ELLE: Říká se, že jste měl neuvěřitelnou spoustu žen. Jsem příznivcem faktů – takže kolik?Antonín Kratochvíl: Zhruba osm set. Když jsem byl ve vězení, dopočítal jsem se sedmi set – s těmi všemi jsem se opakovaně vyspal. Pak se počet zvýšil na osm set.
ELLE: Máte při té vysoké matematice na ženy vůbec nějaké požadavky?
A. K.: Je mi to jedno. Upřednostňuju malá prsa, ta za dvacet let nevisí, a tmavší typy. To mám rád.
ELLE: Čím vás ženské plémě v životě nejvíc překvapilo?
A. K.: Čím víc si myslím, že ženy znám, tím víc zjišťuju, že je vlastně vůbec neznám. Je neuvěřitelné, jak moc jste silné. Mnohem víc než muži. My jsme hrozně křehcí. Moje máma byla vždy krkem, který otáčí hlavou rodiny. Moje manželka to má zrovna tak.
ELLE: Říká se, že máte na výběr manželky jeden fígl…
A. K.: Vždycky radím podívat se na maminku, protože její dcera bude jednou jako ona. Pokud vás štve ona, bude vás pravděpodobně štvát i její dcera…
ELLE: Má samec jako vy nějakou zkušenost s homosexualitou?
A. K.: Jednou jsem jel někam fotit a potkal jsem tam Španěly, kteří tančili flamenco. Mezi nimi byl krásný snědý chlap s dlouhými vlasy, který ke mně jednoho dne přišel a začal mě balit. Vyjekl jsem na něj, ať si dá odchod a jestli se nepo… Zneuctít heterosexuálního muže je hodně velká potupa. Když v devatenáctém století Turci páchali genocidu na Arménech, napřed vyhnali z chalup ženy a děti, pak seřadili jejich muže, ty znásilnili a popravili. Strašně krutá smrt.
ELLE: Zanechal na vás tenhle zážitek nějaké stopy?
A. K.: Od té doby jsem přestal být tak hrrr. Uvědomil jsem si, jak se cítí žena, když do ní chlapi hučí. Jste jako štvaná zvěř.
ELLE: Přehodnotil jste tedy svoje balicí techniky?
A. K.: Nikdy jsem žádnou neměl. Čekám, až něco přeskočí a vznikne z toho jakési transcendentno.
ELLE: Na jaký sex budete na smrtelné posteli vzpomínat?
A. K.: Nerozlišuju, co je dobrý, a co není dobrý sex. Všechen sex byl dobrý, respektive se na něm vždycky něco dobrého našlo. Víte, ejakulace je ejakulace… Jediný rozdíl je v tom, jestli vás ta ženská zajímá i po ní, anebo jestli hned usnete. Je to vůbec paradox, že vy ženy máte po sexu tolik sil. To sperma má ve vás stvořit nový život a vy místo toho máte energie na rozdávání.
ELLE: Kdybyste měl volit: jídlo, nebo sex?
A. K.: Ti, kdo nezažili hlad, nepochopí, ale jednoznačně jídlo.
ELLE: Jakou roli pro vás hrály ženy ve vašem dospívání?
A. K.: Zásadní. Každou sobotu jsme chodili do Filmového klubu, tzv. filmáče, kde se scházela tehdejší zlatá mládež. V prvním patře byli filmaři, ve druhém my bonviváni. Měli jsme hezčí holky a filmaři nám je chodili krást. Byl to velký boj. Museli jsme tam chodit už na čtvrtou, protože v šest už byly nejlepší holky rozebrány a zbyly tam jen ošklivé brécy.
ELLE: Jaké byly tehdejší holky?
A. K.: V šedesátých letech se nosily podvazky. Miloval jsem ten pocit, když jsem jel rukou po silonce a najednou narazil na ten kus masa, nahou kůži. Dalším atributem šedesátých let byl dermacol. Původně to bylo líčidlo, které používali maskéři u filmu. Jelikož tenkrát make-upy nebyly, líčilo se filmovým dermacolem. Dodnes cítím jeho chuť. Když jsem tu holku olízl, málem jsem se otrávil. A mimochodem, holky se tenkrát neholily.
ELLE: Mám to chápat jako klad, nebo jako negativum?
A. K.: Ženské ochlupení dělím na tři kategorie. První je tzv. ,adolf‘ – tenký proužek ochlupení, druhým je ,oškubaná drůbež‘ – dohladka vyholený klín a tím třetím je ,křoví‘. To se mi líbí nejvíc. Je důkazem, že dáma už je dospělá žena. Jednou se mi přihodilo, že dotyčná byla dole dohladka vyholená a když jsem to viděl, musel jsem celou akci stopnout a s uctivostí ji vyprovodit ven… Připadal bych si jako pedofil.
ELLE: Ve dvaceti letech jste emigroval z Československa do Rakouska a odtud do Holandska. Jaké byly cizí holky pro mladého kluka z Východu?
A. K.: Rok jsem byl bez sexu. V utečeneckém táboře lidé na takové věci ani nemyslí. Navíc nám dávali do čaje brom, aby minimalizovali naše libido.
ELLE: Vážně to funguje?
A. K.: No jasně! Dává se to i vojákům do jídla.Voják má hájit vlast, ne kopulovat!
ELLE: Jaké tedy byly ty holky venku?
A. K.: Při válce v Albánii jsem si v bunkru povídal s jednou ženou a ta mi řekla velké moudro – že kůň a žena by měli být ze stejné stáje. Chápu ji. Kulturní rozdíly nedělají dobrotu.
ELLE: Takže jaké byly?
A. K.: Emancipovanější. Když jsem se později dostal do Ameriky, potkával jsem spoustu holek z tzv. střední třídy, které byly zvyklé žít v bezpečí a v určitém standardu, a totéž očekávaly i ode mě.
ELLE: A vy jste chtěl něco jiného…
A. K.: Přijel jsem za svobodou, a to je velká zodpovědnost. A ne žít pohodlný maloměšťácký život middle class.
ELLE: Jste počtvrté ženatý. Podle jakého klíče jste si vybíral manželky? Asi ne podle svých rad…
A. K.: Své ženy jsem měl rád. U mě hrál velkou roli pocit bezpečí. Fotil jsem mnoho válek, zažil emigraci, neměl co do úst… Svoji poslední ženu, Gabrielu, které je osmatřicet let, ale miluju se vším všudy. Jsem jí věrný i fyzicky. Dneska už s holkama jenom flirtuju.
ELLE: Dá se to nazvat zmoudřením starce, kterému je za pár dní šedesát?
A. K.: Prostě ji miluju.
Anna Hubínková
FOTO: ISIFA IMAGE SERVICE
