Roku 1976 vpadl do módy peroxidový blonďák v pruhovaném triku. Od té doby nás nepřestává šokovat a fascinovat. čím to je, že nás Jean Paul Gaultier i po třiceti letech tolik baví a zajímá?

Když před třiceti lety představil Jean Paul Gaultier svou první kolekci, šlo tak trochu o tvorbu na koleně, byla z ní ale cítit obrovská kreativita a radost. Tehdy ji sice vidělo jen pár lidí (ve stejnou chvíli se totiž konala přehlídka tehdy obdivované návrhářky Emmanuelle Khanh), dnes je však jeho značka JPG pojmem. Do její historie patří například legendární šaty s kónickou podprsenkou, pánské sukně, obyčejné šaty přeměněné na haute couture, piercing, tetování… Věci, které sice šokovaly, ale přitom předznamenávaly ducha doby a dokazovaly, že haute couture může být nejen hledáním nových směrů, ale i zábavnou hrou. Gaultier se totiž nikdy nebál překračovat hranice, míchat styly a odmítat veškerá klišé, která v oblékání panují.

Když dnes listuje svým portfoliem, je plné setkávání se zajímavými osobnostmi, které jej inspirovaly a které oblékal. Nostalgie je v tu chvíli přítomna v každém koutě jeho pařížského ateliéru. Občas si Jean Paul Gaultier povzdechne při vzpomínce na někoho, s kým se mu dobře spolupracovalo, jeho gesta ale nejsou přehnaně teatrální, jak je v módním světě běžné. Je opravdový a přirozený. Stejně jako jeho tvorba.

Enfant terrible
Šaty od Gaultiera nestárnou – i to dokázala jeho letošní přehlídka na jaro a léto 2007 zahrnující také malou rekapitulaci slavných kousků, díky nimž si vysloužil přezdívku enfant terrible, tedy ,zlobivé dítě‘ módního světa. Přeplněný sál, v němž nechyběla řada Gaultierových letitých obdivovatelů a obdivatelek, se mohl přesvědčit, že spíš než o módu jde v jeho případě o styl.

Pokud mu ale něco podobného řeknete, přijme poklonu s mírným začervenáním. Hluboká pokora ho totiž neopustila. Jean Paul, který pochází z pařížského předměstí Arcueil, nezapomněl na své skromné dětství. Chvíle, kdy šil první modely na plyšového medvídka nebo kdy se ještě jako dospívající kluk přestěhoval do Paříže, hltal francouzské filmy a poprvé si připustil, že by na jeho snu navrhovat šaty něco mohlo být. „Odtud pochází moje posedlost baloňákem, který tak neodmyslitelně patřil k Jeanu Gabinovi,“ vypráví dnes s tím, že právě kino ho podpořilo v jeho zájmu o módu – po snímku Falbalas z roku 1945, odehrávajícím se v módním salonu, se rozhodl poslat svůj skicák s návrhy několika módním domům. Tehdy mu bylo osmnáct let. Neměl sice žádné módní vzdělání, ale návrhář Pierre Cardin okamžitě rozpoznal jeho talent. Gaultier byl okamžitě přijat, a příběh jedné z nejvýraznějších osobností francouzské módy tak mohl začít…

Sám Pierre Cardin později svému svému žákovi vzkázal: „Od své první kolekce v roce 1976 jsi proti sobě postavil kritéria vkusu a nevkusu. Šokoval jsi, působil problémy a udělal sis mnoho nepřátel. Na druhou stranu jsi se bavil představováním rozporuplných a jedinečných modelů.“

Peroxidový blonďák je pryč
Námořnické tričko, které ve svých počátcích neustále nosil, dnes Jean Paul Gaultier vyměnil za střízlivou černou košili. Tenhle symbol mládí prý už dnes leží složený ve skříni, všechno ostatní – touhy, vize, nápady – ale zůstalo nedotčeno. Stejně jako chuť nacházet krásu tam, kde by ji jiní nehledali. „Nemyslím na šaty jako takové, hlavní je, jak žijí. Chci se jich dotýkat, vidět, jak se vlní… Cítit pohyb, pleť, postoj. To je má inspirace,“ tvrdí Gaultier. I proto přiznává, že neumí vytvořit model na neživé manekýně, potřebuje pracovat na modelkách, a ne na figurínách. Věčnou inspirací je přitom pro něj jeho milovaná Paříž. „Zdejší elegance pro mne vždy představovala onu rafinovanou směs, která dělá ženu ženou. Nápad totiž spočívá v jednoduchosti zosobněné gestem, postojem, nějakým přetvořeným doplňkem. A přesně tak vidím její styl. Paříž mne jako člověka žijícího na předměstí vždy fascinovala. Mám rád pařížský folklor, dělnické čtvrti, pasáky, pařížské frajery. Je to moje kultura a já se jí stále dovolávám. A potom… Paříž je město krejčoviny.“

