Jednoduše a civilně. „Od počátku jsem si přál, aby nebyl zatěžkaný ostychem nebo přehnanou úctou k Emilu Zátopkovi,” zmínil několikrát režisér snímku David Ondříček. Zátopek během své kariéry překonal celkem 61 československých a 18 světových rekordů. Přistoupit k takové osobnosti s pokorou a zároveň nenuceně jde tedy jen velmi těžko. Jenže Ondříčkovi se podařilo nevídané. Díky brilantní osmileté přípravě se mu povedlo s nákladným rozpočtem, film je zatím nejdražším tuzemským projektem, vytvořit komorní vyprávění o lásce, překonávání sebe sama a lidském životě na pozadí dějin.
Vyprávění se ohlíží i za památným gestem Emila, kdy se proti funkcionářům postavil za kamaráda Stanislava Jungwirtha. Film přitom vykopává a často akcentuje téma vztahu Zátopka a australského sportovce Rona Clarka, který za běžcem přijíždí do Prahy roku 1968 v okamžiku životní krize. Zátopek je v Ondříčkově provedení komplexní. Režisér nikterak nezavádí status morální ikony. Tou ani sám běžec nikdy nechtěl být. Z dnešního hlediska by takový portrét byl i sporný. Zátopek se dostal na vrchol své kariéry v letech 1948 až 1953, což byly ty nejsložitější roky české historie, ale také doba, kdy se Zátopek jako komunista účastnil nejrůznějších propagandistických akcí.
Film na pozadí velkých sportovních soubojů přibližuje život manželů Zátopkových ve složité totalitní době a věnuje se jejich komplikovanému vztahu. Snímek mapuje běžcův život od roku 1968 a vrací se k Baťovu běhu ve Zlíně. Přitom narativ rámuje i takové události, jakou byla olympiáda v Helsinkách v roce 1952, odkud Zátopek přivezl tři medaile. Tvůrci si dali záležet, aby film překrývající desítky let působil autenticky. Sháněli dobové dekorace a dohlíželi, aby v dobovém oblečení byl i poslední komparsista. Na plakátu filmu je pak slavný polibek manželů Zátopkových na olympiádě v Helsinkách.
Ostatně další legenda československého sportu, Dana Zátopková se před samým startem natáčení netajila svou silnou nedůvěrou. Nemyslela si, že filmaři zvládnou její a Emilův příběh přetavit v silné filmové vyprávění. Když ale viděla záběry filmového závodu století, běhu na 5000 metrů, právě na olympiádě ve Finsku, názor změnila.
Ve filmu se proto nakonec sama chtěla objevit. Jako komparsistka měla ve Stromovce krmit holuby, jenže těsně před natáčením této scény byla bohužel převezena do nemocnice. Dana 13. března minulého roku zemřela ve spánku. Jen několik měsíců poté, co si díky filmu připomněla mnohé momenty svého vlastního života se svým mužem Emilem.
