Na doby, kdy se ze Semil rozvážel textil do celého světa, si pamatuje jen hrstka místních. Většina si továrnu Franze Schmidta vybaví už jen jako chátrající kolos
na kraji města, který po krachu státního podniku Kolora marně hledal využití. Ovšem do chvíle, než si ho zamilovala rodina Kuršelových. Poslední tři roky tvrdě pracují
na tom, aby na areál z roku 1861 byli Semiláci opět pyšní. A nejen oni.
V 19. století ve fabrice pracovalo 700 dělníků specializovaných na výrobu potištěného textilu, zejména šátků a šál.
„Tvorba je pro mě způsob vyrovnání s problémy a myšlenkami. Vnímám ji jako terapii modelováním,” říká absolvent sochařské školy Jindřicha Zeithamla a Vojtěcha Míči z Akademie výtvarného umění Sebastian Wojnar, který ve Fabrice 1861 tvoří poslední dva roky.
Noví majitelé Fabriky 1861 se snaží maximum ze starého kouzla zachovat a transformovat ho v pulzující multikulturní centrum, které bude na program lákat návštěvníky nejen ze Semil a okolí, ale i Evropy.
V průmyslových halách lidé hodují na starých poncích, tančí na stoletých parketách a také tvoří a vystavují umění.
„Podstatou mé tvorby je práce s figurou a jejím fragmentováním.“
„Tělo vnímám jako lidskou krajinu.“
Fabrika 1861 má ambice užívat si hudbu, tanec, umění i dědictví našich předků v nezměněné kráse.
