Jana má moruši
Poté, co si zvykla na svou roli matky, se Jana Kirschner znovu hlásí o hudební slovo. Se svým životním partnerem právě dokončuje Moruši. Nejen o tomto svém černobílém hudebním stromu se jednoho rozkvetlého dne bavila s ELLE.

Jak se ti teď daří, Jano?
(Směje se) To je dobrá otázka na úvod. Mám se dobře, i když se teď cítím trochu unavená. Na novém hudebním projektu se svým mužem intenzivně pracuju už pátý měsíc a spoustu práce máme ještě před sebou. Pustili jsme se do něčeho, o čem jsme předem vůbec netušili, jak obrovské to ve finále bude. Kolik jen té vyloženě manažerské práce kolem toho budu mít, když už za mnou nestojí žádné velké vydavatelství. Učím se to všechno od začátku.

Teď ten svůj nový projekt ale musíš představit.
Dávali jsme s Eddiem (Janin životní partner Eddie Stevens – pozn. red.) dohromady písničky, když naše dcera spala, hrála si nebo byla u babičky, ani jsme nejdřív neměli zcela pod kontrolou, jak to celé vzniká. Občas jsme prostě něco napsali. Když se žena stane matkou, ze začátku jde kreativita stranou. Byla jsem chvilku prázdná. Nic nepřicházelo, ale ani já sama jsem neměla touhu to hledat. Jen jsem to tak sledovala a čekala. Až jsem jednoho dne zase ucítila tu potřebu dělat novou hudbu. Tak jsem začala tvořit, a najednou jsme měli v počítači uloženo osmnáct písniček a postupně jsme přicházeli i na to, jak chceme, aby hotové zněly, jaké v nich budou hrát nástroje. Něco dřevitého s klasickými instrumenty, co ale zároveň zní současně. Těch osmnáct písní jsme pak v lednu nahráli ve studiu a nakonec z toho jsou dvě regulérní alba. Sto minut hudby. Nebude to dvojalbum, protože na něm se pak jednotlivé věci ztrácejí, desky vydáme dvě. V říjnu vyjde první, druhá asi příští duben. Budou spojené jménem stromu, protože sama mám teď občas pocit, že jsem strom bez kořenů. Moruše. Bílá a černá. K oběma deskám chci vyjet v době jejich vydání i na turné.

Jak máte s Eddiem skládání písniček rozdělené?
Eddie je silná povaha, má jasnou představu a vzhledem ke své předešlé kariéře, kdy pracoval se spoustou významných umělců, jako například s kapelou Moloko, je naprostý detailista. Přesně ví, jak má píseň znít, a já mu do toho moc nekecám. Samozřejmě jsem schopná prosadit si i svoji představu a nápad, ale stojí mě to občas hodně energie. (směje se) Ono nakonec i samotné umělecké spojení s člověkem, se kterým žiješ v jedné domácnosti a vychováváš dceru, vyžaduje více sil než za ,normálních‘ okolností.

Jaká je pro tebe hlavní výhoda takové spolupráce?
Obrovská výhoda je v tom, že mě Eddie dokonale zná a přesně ví, jak na mě. Nejlépe toho umí využít při nahrávání zpěvů. Pozná, kdy na mě může být i trochu přísnější, čímž ze mě dostane emoce, které by nikdo jiný nevydoloval. Tahle partnerská chemie skvěle funguje i při koncertech.

Celý rozhovor si přečtěte v nové ELLE na str. 76–81.
Video k rozhovoru najdete ZDE.