Plačící selfie: Volání po pozornosti nebo detabuizace depresí?

 

Trendy na sociálních sítích se nedají zastavit. Vznikají a zase zanikají nepředvídatelným způsobem. Momentálně můžeme sledovat všeobecnou snahu o návrat k přirozenosti, jejímž iniciátorem je Gen Z. Reakce na dokonale zkurátorované profily, jimiž se Instagram stále hemží, je viditelná zejména na TikToku - platformě, kde vládne nejmladší generace. Instagram je naproti tomu revírem mileniálů, ti na něm prožili svá dvacátá léta a svůj zdejší kurátorovaný obsah pečlivě budovali.

Trend autentičnosti se v posledním roce pomalu ale jistě vkradl i na Instagram, který tak postupně ovládly momentky, rozmazané a rozostřené záběry našeho každodenního života. Jako finální, a asi zcela přirozená, revolta proti precizně poskládanému feedu je plačící selfie. Tento fenomén se stále častěji objevuje nejen na profilech celebrit, např. pravidelné plačící selfies najdeme u topmodelky Pauliny Pořízkové, ale jistě jste na takovou selfie narazili i u vašich známých. Má sdílení negativních emocí na sociálních sítích vůbec nějaké benefity nebo to je jenom vynucování si pozornosti? Je jejich nesdílení špatné?

 

 

Debatu okolo odkrývání tak intimních pocitů jako je pláč, na instagramu odstartovala topmodelka Bella Hadid, která na začátku listopadu na svůj profil přidala sérii svých fotek, na kterých pláče spolu s popiskem, že více méně takto vypadá každý den v posledních letech, kdy vede boj s depresí a úzkostmi: „Sociální média nejsou skutečná. Všichni, kteří máte takové potíže na to nezapomínejte. Někdy to jediné, co potřebujeme slyšet, je, že nejsme sami. Takže ode mě pro vás - nejste sami. Miluju vás, vidím vás a slyším vás. …” Modelka se v postu rozepsala, že boj s psychickými nemocemi je jako na na horské dráze, ale vždy je světlo na konci tunelu. Podle jejích zkušeností je nejdůležitější na sobě pracovat, co nejlépe poznat své emoce a traumata, ale i to, co nás dělá šťastnými, jedině tak zjistíme, jak se svojí bolestí pracovat. 

 

 

Jistě má sdílení negativní stránky života svá pozitiva. Může to vyvolat pocit sounáležitosti a dojmu, že „v tom nejsme sami”, pokud zrovna procházíme těžkým obdobím a zažíváme podobné stavy. Letos na podzim však unikla interní data Facebooku, kde firma přiznává, že ví o problémech, které Instagram způsobuje mladým dívkám. Nejedná se v tom případě spíš o začarovaný kruh? Paradoxně sdílíme plačící selfies, jelikož se cítíme být sami a nepochopeni na platformu, která tento pocit v první řadě vyvolává. Neříkáme, že sdílet životní realitu není v pořádku, je samozřejmě žádoucí, abychom vyvážili vyumělkovaný a nereálný svět sociálních sítí, ale je třeba mít na paměti, že důležitější, než sdílet pláč, je doopravdy řešit své problémy s psychology.

Nedávno oznámila novinářka a moderátorka České televize Linda Bartošová, že si od nového roku bere půlroční neplacené volno. Vyvolalo to vlnu ohlasů. Co si z toho můžeme odnést? Starejme se o své duševní zdraví. Pokud vám pomůže sdílet svojí plačící selfie tak budiž. Nezapomeňte však, že nejvíc pro sebe i své okolí uděláte tím, když problém budete řešit s odborníky, pečovat o svou duševní hygienu a vědět, kdy ve svém uspěchaném životě začít brzdit. A nezapomínejme, že občas si poplakat je zdravé a rozhodně bychom pláč neměli zadržovat. Uvolňujeme tím stresové hormony, pomůže nám to se zpracováním emocí a v neposlední řadě pláčem vyplavujeme endorfiny.

 

REKLAMA