Poprvé v historii festivalu mezinárodní hosty nepřivítal Jiří Bartoška, přesto se večerem nesl jeho odkaz. Poté, co dozněla festivalová znělka s Bolkem Polívkou v hlavní roli, která letos vznikla pod vedením Ivana Zachariáše, se pozornost přesunula k předávání Ceny prezidenta. Z rukou výkonného ředitele karlovarského festivalu Kryštofa Muchy a jeho uměleckého šéfa Karla Ocha ji převzal právě Peter Sarsgaard. K jeho poctě uvede karlovarský festival snímek Jak nezískat Pulitzera.
„Film je kolektivní dílo a kolektivní akce je jediná cesta vpřed – v umění i pro naše štěstí,“ řekl herec a zakončil svou děkovnou řeč citací Václava Havla: „Pokoj se nemůže nikdy vyhřát, pokud je jedna jeho polovina chladná.“ Následoval potlesk ve stoje.
Jak si užíváte svou první návštěvu filmového festivalu?
Miluju to tady. Vstal jsem hrozně brzy, protože v Londýně teď natáčím a tam vstávám už v pět. Takže jsem se hned ráno prošel po městě – nikde nikdo, úplně prázdno. Došel jsem až na kopec nad město, jsou tam stezky a krásné výhledy. A včera večer jsem si užil, poznal jsem spoustu zajímavých lidí.
Včera jste strávil mezi fanoušky dlouhých patnáct minut, i když už jste mohl být dávno v hotelu. Proč jste se rozhodl zůstat?
Protože publikum je pro mě nejdůležitější. Rád si potřesu rukou s každým, kdo přijde. Tihle lidé mi dávají energii a já jim ji chci vrátit. Vlastně bych tam vydržel ještě déle.
Jaký dojem na vás udělali Češi?
Bylo to strašně příjemné. V Americe lidi chtějí hlavně fotku nebo podpis. Tady jim stačilo potřást rukou. Jen jsem si pak šel umýt ruce, protože jsem trochu germofob.
Když se ohlédnete za svou kariérou, co jste se o sobě během té cesty naučil?
Vždy mám pocit, že moje kariéra teprve začíná. Všechno předtím beru spíš jako zkoušení a hledání. Je mi 54 a věřím, že mám před sebou ještě dobrých dvacet let a pak přijde čas na role starých dědků. Čím jsem starší, tím víc cítím, že ze mě odpadla přebytečná energie a dokážu hrát jinak, líp.
V novém seriálu Neuromancer hrajete miliardáře, který si na Zemi vybudoval útočiště před zkázou. Myslíte, že něco takového má smysl?
Nemá. Bohatí si myslí, že se zachrání, koupí si pozemek v horách nebo na Novém Zélandu, ale až dojde voda, přijdou o ní všichni. Všichni jsme v tom spolu, žádné útočiště neexistuje. To mě na tom příběhu fascinovalo.
V Benátkách jste po převzetí ceny mluvil o propojení mezi lidmi. Proč je to podle vás tak důležité?
Protože jsme všichni na jedné lodi. Peníze a moc vás ochrání maximálně na chvilku. Všichni umřeme, naše děti budou žít na stejné planetě. Umělé bariéry si vytváříme, abychom se cítili lepší než ti „pod námi“. To je základ rasismu i válek. A přitom je to celé nesmysl.
Jak nejraději navazujete spojení s lidmi?
Rád poslouchám, o čem se baví, co je zajímá. Třeba v restauraci si sednu sám, koukám si do talíře a poslouchám ostatní. A taky přes jídlo – u něj se lidi vždycky uvolní a mluví.
Vyrůstal jste na vojenské základně?
Na začátku ano, ale brzy jsme se stěhovali jinam. Táta pracoval v počítačích pro Monsanto a pak IBM. Většinu dětství jsem strávil na různých místech, nakonec v Connecticutu. Odtud jsem jezdil do New Yorku na koncerty, do galerií i na demonstrace, protože tam byl ten „skutečný“ svět, který mě zajímal.
Chodíte stále na demonstrace?
Jo. Naposledy jsem byl na „No Kings“ protestu proti Trumpovi. Vzal jsem i svou třináctiletou dceru, chtěl jsem, aby viděla, že aktivismus má smysl. Nemyslím, že je to politické – prostě si myslím, že soustředit moc do rukou pár lidí je špatně.
Co jste se naučil od Maggie, která režíruje váš budoucí snímek The Bride?
Neuvěřitelnou vytrvalost. Ten film dělá už přes dva roky. A zároveň mě ohromuje, jak technicky zdatná je – rozumí všemu, klidně si povídá s ostřílenými režiséry a ví toho víc než oni. Inspiruje mě to.
Plánujete se taky někdy pustit do režie?
Možná mám v sobě jeden film, který bych chtěl natočit. Ale byl by hodně herecký. Maggie má kompletní balík, já ne.
S jakou rolí začnete svojí kariéru zase od znovu?
Teď to bude švýcarský film Erosion. Režíruje ho Michael Koch a já v něm hraju neurochirurga. Natáčíme v Lucernu, budu hrát prakticky ve všech scénách. Je to obrovská herecká výzva.
- Zdroj článku:
Autorský rozhovor
