1 Setkání a setkávání
Děje se toho v prosinci hodně, kamarádka mě pořád někam tahá. Ale upřímně, celkem se mi to líbí. Všude mají nová sofa, koberce i nejrůznější mňamky. Navštívili jsme The Store, asi se jim nechtělo ho nazvat OBCHOD, a tak zvolili anglické jméno. Ale bylo by vtipné, kdyby se vás někdo zeptal, kde jste to koupili? V OBCHODĚ. Ha, ha. Je to podobné, jako odkud máš ty šaty? Od holek ze ŠATŮ (CHATTY). Prostě pojďme té lidské smečce pěkně zamotat hlavu. The Store je multibrandový obchod a mají tam značky jako Isabel Marant, Victoria Beckham, Vivienne Westwood a mnoho a mnoho dalších. Mně se asi nejvíc líbily schody a kanape z kolekce Sé. Chvíli mi sice trvalo, než jsem všechny ošálil, ale to kanape jsem musel zkusit. Měkoučkaté. Další den jsem objevil krásy butiku s nejslavnějšími botami s červenou podrážkou Louboutin. Je ve stejné ulici jako OBCHOD – v Široké. A víte jakou mají vychytávku oni? Červený koberec ladící s červenými podrážkami. Tak jsem jim předvedl svůj největší trik à la Alexej Petrovič Maresjev a plazil jsem se po břiše od jednoho stojanu se sexy botičkami ke druhému. Ty dvě Francouzky se smály, tak doufám, že nemá kamarádka průšvih. No a nakonec jsem se byl podívat na jarní kolekci v showroomu Lindex. Kolekce super, tataráček megasuper a hudba skvělá. Za mixážním pultem stála moje oblíbená DJ ImCyber. Ta se teď v Praze objevuje vyjímečně, protože s manželem a jejich psem bydlí na Kanárským ostrovech. Prý jsou tam ideální podmínky pro surfaře a důchodce. Třeba se tam kamarádka bude chtít na starý kolena přestěhovat. Potkali jsme tam i Sváču (Petru Nesvačilovou), tu jsem musel pochválit za dokument, který natočila pro Gen o Hřebejkovi. Krásná a šikovná holka to je.
2. Mikuláš v Bokovce
Jen na chvilku jsme se stavili v Bokovce, slavil se tam Mikuláš – jako prý každý rok –, informovala mě kamarádka. A bylo to velmi, velmi divoké. Děti, psi, sudy s pekelným ohněm, buřty a svařák. Buřt na mě už nezbyl, to jsem byl pěkně mrzutý. Trochu mě ti čerti a andělé děsili a děti měly na hlavách červená světýlka. Usmyslel jsem si, že jim je musím z těch jejich roztomilých hlaviček sundat. To se však moc nelíbilo jejich rodičům. A kamarádka hrozila, že si mě na jednom tom ohnivým sudu upeče. Tak jsme raději utekli. Cestou domů jsme natrefili na řeznictví Naše maso a víte, co jsem dostal já jako mikulášskou? Kost od šunky. Ohromnou. Celý večer jsem s ní doma vítězoslavně chodil a pěkně jsem ji ohlodal. Uff, dobrota největší.
3. Pekárna Chleba a máslo
Už od minulé soboty je otevřená pekárna Chleba a máslo na Korunovační v Holešovicích. Je to hned vedle kavárny The Farm a mají to stejní majitelé. Pekárna je zařízená pro návštěvy psů, pod vánočním stromkem je miska s vodou a pečou super vychytávky. Vlastní chleba, vánočky, rohlíky plněné sýrem nebo čokoládou, škvarkové placky. Prostě ráj pro všechny milovníky pečiva. Díky prosklenné stěně vidíte na pekaře, kteří pětkrát denně zadělávají na nové pamlsky a poslední chleba do pece hážou ještě v půl osmé. Takže pokud se ocitnete večer na Letné a budete chtít doma udělat někomu nebo jen sobě radost, tak se tam zastavte. A snídaně do postele je vyřešena.
4. Můj první opravdový sníh
V sobotu ráno jsem se probudil a všude ležela čerstvá bílá vrstva. Zjistil jsem, že mě z té vrstvy studí tlapičky. Byl to sníh. Hned ráno v osm jsem se navléknul do svetru a vyrazili jsme do Stromovky. Lidí ani psů tam takhle ráno ještě moc nebylo, tak jsem si to užil. Miluji sněhové koule. Kamarádka mi je házela a já lítal za nimi, jak smyslů zbavený. V parku nám to vydrželo až do jedenácti, ale pěkně jsem vymrzl, až jsem se klepal jako ratlík. Evidentně to je můj povahový rys – klepat se v zimě jako ratlík. A pak jsem spal a spal a spal. A odpoledne znova a večer zas a v neděli ráno, to už sníh pomalu tál, jsem alespoň dětem pomáhal stavět sněhuláka. I když ten zařval ještě odpoledne. Byl kaput. Nejdřív mu v tom dešti upadla mrkev a nakonec tam ležel jako mrcha.
5. Dárky a šmejdi
Tohle je spíš jen takové moje konstatováni. Já vím, že teď všichni shánějí dárky. Já si samozřejmě taky něco přeju pod stromeček. Ze všeho nejvíc hračku, kterou nerozkoušu za pár dní. Posílám tímto kamarádce vzkaz. Jen vám nevím, co je to za tu zelenou hnusnou postavičku Alzáka, která se teď všude objevuje v televizi, na webu i v novinách a příšerně řve a mluví jako by jí někdo vykleštil. Nemám nic proti nákupům přes internet, jen tahle nevkusnost snad není potřeba. Vždyť reklama a kampaně se dají dělat i elegantně a zábavně. Já se až bojím podívat do jakéhokoli počítače, abych se zase nelekl. Kuš, ty hnusná příšero!
