Když Anna Mouglalis vstoupí do tlumeně osvětleného baru pařížského hotelu Ritz, všichni hosté na ní mohou oči nechat. Celá v černém: široká sukně, boty na vysokém podpatku, vrstvený top, kouřové stíny a v ruce helmu. Oficiální ambasadorka Chanelu přijela do luxusního hotelu na svém standardním dopravním prostředku – mopedu. Pozornost upoutává zvláštním oblečením, helmou, sametově hnědýma očima, vystouplými lícními kostmi. Ale co vás na ní zaujme nejvíc, je hlas. „Vypadám jako malá holka, ale když promluvím, zní to, jako by ten zvuk patřil k někomu jinému,“ tvrdí sama o sobě sedmadvacetiletá herečka. Hlas má skutečně unikátní: hluboký, s měděnou polohou, malinko rozechvělý, chraptivý, sexy…
„Na herecké škole mi učitelé doporučovali operaci. Radili, abych si ho nechala změnit. ‚Váš hlas se vůbec nehodí k vašemu tělu,‘ tvrdili. Při prvních zkouškách mi ředitel dokonce řekl, že mě s takovým hlasem vůbec nemohou vzít. Že se ke mně prostě nehodí.“ Jenže Anna není žádná padavka. „Hlas je známka síly. Nepřipadá v úvahu, abych si ho nechala změnit. Nenechám si přece změnit identitu. Takhle o sobě vůbec nehodlám uvažovat.“
Spolupracovat s firmou Chanel začala hned na začátku kariéry. V roce 2001 se potkala s Karlem Lagerfeldem. Karl tehdy fotil francouzské herce, umělce a muzikanty pro jeden nezávislý projekt. Anna měla za sebou první úspěšnou roli ambiciózní mladé pianistky ve filmu Claudea Chabrola Merci pour le chocolat. Podle plánu s ní měl nafotit jednu fotku, ale nakonec udělali sérii asi deseti fotografií. „Nemůžu na to zapomenout. Úplně mě svou neutuchající energií a bleskurychlým mačkáním spouště dostal.“ Pro Annu, která už tehdy také sem tam fušovala do role modelky, to bylo něco úplně nového. Zkušenost, kterou z modelingem měla, jí nepřipadala příliš zajímavá, focení jí přišlo nudné. „Karl mi dokázal focení zpříjemnit. Nebral mě jako modelku.“ Nechal ji, aby byla sama sebou. „Na jeho fotkách nepůsobí nikdo staticky. Je na nich vidět náboj, jiskření, atmosféra.“ Zafungovalo to ovšem i obráceně. Anna Karla okamžitě uchvátila, takže ji doporučil pro kampaň na vůni Allure. Dokonce pro ni vytvořil kostýmy do jejích tří příštích filmů. A díky němu se stala novou ambasadorkou Chanelu. Ukázal jí cestu, jak v tom chodit.
„Spousta odborníků mi radila, že bych jako herečka neměla svou tvář spojovat s módní značkou, protože je to pak matoucí. Nezdá se mi ale, že by to mé kariéře nějak ublížilo,“ říká Anna s lehce patrným posměškem v hlase. Byla to pro ni výzva. „Chci nosit šaty pro opravdovou ženu. S oblečením Chanel, a s haute couture obzvlášť, je to snadné. Šaty Coco Chanel jsou jednoduché a ženské. Jsou přesně to, co chci.“
Jedna věc je jistá. Kamkoli, kromě školy, Anna přijde, budí zájem důležitých lidí. Nejinak tomu bylo i u Chanelu. Dalším v pořadí se stal legendární voňavkář Jacques Polge, který vytvořil vůně Coco, Égo?¨ste a Chance. „Kohokoli, kdo ji kdy spatřil, fascinuje tajemná rozporuplnost mezi její tváří a hlasem,“ vzpomíná na první setkání. „Je malinko nakřáplý, pohybuje se na hranici mezi ženským a mužským hlasem.“ Fascinující kombinace jej přivedla k nezvyklému nápadu: rozhodl se nechat se tím fascinujícím hlasem inspirovat při tvorbě nové vůně.
Tak vznikla Allure Sensuelle, teplejší varianta stávající vůně Allure. Anna se stala její tváří. Od ostatních žen spojených se značkou Chanel, jako byly Suzy Parker, Nicole Kidman, Kate Moss nebo Vanessa Paradis, se však liší tím, že není jen tváří, ale zároveň inspirací. „Když mi Jacques řekl, že by chtěl podle mého hlasu vytvořit vůni, byl to ten nejlepší dárek, který jsem kdy mohla dostat. Je to tak zajímavé, ale přitom tak těžké. Jak se spojí hlas a vůně?“
Ingrediencemi, které podle Polge evokují charakter toho hlasu: myrha, kadidlo z pryskyřice stromu Boswellia a pačuli evokující svádivé napětí; kadidlo kvůli hloubce a tajemné hebkosti; růžový pepř a kulatější, jemnější a zabalenější verze květinových tónů, které dříve použil ve vůni Allure. „Allure Sensuelle je vůně hluboká. Přesně jako Annin hlas, který je zároveň lehký, intenzivní, kouzelný, vášnivý. Je skutečný jako Pařížanky. Není mnoho žen, které jsou schopny vonět takhle citlivě.“ Anna k tvorbě vůně přispěla svým dílem. „Nechtěla jsem hrát jako ve filmu. Chtěla jsem se na zrození mistrovského díla podílet osobně.“
A co plánuje pařížská kráska teď? Bude hrát v italském dramatu Romanzo Criminale jednu z nejkrásnějších a nejvlivnějších žen Říma. Že by se nechala inspirovat Coco?
„Na herecké škole mi učitelé doporučovali operaci. Radili, abych si ho nechala změnit. ‚Váš hlas se vůbec nehodí k vašemu tělu,‘ tvrdili. Při prvních zkouškách mi ředitel dokonce řekl, že mě s takovým hlasem vůbec nemohou vzít. Že se ke mně prostě nehodí.“ Jenže Anna není žádná padavka. „Hlas je známka síly. Nepřipadá v úvahu, abych si ho nechala změnit. Nenechám si přece změnit identitu. Takhle o sobě vůbec nehodlám uvažovat.“
Spolupracovat s firmou Chanel začala hned na začátku kariéry. V roce 2001 se potkala s Karlem Lagerfeldem. Karl tehdy fotil francouzské herce, umělce a muzikanty pro jeden nezávislý projekt. Anna měla za sebou první úspěšnou roli ambiciózní mladé pianistky ve filmu Claudea Chabrola Merci pour le chocolat. Podle plánu s ní měl nafotit jednu fotku, ale nakonec udělali sérii asi deseti fotografií. „Nemůžu na to zapomenout. Úplně mě svou neutuchající energií a bleskurychlým mačkáním spouště dostal.“ Pro Annu, která už tehdy také sem tam fušovala do role modelky, to bylo něco úplně nového. Zkušenost, kterou z modelingem měla, jí nepřipadala příliš zajímavá, focení jí přišlo nudné. „Karl mi dokázal focení zpříjemnit. Nebral mě jako modelku.“ Nechal ji, aby byla sama sebou. „Na jeho fotkách nepůsobí nikdo staticky. Je na nich vidět náboj, jiskření, atmosféra.“ Zafungovalo to ovšem i obráceně. Anna Karla okamžitě uchvátila, takže ji doporučil pro kampaň na vůni Allure. Dokonce pro ni vytvořil kostýmy do jejích tří příštích filmů. A díky němu se stala novou ambasadorkou Chanelu. Ukázal jí cestu, jak v tom chodit.
„Spousta odborníků mi radila, že bych jako herečka neměla svou tvář spojovat s módní značkou, protože je to pak matoucí. Nezdá se mi ale, že by to mé kariéře nějak ublížilo,“ říká Anna s lehce patrným posměškem v hlase. Byla to pro ni výzva. „Chci nosit šaty pro opravdovou ženu. S oblečením Chanel, a s haute couture obzvlášť, je to snadné. Šaty Coco Chanel jsou jednoduché a ženské. Jsou přesně to, co chci.“
Jedna věc je jistá. Kamkoli, kromě školy, Anna přijde, budí zájem důležitých lidí. Nejinak tomu bylo i u Chanelu. Dalším v pořadí se stal legendární voňavkář Jacques Polge, který vytvořil vůně Coco, Égo?¨ste a Chance. „Kohokoli, kdo ji kdy spatřil, fascinuje tajemná rozporuplnost mezi její tváří a hlasem,“ vzpomíná na první setkání. „Je malinko nakřáplý, pohybuje se na hranici mezi ženským a mužským hlasem.“ Fascinující kombinace jej přivedla k nezvyklému nápadu: rozhodl se nechat se tím fascinujícím hlasem inspirovat při tvorbě nové vůně.
Tak vznikla Allure Sensuelle, teplejší varianta stávající vůně Allure. Anna se stala její tváří. Od ostatních žen spojených se značkou Chanel, jako byly Suzy Parker, Nicole Kidman, Kate Moss nebo Vanessa Paradis, se však liší tím, že není jen tváří, ale zároveň inspirací. „Když mi Jacques řekl, že by chtěl podle mého hlasu vytvořit vůni, byl to ten nejlepší dárek, který jsem kdy mohla dostat. Je to tak zajímavé, ale přitom tak těžké. Jak se spojí hlas a vůně?“
Ingrediencemi, které podle Polge evokují charakter toho hlasu: myrha, kadidlo z pryskyřice stromu Boswellia a pačuli evokující svádivé napětí; kadidlo kvůli hloubce a tajemné hebkosti; růžový pepř a kulatější, jemnější a zabalenější verze květinových tónů, které dříve použil ve vůni Allure. „Allure Sensuelle je vůně hluboká. Přesně jako Annin hlas, který je zároveň lehký, intenzivní, kouzelný, vášnivý. Je skutečný jako Pařížanky. Není mnoho žen, které jsou schopny vonět takhle citlivě.“ Anna k tvorbě vůně přispěla svým dílem. „Nechtěla jsem hrát jako ve filmu. Chtěla jsem se na zrození mistrovského díla podílet osobně.“
A co plánuje pařížská kráska teď? Bude hrát v italském dramatu Romanzo Criminale jednu z nejkrásnějších a nejvlivnějších žen Říma. Že by se nechala inspirovat Coco?
