Šaty pro charitu Terezy Maxové

Ale vraťme se na samý počátek celého projektu. Poslední proběhnuvší pražský Fashion Week představil nejen kolekce českých návrhářů, ale dal také šanci zazářit studentům oděvního designu v soutěži Mercedes Benz Talent 2015. Vítězné šaty byly dílem studentky UMPRUM – Ateliéru Design oděvu a obuvi, Kateřině Plamitzerové. 

Model navržený Kateřinou se stal páteří charitativního záměru, který společně s magazínem Blue Paper daly dohromady fotografka Bet Orten a novinářka Veronika Ruppert

Vítězné šaty přímo v opuštěné haly Pragovky pomaloval umělec Julius Reichel. Jelikož projekt podpořila i značka MAC, modelku Kateřinu Vítovou, která šaty na focení oblékla, líčil MAC senior artist Tom Sapin z Paříže. 

Jak se umělci vzájemně ovlivňovali, z čeho čerpali inspiraci a jak probíhal tento malý happening, jehož výsledkem jsou šaty, které budou draženy na charitu? 

12 e75d2

Rozhovor s návrhářkou Kateřinou Plamitzerovou 

Ina T: Tvoje šaty vyhrály v souteži Mercedes Benz Talent 2015, kde byl v porotě např. i Alessandro Buzzi, stylista italské mutace Vogue. Tvůj model vznikl přímo pro soutěž, třebaže téma jste zadané neměli. Co tě tedy k vytvoření šatů inspirovalo?

Kateřina: Když tvořím oděv, tak potřebuji najít příběh, který je z velké části osobní a je mým vyjádřením. V době, kdy probíhala soutěž, jsem se přestěhovala do malé vesnice a současně jsem se seznamovala s filmy Hajao Mijazaki, ve kterých jsem se dost našla. Měla jsem v hlavě typ dívky z Mijazakijo filmů. On má takovou univerzální hrdinku, která se objevuje v jeho filmech, ať už je to princezna Mononoke, Naušika či čarodějka Kiki. Je to vždy mladá, nezávislá dívka, která má vztah k přírodě a cíl, za který musí bojovat. 

Ina T: Jak se tato inspirace projevila na střihu modelu? 

Kateřina: Při samotné tvorbě oděvu si potřebuji najít prvek, kterého bych se chytila. Ovlivnila mě cesta do Japonska, kam jsme letěli s ateliérem (Design Oděvu a obuvi-UMPRUM). Domů jsem příteli přivezla japonský pánský oděv, který měl zajímavý detail. Jednalo se o specifické zpracování švu. Tento zmonumentizovaný prvek jsem nakonec použila i u svých šatů. Co se týče střihu, vycházela jsem z kruhu, který jsem měla od začátku v hlavě. Kápě má zase klasický střih písmene T, který tvoří základ folklorních kostýmů na celém světě. Objevuje se v kimonu i v české haleně. 

Ina T: S Juliusem jste se před projektem neviděli. Jaké to pro tebe je, když tebou vytvořené šaty transformuje umělec do jiné podoby a podle svých vlastních představ? 
 
Kateřina: Jsem hrozně zvědavá na výsledek a musím říct, že je pro mě hodně zajímavé, jak na konkrétního umělce ty šaty působí samy o sobě, jak k němu mluví, aniž bych mu já sdělovala svoji představu. Jsem ráda, že šaty po soutěži dostaly druhý život a budou se dražit pro dobrou věc. 
 
Ina T: Díky vítězství v soutěži talentů jsi dostala možnost mít přehlídku na MBPFW. Prozradíš více o kolekci, kterou na zářijovém fashion weeku budeš představovat? 

Kateřina: Ta kolekce je v podstatě takovým pilotem mé diplomové práce na UMPRUM. Jmenuje se Nihon Lobendau. První slovo znamená Japonsko v původním jazyce a druhé slovo je název vesnice Lobendava, do které jsem se, jak jsem se zmínila, přestěhovala. Je to taková moje konfrontace dvou odlišných světů. V Mijazakiho filmech, které mě tolik ovlivnily, je silné ekologické a enviromentální poselství, vyskytuje se v nich post-apokalyptická atmosféra, která mě v tom zapomenutém šluknovském regionu obklopuje. Všichni se stěhují pryč a já se naopak stěhovala tam. Je to pro mě velmi inspirativní prostředí, které mě ovlivňuje v tvorbě. 

 
01 5c169
 

Rozhovor s Juliusem Reichlem

Ina T: Z čeho jsi vycházel při malbě na šaty? Věděl jsi dopředu, jak budou šaty ve výsledku vypadat, jaké třeba použiješ barvy? 
 
Julius: Viděl jsem fotky za soutěže, takže jsem věděl, jaký budou mít střih. Přemýšlel jsem nad tím, jak se ty šaty skládají, a proto jsem volil jako vzor mřížku, která koresponduje i s místem, kde teď jsme. Zároveň s motivem mřížky už delší dobu pracuji a pro tento projekt mi její aplikace přišla vhodná. Barevnost je interakcí na místo této opuštěné haly. Vymlácená okna mají zelené a modré odstíny. Zárověň pracuji s jistou dávkou náhody, kdy šaty maluji jen z jedné strany, kde je to totální nářez a co je z druhé strany, zjistím až potom, co šaty sundám. Proto jsem zvolil i tuhle technologii aplikace barvy. Aby ta malba byla oboustranná, a přitom z jedné strany zcela náhodná a daleko jemnější. 
 
Ina T: Tvoje poslední výstava obsahovala malby na oblečení. Jak je těžké skloubit představu výtvarného díla aplikovaného na šaty, které malbu omezují svým jasně daným prostorem?
 
Julius:  Já pracuji a textilem a s oblečením dlouhodobě. Pro mě to není limitující, naopak je pro mě ten jasně vymezený prostor výzva. Nevnímám to tedy jako negativum, ale jako pozitivum, protože to pomyslné vymezení tě nutí jinak uvažovat. 
 
5 d6934
 

Rozhovor s Tomem Sapinem (MAC senior artist) 

Ina T: Jak těžké pro tebe bylo vytvořit make-up pro tyto specifické šaty? Zvlášť když jsi je dopředu neviděl a jedná se spíše o umělecké dílo?
 
Tom: Pro mě je to odlišné hlavně v tom, že 90% náplně mé práce je nacházet tu nejkrásnější verzi našich zákaznic. Objevovat, co je na nich krásné a to vynášet na povrch. Někdy je potom trochu náročné, dělat "dirty" líčení, které nepodtrhuje krásu, ale zároveň je dost zábavné hledat uplně jinou cestu a příběh. Když pracuji např. na filmu, vždy myslím na daný charakter postavy a na to, co ho vystihuje a to pak přenáším do make-upu. Při tomto focení jsem líčením reagoval na malbu Julia a dotvářel jsem ji podle jeho barevnosti a použité technologie. Moje práce tak přímo na místě reagovala na tu jeho. 
 
 
Modelka: Czechoslovak Models : Kateřina Vítová
 
Vlasy: Martina Matyášová 

Make-up: Tom Sapin senior artist MAC

Autorkou textu a rozhovoru je bloggerka Ina T., více o autorce na www.ina-t.com