pracovala, byla prostě Marilyn. Dokázala míchat násilí a hru, tělesnou lásku a reklamu, metafyziku a peníze. Když byla Marilyn Monroe 5. srpna 1962 nalezena mrtvá ve své posteli, vzpomínal na ni Marlon Brando slovy: „jak se taková dívka, která má všechno, mohla zabít?". Vysvětlit to můžeme třeba slovy Glorie Steinem. Ta o ní napsala, že Marilyn Monroe zosobňovala dvě základní lidské emoce: naději a strach.

Sonny a Cher: Věříte v život po lásce?

elle.cz