Občas se mi stane, že si mi někdo stěžuje na svoji práci, povzdechne si, že by chtěl víc cestovat, víc se hýbat, víc číst, zhubnout… Soustavou otázek se pak dostaneme k tomu, že za to, že ten dotyčný nemá, co by chtěl, nemůže nepřízeň osudu, ale jen jeho hlava. Myslí si, že na lepší práci není dost dobrý, že není správná doba na změnu, že to, cokoli, začne řešit, až odbaví jednu zakázku, až splatí hypotéku, až bude venku hezky, ošklivě nebo Měsíc v úplňku.
Přitom stačí uvěřit, že můžete úplně všechno a klidně hned teď. Abych vás ale neodbyla jen jednou vzletnou větou, mám ještě pár konkrétních kroků, které mohou pomoct a dodat vám odvahu:
1) Věci důležité nebo urgentní?
Správně nejdříve řešíme to, co je urgentní, co nepočká, co takzvaně hoří. Jenže přes věci urgentní pak často zapomínáme na to, co je opravdu důležité. Urgentní totiž ne vždy znamená důležité. Navíc spousta povinností je urgentních proto, že si to o nich myslí někdo jiný. Pod tlakem pak dáváme urgenci něčemu, co vlastně vůbec důležité není, počkat to může, a někdy se dokonce ukáže, že šlo o úplnou zbytečnost.
Jinými slovy, přes pěnu všedních dnů a hašení každodenních požárů se nedostaneme k tomu, co sice nemá deadline, ale ve skutečnosti chceme mnohem víc a co může náš život pootočit úplně jiným směrem.
2) Tváří v tvář strachu a pohodlnosti
Cítit obavy před jakoukoli změnou je naprosto přirozené a lidské. Bojíme se, že selžeme, že nová situace bude jiná, než jak jsme si ji představovali. Je to zcela normální a není třeba si to vyčítat, ale zároveň byste obavám ani neměli podléhat. Asi jste je měli i v minulosti před všemi většími rozhodnutím, včetně těch, které se nakonec ukázaly jako nejlepší v životě. Zároveň je ale fajn si uvědomit, že stejně přirozené je i selhání. Každý z nás někdy v životě selže nebo něco pokazí. A pak se zase zvedne, poučí se a jde dál.
Ruku v ruce se strachem však chodí vlastní pohodlí. V tom, co známe, už se orientujeme a nic moc nám tu nehrozí. Jakmile zkusíme dělat věci jinak, asi se budeme muset naučit novým postupům, odlišnému přístupu a otevřené mysli. Možná to bude trochu bolet, ale v životě je to vždycky něco za něco. Když nic nedáte, nic nedostanete.
3) Seznamy vlastních odpovědí
Sáhněte si do svědomí a zkuste si přehrát, jestli nepatříte k těm lidem, kteří něco hrozně moc chtějí, ale když před sebou najednou mají cestu, kudy toho dosáhnou, začnou přemýšlet, proč to nevyjde. Když vám nabídnu práci vašich snů, řeknete, že teď ale nemůžete dát výpověď, protože je krize? Když vám poradíme, abyste si přestali žehlit vlasy, když je chcete mít zdravější, odpovíte, že to nejde, protože vám to jinak nesluší?
Jestli někdy máte sklony hledat v první řadě důvody, proč něco nejde, zkuste si v tu chvíli udělat dva seznamy. V jednom budou důvody, proč ne, v druhém důvody, proč ano, co vám ten krok může přinést. Pak je vzájemně porovnejte. Zapomeňte u toho na věci urgentní a řekněte si, které položky jsou pro vás důležitější a k těm se přikloňte. Řiďte se přitom ale fakty, možná i intuicí, ale určitě ne obavami nebo momentálními emocemi.
