Mužský symbol moci, který skončil v rukou žen

 

Historicky byly podpatky považovány primárně za záležitost elity – vizuálně povyšovaly aristokracii v rámci ceremoniálů i každodenního života nad ostatní, což signalizovalo jejich status. Původně existovaly ve formě 8-10 cm platforem z korku – ve starověkém Egyptě a Řecku je nosila nobilita (i herci v Amfiteátrech), v antickém Římě byly zase výsadou kurtizán. Pokud však mluvíme o klasických podpatcích, které známe dnes, ty do Evropy přicestovaly až z Persie, a to díky šáhovi Abbásovi I. Velikému. Peršané byli velmi zdatní válečníci, skvělí jezdci a lučištníci, a podpatek vyvinuli ryze z praktických důvodů. Ten je totiž dokázal udržet stabilně v sedle (nejen) při střílení z luku, kdy je chránil před vyklouznutím z třmenu sedla. Pro denní nošení byly však takřka nepoužitelné – podpatek byl až moc tenký, křivě zkosený, a navíc zaoblený dovnitř.  

Při setkání s Peršany byli evropští diplomaté okouzleni bohatou garderóbou a obuví svých protějšků. Náležitost podpatků si interpretovali jako symbol vysokého postavení, a tak tento trend rychle přijali za svůj. Podpatky však nosili pouze muži. Jedinou ženou, která se odvážila tento velmi nepohodlný kousek adaptovat, byla anglická královna Alžběta I., a to pouze proto, aby působila více maskulinně.  

Do povědomí je pak dostal především francouzský král Ludvík XIV. Na svých portrétech byl vyobrazován v podpatcích, a to dokonce s velmi výraznou červenou podrážkou – ta totiž měla důležitou symboliku. Představovala jistý monitorovací systém šlechty tohoto absolutistického monarchy. Pouze těm, kteří měli královu přízeň (tj. byli absolutně poslušní a věrní), patřilo právo nosit červené podpatky, které však nesměly být vyšší než ty královy. Toto privilegium mohlo však být i velmi rychle odebráno, a tak zbytek dvora přesně věděl, kdo patří mezi královy favority. Ale více o červené podrážce někdy jindy...  

 

Klenoty botníku: Zdobí je diamanty i šperky hollywoodských ikon

elle.cz

 

Po francouzské revoluci lidé již nechtěli mít s aristokracií a jejími módními choutkami nic společného, a tak na nějaký čas podpatky z Evropy zmizely. Nepřáli si je ani v Novém světě (Americe), kde byly kvůli svůdnému efektu spojovány s nástrojem čarodějnictví. V tom měli naši američtí přátelé pravdu – podpatky se však právě kvůli své svůdnosti vrátily koncem 19. století do světového povědomí skrze tzv. francouzské pohlednice – erotické fotografie pro „pravé gentlemany”, kde zdobily nožky spoře oděných dám. Element sex-appealu vyhrál na plné čáře, a podpatky byly zpět ve hře.

S příchodem viktoriánské éry již byly opět součástí dámské garderóby, a to jako symbol ženské sofistikovanosti, elegance i statusu. Jejich výška navíc nepřesahovala pět cm – a tak krom sexappealu pomáhaly také správně držet tělo #WinWin. Od té doby již ženské botníky neopustily. K mužům si však nacházely podpatky cestu o něco déle.  

Za velkou louži se vrátily díky kovbojům a jejich zakulaceným „kubánským” podpatkům připomínající obuv tanečníků flamenco, které plnily stejnou funkci jako kdysi u Peršanů. Zapomenout nesmíme ani vzlet kultury drag queen v rámci Harlemské renesance ve 20. a 30. letech minulého století.  


V Evropě tento trend ožil až s příchodem hudebních subkultur. Pokud nebudeme počítat „beatle boots”, tak k jejich návratu přispěli hlavně představitelé glam rocku 70. let – David Bowie, Elton John nebo Marc Bolan z legendární kapely T. Rex. Rychle jej ale adaptovali i příznivci klasického rocku, popu nebo metalu. Pamatujete si snad Prince nebo členy kapely KISS bez podpatků? Já také ne.  

 

Prince

 

Se změnou módních trendů se měnila i podoba podpatků – od Mary Jane přes kitten heels, stiletto, až po „heelless boot” Antonia Berardi. Ženy je nosily ve všech podobách, avšak mužům postupem času zřejmě došla trpělivost, a tak je vypustili takřka úplně.  


S nástupem nového milénia, které velmi rychle začalo popularizovat athleisure, však podpatky začaly být odsouvány i ženami. Trend ugly sneakers zahltil catwalky i (sociální) média a designerské spolupráce s Nike a Adidas, společně s high-end Crocs od Christophera Kane nebo Balenciaga, začaly bořit rekordy. Podpatky posupně opustily naši každodennost a staly se „pouze” povinnou výbavou na společenské akce. Naše doba tak přinesla „new business look” upřednostňující (a oslavující) pohodlí, které nám podpatky tak dlouho odepíraly ve jménu přitažlivosti.  

 

Zdroj: AntientOrigins.com, Study.com