Fascinace krejčovským uměním možná stála i za Gaultierovou oblibou přešívání. „Vždycky se mi líbila myšlenka dělat ze starého nové. Určitě to pochází z doby, kdy jsem byl malý a moje babička s maminkou mi vyprávěly, jak za války musely šetřit a oblékaly se do starých pánských šatů. Třeba z kalhot si udělaly sukni. To mne fascinovalo. Proto jsem ve své tvorbě vycházel z principu obnovy. Starý dům se také renovuje, tak proč neudělat to samé s oblečením, které rádi nosíme? Třeba jen tím, že mu dáme nový vzhled podšívkou ze sametu, nebo pošitím flitry. Získáme tak oblečení ke zcela jinému účelu.“

Jean Paul Gaultier přiznává, že právě tahle hra, překračování hranic, ho na módě fascinuje. Třeba když z maskáčového materiálu vytvořil ženské společenské šaty. „Nebo si vezměte balonový plášť, funkční oblečení, jehož úkolem je chránit před deštěm. Lákalo mě udělat z něj něco úplně nového. Tak vznikl dvojitý baloňák, balonové šaty, balonové bolero, balonový korzet… Skutečně baloňák pro celý život!“

Mnohem víc ale Gaultiera proslavily jeho další kousky. Například když v roce 1985 na přehlídce nazvané And God Created Man (neboli A Bůh stvořil muže, což je parafráze názvu zvu slavného snímku s Brigitte Bardot) vyšli muži v sukních. „Muž nenosí svou mužnost na oblečení. Jeho síla je v jeho hlavě,“ prohlásil tehdy Gaultier, který pro svou tvorbu často čerpal inspiraci v gay klubech. Možná se tolik nemýlil – sukně se sice nezabydlely v mužských šatnících, na řadě tanečních party jste je ale mohli vidět ještě v devadesátých letech – když už ne u nás, tak alespoň v Londýně či Paříži.

Od Madonny k Fridě
Neodmyslitelnou součástí práce Jeana Paula je ale i spolupráce s nejrůznějšími osobnostmi kultury. Jde třeba o režiséry Pedra Almodóvara či Luca Bessona (pro něj navrhoval kostýmy například pro vizuálně působivý Pátý element); s Gaultierem a jeho chutí provokovat je ale spojena především umělkyně, jíž je stejná touha vlastní: Madonna. Ta si od něj nechala v roce 1990 navrhnout kostýmy pro turné Blond Ambition, a právě špičatá podprsenka, která tehdy vznikla, je dnes jedním z nejznámějších Gaultierových kousků. On sám se k jejich spolupráci vyjadřuje takto: „Na Madonně mě fascinuje, že má v sobě jak ženskou, tak mužskou stránku. Neustále mezi nimi stírá hranice.“ A jakmile jde o stírání hranic, tak se Gaultier cítí jako ryba ve vodě…

Mezi osobnosti, které Jeana Paula Gaultiera fascinují, patří ovšem i ty ze vzdálenější minulosti, třeba mexická malířka Frida Kahlo. „Jakmile jsem ji objevil, utrpěl jsem šok. Tahle žena, jejíž tělo bylo životem tolik zničené, mě zasáhla. Podařilo se jí zušlechtit se prostřednictvím umění. Zosobněním a zteatralizováním svých nedostatků se stala krásnou. Tato akceptace, která mě osobně tak dojala, způsobuje to, že lidé jsou krásní. A potom, její práce na ortopedickém korzetu mě fascinuje. Domnívám se, že ona stejně jako já nacházela krásu v tom, co lidé většinou skrývají.“ Není divu, že už dvakrát se na jeho přehlídkách objevily modely inspirované touto umělkyní – například loni, kdy v ní nechyběly ani šaty doplněné zmíněným ortopedickým korzetem.

Bez lásky skončím
Díky své kreativitě a lásce k módě dnes Jean Paul Gaultier kraluje malému impériu. Navrhuje vlastní řady konfekce pro ženy i muže, kolekce Gaultier Jeans, doplňky, ale i parfémy. Poslední dva roky pracuje také jako módní ředitel značky Hermès.

Dnes je sice ve zcela jiném postavení, než když před třiceti lety začínal, ale příliš mnoho rozdílů v módním světě nevidí. „Prvořadá je stále kreativita, i když se mi poslední roky zdá, že marketing s kreativitou vyrovnává krok. Přesto zůstávám optimistou, neboť si myslím, že móda má sklon k cykličnosti a že to nebude dlouho trvat a kreativita opět získá svoji důležitost. Móda ráda opouští to, co předtím milovala. Proto nakonec vždycky přichází změna.“ Pro samotného Jeana Paula Gaultiera zůstává móda největší fascinací: „Kdybych ji přestal milovat, už bych se nerozvíjel. A já ji mám rád stále. Pokud mne jednou omrzí, doufám, že budu natolik čestný, že skončím.“

Text: Iva Valová

JPG PRO HERMÈS

V roce 2004 se stal Jean Paul Gaultier kreativním ředitelem značky Hermès. Spolupráce odstartovala podzimní kolekcí na sezonu 2004. Tisková mluvčí značky Hermès v Praze, Ivana Rudičová, potvrzuje, že tohle spojení bylo a je pro zákaznice nesmírně atraktivní. Společné dílo vzniklo na základě přátelství s rodinou Hermèsových. Na jeho počátku stála finanční pomoc slavnému návrháři. Díky ní se mohl Jean Paul i nadále věnovat tvorbě haute couture, která byla díky nedostatku financí ohrožena.