REKLAMA
REKLAMA

Návštěva u sběratele: Umění mě činí šťastným

U gentlemana na České Sibiři

Každá návštěva u Oldřicha Uttendorfského je tak trochu návratem do časů dávno minulých.Elegance a galantnost, s níž nás vítá na svém statku v jižních Čechách, vůně silné pánské kolínské, motýlek u krku a kapesní hodinky na řetízku jsou jeho nezbytnými atributy. Jako kdybychom se ocitli u gentlemana na anglickém venkově, kde v symbióze funguje umění a okolní příroda. 

Do malebné krajiny zvané Česká Sibiř se po návštěvě přátel zamiloval na první pohled, a když se v polovině 90. let dozvěděl o jednom zchátralém statku na prodej, neváhal ani minutu. To už se doktor Uttendorfský pravidelně vracel do vlasti svých rodičů. Sám se narodil v Indonésii, studoval v Nizozemsku, jako gynekolog léta pracoval v USA a právě v Nizozemsku po revoluci působil i v roli honorárního generálního konzula České republiky. Dnes ve stejné funkci zastupuje v Česku Monako a ze svého bytu na Malé Straně vyjíždí na venkovské sídlo, které si upravil k obrazu svému. 

„Chtěl jsem, aby se dala otevřít okna a já mohl stát rovnou na své zahradě. Mám rád bezprostřední kontakt s okolím a chci pozorovat představení, které každý den příroda pořádá,“ říká Uttendorfský. A tak vedle původní stavby zrekonstruoval i přilehlou stáj a přetvořil ji v jeden velký prostor s francouzskými okny. Přestavba probíhala rok za pomoci místních lidí. Neangažoval žádného renomovaného architekta, opravy se řídily podle představ a inspirací, které získal za léta cestování po světě. 

K tomu, aby mu na venkově bylo dobře, přispívá jeho hluboký zájem o výtvarné umění a o kultivaci prostředí a krajiny. Již od dětských let sbíral malé předměty, jako byly krabičky od sirek a známky, a postupně se dostal ke kolekcím objektů různých kmenů a kultur. Jeho sbírka je výjimečná z hlediska rozsahu a ucelenosti konceptu. Jejího majitele k ní váže mnoho osobních vzpomínek. Některé z nich skrývají příběh, jiné jsou spojeny s cestovatelským zážitkem.

Obývací pokoj jako galerijní prostor

Rozsáhlý obývací pokoj pán domu zkoncipoval jako galerijní prostor. Na zemi leží koberec z 18. století se vzorem ptactva z portugalské oblasti Arraiolos, je tu i několik ikonických kousků světového designu jako například sofa od Vladimira Kagana z 50. let. Na stěnách visí díla současných českých i zahraničních výtvarníků, mimo jiné obrazy od Milana Housera, Václava Krůčka, Jiřího Černického, Romana Týce či od Kamily Najbrtové, nebo objekt od čínského umělce Aj Wej-weje. 

 

umění
Info ikona

 

 

Dívám se na pole, lesy a rybníky, nevidím žádného souseda. Spolu se mnou se sem přestěhovalo i moje umění, a to mě činí šťastným.

 

Atmosféra pokoje je příjemně eklektická. Instalace jednotlivých předmětů je pro Oldřicha Uttendorfského důležitá – exponáty spolu musí komunikovat tak, aby návštěvníky napadaly nové souvislosti. Místnost volně přechází v další naplněnou touhu majitele: venkovní zastřešenou pracovnu, jež dotváří otevřenost celého prostoru a při vyřizování pracovních povinností mu umožňuje bezprostřední kontakt s přírodou.

Soukromí a sochařská zahrada

Postupně dokoupil další domy v okolí i s přilehlými pozemky. „Nejde mi o to vlastnit několik desítek hektarů nebo více statků, jen potřebuji svoje soukromí. Vyrůstal jsem tak, že jsem nikdy neviděl svého souseda, snad to nezní jako přílišný individualismus,“ vysvětluje Uttendorfský. Vzhledem k prostorovým možnostem bytu na Malé Straně a také kvůli tomu, že na chalupě tráví hodně času, přesouvá sbírku na venkov. „Využil jsem také rozsáhlou zahradu, a splnil si tak sen mít vlastní Sculpture Garden – inspiraci jsem sbíral ze svých cest a z návštěv světových muzeí,“ dodává.

Jedním z prvních venkovních uměleckých objektů byla dřevěná Kaplička od Václava Fialy, kterou si přivezl z Nizozemska. Má pro něj velmi osobní význam – je do ní uložena urna jeho otce. Další dílo spirituálního charakteru je objekt Povolání Zdeňka Hůly. Vznikl ze surově opracovaného kamene a skla. Kontrast síly a křehkosti podtrhuje jeho ideový obsah podobně jako tvorba Karla Mariana ze skla a železa. Stav Sculpture Garden není konečný, její „kurátor“ plánuje přidávat na zahradu další umělecká díla.

Pan Uttendorfský rád vypráví o svém sepětí s přírodou, o dlouhých procházkách po okolí, o setkání s volně se pasoucí zvěří. „Kdybych si měl vybrat krásný byt v Praze, nebo být tady, rozhodně si vyberu přírodu,“ přiznává. Jezdí sem rád i v zimě. „Mám známého, který mi protahuje cestu koňským pluhem, jako za starých časů,“ líčí s úsměvem. „Dívám se na pole, lesy a rybníky, nevidím žádného souseda. Spolu se mnou se sem přestěhovalo i moje umění, a to mě činí šťastným,“ dodává Oldřich Uttendorfský.   

 

cara
Info ikona
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

EBC promo

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA