
Na prvních rande působí jako závan čerstvého vzduchu – neřeší detaily, nestresuje se, prostě pluje životem. Jenže pak se vztah překlopí do vážnější roviny a vy zjistíte, že jeho bezstarostnost je jen zástěrka pro absenci zodpovědnosti. Pusťte si do sluchátek Manchild od Sabriny Carpenter a přečtěte si o signálech, které vám napoví, že randíte s mužem, který odmítá dospět.
Žít s mužem, který se zdráhá dospět, je vyčerpávající. Postupně vás tlačí do role pečovatelky, ze které je těžké vystoupit. Na začátku vztahu z něj pravděpodobně vyzařuje neuvěřitelná lehkost bytí. Je uvolněný, neřeší detaily, se vším si poradí s úsměvem a vy máte pocit, že jste našla někoho, kdo vás konečně naučí nestresovat se maličkostmi. Zní to jako sen. Do chvíle, než zjistíte, že jeho bezstarostnost není životní postoj, ale spíše neschopnost vzít na sebe jakoukoliv zodpovědnost. Syndrom Petra Pana, jak se tomuto chování říkalo v osmdesátkách, z randění bohužel nevymizel. Ostatně Sabrina Carpenter z téhle zkušenosti vytřískala jeden ze svých největších hitů. Jak poznat, že vedle vás nestojí partner pro život, ale dospělý muž s emoční kapacitou patnáctiletého chlapce?
Hluboké konverzace končí vtipem
Tento typ mužů umně zvládá fázi namlouvání. Dokáže působit nesmírně pozorně a šarmantně. Jakmile se ale vztah překlopí do vážnější roviny a vyžaduje skutečnou emoční intimitu, narazíte na pomyslnou zeď. Konverzace kloužou po povrchu. Když se pokusíte mluvit o pocitech a budoucnosti, reaguje sarkasmem nebo jen řekne „nevím“. Nejde nutně o to, že by vás nechtěl vyslechnout, pravděpodobně jen netuší, jak se svými – nebo vašimi – emocemi pracovat. Místo toho, aby v konfliktu viděl prostor pro vzájemné pochopení, vnímá ho jako ohrožení a raději se uzavře do sebe.
Kritiku bere jako útok na svou osobu
Zatímco zralý člověk dokáže přijmout konstruktivní zpětnou vazbu, partner, který před dospělostí trochu kličkuje, reaguje na sebemenší výtku defenzivou. Když ho upozorníte, že vás zklamalo, když zapomněl na důležitou věc, jen těžko z něj dostanete omluvu. Místo toho mnohdy vytáhne seznam křivd z minulosti, aby odvedl pozornost od svého selhání. Všechno vnímá jako osobní útok. Chybí mu schopnost sebereflexe a přesvědčení, že by chyba mohla být i na jeho straně. Za jeho problémy tak často může někdo jiný. Šéf, systém, nebo vy.
Weaponized incompetence, aneb „ty to umíš líp“
Tohle je pravděpodobně jeden z nejvíc frustrujících aspektů soužití s partnerem, který odmítá dospět. Termín „weaponized incompetence“ (česky nejblíže jako cílená neschopnost) popisuje situaci, kdy partner předstírá, že něco neumí, nebo to udělá tak polovičatě, že raději převezmete otěže vy. Vložení nádobí do myčky vypadá jako abstraktní umění, prádlo zůstává nevysvětlitelně pohozené na zemi a nákup přinese poloviční, protože „to v tom obchodě vůbec nemohl najít“. A tak začnete všechno dělat sama. A on má vlastně vyhráno – získá svůj volný čas zpět, aniž by musel jít do otevřeného konfliktu.
Závislost na vnější validaci
Ačkoliv působí nezávisle a nad věcí, ve skutečnosti má hluboko zakořeněnou potřebu, abyste ho chválila za minimum. Vynese koš nebo zaplatí svůj díl nájmu a čeká na uznání. Zatímco dospělý člověk chápe, že chod domácnosti i vztahu vyžaduje společnou práci, on vnímá své zapojení spíš jako laskavost, kterou vám prokazuje. Neumí si sám úplně regulovat své emoce, takže když má špatný den, podvědomě očekává, že to budete vy, kdo jeho náladu spraví a zvedne mu pošramocené sebevědomí.
Priority má srovnané. Jen vy v nich nejste na prvním místě
Nemá problém zrušit na poslední chvíli vaše plány, a často u toho zapomene i na omluvu. Vypadnou mu z hlavy výročí a sliby, které vám dal. Na druhou stranu, když zavolají kamarádi nebo vyjde nová videohra, jeho časový harmonogram se zázračně uvolní. Svůj volný čas si střeží jako oko v hlavě a jakoukoliv vaši snahu o společné plánování může vnímat jako „omezování svobody“. Zásadním krokům a závazkům se radši potichu vyhýbá.
Chronický únik do vlastní bubliny
Každý máme nějaké mechanismy, jak zvládat stres nebo vypnout po těžkém dni. Takový muž ale používá únik od reality jako primární řešení naprosto všeho. Může jít o hodiny prosezené u konzole nebo věčné posedávání s kamarády, tyto aktivity mu neslouží k odpočinku, ale fungují jako hradba proti intimitě a zodpovědnosti. Je to jeho bezpečný prostor, kde se nemusí potýkat s problémy dospělého světa, s placením účtů, s vámi, ani se sebou samým.
Má v životě chaos, který nakonec žehlíte vy
Tady se nebavíme o tom, že zrovna prochází těžkým obdobím. Bavíme se o chronickém stavu. Střídá práce častěji, než by bylo zdrávo, utrácí impulzivně a vždy má po ruce logickou výmluvu, proč mu zrovna tenhle měsíc chybí peníze na nájem. Za jeho neúspěchy vždycky může někdo jiný. Svůj život zkrátka tak úplně neřídí a tak nějak podvědomě počítá s tím, že když půjde do tuhého, vy to za něj nakonec vyřešíte.
Zdroj: Psychology Today, InStyle, Grazia Daily UK
Liběna Rochová: Doteky - O cestě do bezčasí
Nejčtenější články
Doporučujeme

Magie divočiny i tlak na dokonalost. Ji.hlava zná své vítěze

Kam s ELLE: Jediný víkendový to do list, který potřebujete

Móda na piedestalu: Jak se z oděvu stává galerijní exponát

Matthew Perry: 4 věci, které jste o Chandlerovi z Přátel nevěděli

Proč tleskáme misogynii? 9 komiků, kteří baví i bez sexismu

Královny mileniálního chaosu se vrací. Welcome back, Girls

Samota jako nový status symbol. Proč jsme z izolace udělali trend

Navenek klid, uvnitř tlak: Trpíte syndromem prvorozené dcery?

Holiday Manual: Jak (ne)řešit politiku u štědrovečerního stolu










