On Culture: Petra Nesvačilová

S jakým filmem letos jedeš do Varů – a jaké z toho máš pocity? 

Budeme  tam mít prezentaci filmu Kouzlo derby, což je nový celovečerní film Petra Kolečka a Vladimíra Skórky. Je to komedie, a jelikož to dělají tito dva autoři, tak se tam i snaží o určitou filmovou hloubku, samozřejmě v rámci žánru. Takže uvidíme. A pocity? Těším se, ale letní filmy nebo premiéry pro mě znamenají i to, že jsem většinou na dovolené. Takže to propojení s tím vším kolem nového filmu je pro mě vždycky trošičku... sranda  to zorganizovat, ale těším se na to letní kino, mám ho hodně ráda.

Když jsme si spolu povídaly minule, dozvěděla jsem se, že nemáš televizi. Tehdy jsme se bavily o Osadě a ty jsi říkala, že tě baví divácké reakce, protože ty sama nemáš tu přímou zpětnou vazbu, je to tak? 

Je to pravda a dodnes jsem neviděla ani film Pusinky. Je to z toho důvodu, že mám tak silného vnitřního kritika, že bych všechno strašně cenzurovala, takže to nechci dělat.  

Máš film, který tě spolehlivě rozpláče?

Určitě Titanic! Viděla jsem ho jednou a to mi stačilo, ale kdybych měla hodnotit technickou spolehlivost, tak jednoznačně Titanic. 

A naopak nějaký film, u kterého se zasníš?  

Mám moc ráda filmy od Tarkovského, ty jsou pro mě snivé. Těžké, ale snivé.  

Je nějaký film nebo divadelní představení, které jsi nikdy neviděla, a máš pocit, že bys měla?  

Třeba Smrt v Benátkách. Viděla jsem ho v sedmnácti letech tak, že jsem na něj šla po večírku na filmovce. Znám začátek, a pak jsem se jenom probudila se slinou v koutku. A na plátně už byli v podstatě všichni mrtví... Je to tedy film, který jsem nikdy neviděla, ale i vzhledem k tomu, jakou jsem studovala katedru, o něm velice ráda vyprávím: „Například Smrt v Benátkách, tak si to uvědomte, jak tam byla zvýrazněná ta smrt…“ (Petra se směje) Ale je to jen takový pocit z toho, že jsem viděla na začátku zapudrovaného mladého chlapce a na konci byl zapudrovaný ještě víc, protože měl jakousi lepru nebo co… Tak to je mů zážitek ze Smrti v Benátkách.  

Jak by to vypadalo, kdybys měla hrát světovou rockstar?  

Asi bych chtěla být Stoun. Tedy jeden z Rolling Stones. Mick Jagger. Měla bych asi nějaký botox, upnuté džíny a koženou bundu. Úplně to vidím! 

Wes Anderson, nebo Quentin Tarantino?  

Nejtěžší otázka! Jsou oba mí top. Ale asi Tarantino. Ale tohle rozhodnutí bolí! 

Je nějaká kniha nebo předloha k divadelnímu představení, ke které sis dlouho musela hledat cestu?  

Najít si cestu k Dantemu a jeho Božské komedii mi kvůli jazyku trvalo oprvadu dlouho, ale teď je to pro mě nejúžasnější knížka, kterou jsem kdy četla, a vracím se k ní velice ráda. Když z ní člověk odstraní balast 15. století, tak je to geniální věc, která má extrémní moudrost a rady pro to, jak zacházet s různými situacemi. Skvěle pracuje s  podvědomím, je opravdu úžasná. A potom určitě Petr Čornej – Jan Žižka. Má asi osm set stran, takže jsem ji ještě nedočetla, ale je skvělá.   

Je nějaká literární anebo filmová postava, kterou by sis chtěla zahrát?   

Mě od dětství lákaly Hedda Gablerová a Anna Karenina. Dramatické ženy na divadle. A co se týče filmu, tak by mě asi bavily – ale jsem si vědomá, že vůbec nejsem ten typ – ženy jako trójská Helena nebo Kleopatra. Výrazné ženské hrdinky.

Když mluvíme o Anně Karenině, přemýšlela už jsi, kdo by tě bavil jako Vronský? Nemáš žádná omezení. 

V tom případě bych si představovala Javiera Bardema! 

Písnička, která tě roztancuje, i když jsi třeba unavená? 

Teď mě nakopává písnička od J.A.R. Mrdám to. Ta mě opravdu baví, fakt skvělý text – a musím říct, že jejich poslední deska je skvělá celá. A samozřejmě i písnička Jsem pohodlný, jak je tam Barťák. J.A.R. mám hodně ráda, ti mi dělají dobře celkově.  
 

Co je tvoje guilty pleasure, co se kultury týče?  

Jako takové to snadno konzumovatelné porno? Když jsem třeba v noci odsávala, tak jsem moc ráda sledovala Georginu Rodriguez, partnerku fotbalisty Ronalda. Já jsem tedy doma odsávala, a ona přemýšlela, jestli si pojede koupit kabelku do Paříže, nebo do Milána. Vždy, když někam odcházela, tak na ní děti úplně visely: „Mami, nechoď!“ Ale ona šup, a kabelku si pořídila. A Petra si říkala, že svět je v pořádku a rovnováha zůstává zachována. 

Existuje film nebo kniha, které ti v životě pomohly přes těžší období?  

Mám ráda Eckharta Tolleho, toho jsem načetla. A určitě mě baví Carl Gustav Jung: Duše moderního člověka. Je zajímavá i z historického hlediska, člověk zjistí, že některé věci jsou neměnné.  

Zajímáš se o psychologii nějak hlouběji?   

U režie je určitě přítomná. Co se knih týče, musím číst jen historické nebo faktické knížky, beletrie se mi prostě čte blbě. Mívala jsem třeba moc ráda knihy Roberta Merleho o francouzské historii… Velmi staré, ale možná je to i tím, že teď nemám čas uzpůsobený na to, bych si přečetla něco nového, nemám vůbec přehled. Čtu hřbety knih v knihkupectví, vždycky si nějakou otevřu a řeknu si: „To je krásný, co napsali!“ Tolik práce, vždycky to obdivuju a jen vzdychám: „Wow!“ Ale psychologii nestuduju, baví mě spíš amatérsky, tak jako dumavě.  

Máš nějakou filmovou či divadelní hlášku, která ti mluví z duše?  

Je ze představení Skořápka, které hraju právě v Divadle Ungelt s Alenkou Mihulovou: „Hrabeš se ve svém životě tak, jako kdybys hledala knoflík ke kabátu, ale ony už jsou dávno zipy.“ A to mi přijde skvělé. To je vlastně ta věta, kvůli které si myslím, že je to představení hodně dobré. I kvůli té jediné větě. 

Je nějaký film, který máš ráda kvůli soundtracku? 

Ooo, miluju třeba Osm hrozných, ten je asi nejoblíbenější. Máme ale doma strašně moc desek a soundtracků. Třeba Forrest Gump je geniální věc, kterou pouštím, když mám narozeninovou oslavu. Vždycky lidi dobře naladí. Takže na rodinné večírky určitě doporučuju Forresta Gumpa! 

Na jaký film bys zpětně vzala manžela na první rande?  

Na Velkou nádheru ... Máme dost stejný vkus.