Zoe Saldana o životě po Avataru
Znovu nalezený klid

Třiatřicetiletá dcera Dominikánce a Portoričanky se z pubertálních filmů jako Crossroads s Britney Spears vyšplhala na rudý koberec Oscarů. A díky Avataru a sázce na jistotu se Star Trekem se z ní stala hvězda vesmírných rozměrů. Zoe se teď rozpovídala o tom, jak se jí z hvězdné výšky zamotala hlava.

„Ten rok, co vyšel Avatar, byl emocionálně nabitý. Cestovala jsem kolem celého světa, každý druhý den se probouzela v jiných časových pásmech. A to tělo dlouho nevydrží. Na konci roku jsem zkolabovala,“ vzpomíná nádherná herečka. „Seděla jsem v Paříži na své posteli v luxusním hotelu a nemohla jsem přestat plakat. Když jsem usnula, nikdo mě nemohl probudit. Trvalo mi hodně dlouhou dobu, než jsem se z toho náporu dala dohromady. A za to vděčím hlavně své rodině,“ vypráví Saldana. Sama ale také přiznává, že je na sebe hodně tvrdá. „Nepracuji proto, aby mě někdo poplácal po ramenou. Ve chvíli, kdy si zvyknete na obdiv, končíte. A já nechci věci zadarmo. Nepracuji pro ocenění a luxus, ale proto, že to miluji.“

I přes vysoké nasazení si Zoe dokáže vychutnat ty nejjednodušší věci, které život nabízí každému z nás. „Někdy prostě jen pár dní zůstanu doma a nedělám vůbec nic,“ usmívá se brunetka. „Když jsem byla mladší, viděla jsem v tom jakési zklamání. Teď s přibývajícím věkem si vážím toho, že můžu na chvíli vypnout. Klidně se třeba ani neosprchuji, když nemám ten den náladu. Nebo neodpovídám na e-maily. Prostě jsem chvilku sobecká a užívám si to,“ popisuje své malé neřesti herečka.

I tak na ni ale jednou za čas dolehne deprese. „Každý máme jednou za čas špatný den. A v tu chvíli se obklopím lidmi, kteří mě mají doopravdy rádi. Přáteli a rodinou. Musíte je ale volit opatrně. Pokud vás nějací kamarádi nemilují, pak vám naopak sílu vezmou. Tomu jsem se už ale naučila vyhnout.“ Že má Saldana ve vztazích jasno, je zřejmé i z faktu, že na rozdíl od hollywoodských kolegyň je s jedním mužem už dlouhých dvanáct let. Jak to dělá? „Myslím, že jediný důvod, proč nám to klape tak dlouho, je, že neposloucháme nikoho jiného než jeden druhého. Jednoduše do svého vztahu nenecháme zasahovat okolí. Jak to zpívá Frank Sinatra – děláme to po svém!“