Byla jste někdy na Times Square?
Byla. (Smích.) Fyzicky i billboardově.
Jaký to byl pocit objevit se na nejprestižnějším reklamním místě na světě?
Samozřejmě úžasný! Nikdy mě ani nenapadlo, že bych si mohla něco takového jen přát, natož aby se to stalo. Takže jsem to nikdy neměla ani v hlavě jako sen. Ale když mi dva dny předtím napsali (Spotify, pozn. red.), jestli dávám svolení k tomu, aby použili moji fotku, tak jsem řekla: ‚‚Nooo jasně!” A myslela si, reklamních ploch je tam hrozně moc, to budu blikat někde v rohu, v obchoďáku a najednou takhle obrovský billboard?! Byla to ohromná pocta a stále tomu nemohu uvěřit. Kdybych byla single a nebyla by pandemie, tak bych si tam určitě doletěla... se vyfotit.
Jaká je podle vás mise žen v hudebním průmyslu?
Každá má samozřejmě jinou. Někdo propaguje ženství jako takové, někdo rovný přístup, někdo má temnější poslání, jako například Billie Eilish. Stejně jako muži, i ženy řeší v písních různá témata. Já k nim dospívám až nyní, když připravuji novou desku. Ať už zmíním single ‚‚Tělo‘‘..., nebo na ní najdete píseň na téma mateřství.
Co se vám vybaví, když se řekne tělo?
Samozřejmě moje písnička, a také že každý jsme jiný. Nemám ráda vysmívání se za to, jak někdo vypadá. Nemyslím tím kontrolování váhy, ale to, co nejde změnit a na co nemáme vliv. To nesnáším. Každý se s něčím narodíme. Ať už se to změní důsledkem choroby či příjemnější záležitosti jako je mateřství, tak jsou to vždy změny na těle a je celkem obtížné je přijmout. Jde vlastně o celoživotní proces.
Co byste vzkázala svému mladšímu já?
Tak to je opravdu vtipné, protože o tom je další písnička na desce a aktuálně k ní řeším klip. (Smích.) Letos je to totiž patnáct let, co zpívám, a proto jsem nad tím přemýšlela. Nechci prozrazovat všechno, ale řeknu tohle, mně přijde hezké to nevědění. Kdyby člověk věděl, co ho čeká, už by to nebyla taková sranda. I nehezké věci se musí stát, aby člověk dospěl tam, kde je nyní a poučil se. Občas je nutné odrazit se ode dna. Takže bych si rozhodně neříkala něco ve smyslu: ‚‚Tohle nedělej‘‘.
Jak se připravujete na červený koberec?
Samozřejmě přípravy trvají dlouho. Sprcha, umytí vlasů... (Smích.) Když jdu na červený koberec, tak se nalíčím, učešu a obléknu, ale na koncerty to není pravidlem. Ideální je kolem sebe mít profesionály, kteří mi pomohou dostat se do ‚‚zpěvačkovského‘‘ módu a nejdu rovnou z ulice. Ale upřímně v tom nejsem moc dobrá. Nemám ráda, když se na mě lidi dívají a fotí mě. Připadám si trapně a jsem z toho nervózní. Ale díky bohu, že mě zvou a někoho stále zajímám.
Kdyby vás na něj mohl oblékat jakýkoliv návrhář na světě, koho byste volila?
To je těžká otázka! Nemám to zase tak v merku, ale líbí se mi značky jako Dior a Balmain – miluji jejich střih sak s ramenními vycpávkami. Mám pocit, že tento střih mi svědčí.
Máte nějaký vysněný kousek, který byste chtěla v šatníku?
Konkrétní asi ne. Ale když už bych si měla koupit něco dražšího, šla bych do věcí, ze kterých nevyrostu – kabelky nebo brýle, ty mám ráda.
Vary jsou dost často o nočním životě, máte nějaký tip, jak vypadat ráno opět fresh?
Já jsem strašně dlouho nedopadla tak špatně, abych se druhý den musela léčit. (Smích.) Pokud byste ale někdy měli šanci jíst polskou polévku ‚‚baršč‘‘, který asi ve Varech jen tak neseženete, tak ta je na kocovinu nejlepší! Nebo samozřejmě klasický vývar hned po ránu a také hodně vody s citronem, ale to je dobrá rada i když nejste opilí.
