Francouzský psycholog Nicolas Guéguen zkoumal vliv podpatků na muže ve třech experimentech. Jeho figurantkami byly mladé ženy ve věku vysokoškolaček, které Nicolas pro potřeby svého pokusu oblékl velmi střízlivě: do bílé košile, černé rovné sukně a černého saka. K tomu dostaly černé lodičky, které se lišily v jednom jediném: totiž výškou svých podpatků (nula nebo devět centimetrů). Ukázalo se, že na vysokých podpatcích se nám žije úplně jinak než v balerínách...
V prvním pokusu měly ženy na ulici žádat o vyplnění dotazníku. Ženy na podpatcích byly výrazně úspěšnější: muži jim vyhověli v 82-83% procentech případů, zatímco ženám bez podpatků jen v 42-47% případů. Na ženské kolemjdoucí ovšem podpatky takto nepůsobily ani náhodou. K vyplnění dotazníku se nechalo přesvědčit jen 30-36% z nich a bylo úplně jedno, jestli figurantka měla podpatky nebo ne.
Druhý experiment byl zaměřen na to, nakolik jsou lidé ochotni ženám na podpatcích pomáhat. Figurantka měla jakoby náhodou upustit rukavičku a čekat, zda ji na to někdo upozorní. Dámy na podpatcích byly opět mnohem úspěšnější: muži je sami od sebe upozornili v 93%, zatímco ty bez podpatků jen v 62% případů.
Třetí a možná nejzajímavější pokus se odehrával v baru. Organizátoři času měřili, za jak dlouho figurantku osloví u baru nějaký muž. Dívky na podpatcích bodovaly v průměru už po osmi minutách od vstupu do baru. Zatímco u dívek v balerínách to trvalo o osm minut déle...
