Napadlo by vás, že za vaši nespavost může obyčejné mléko a za
únavu třeba hrst meruněk? Zní to absurdně, ale je to tak. I zdravé
potraviny nám mohou škodit. Jak ale poznáme, které jsou právě pro nás
vhodné, a na které si dát pozor?
Už jako osmiletá jsem sledovala, jestli nemám příliš vypouklé břicho.
Podle fotografií jasná blbost, ale já se tak vždy cítila. V pubertě jsem
si pak dělila dny na ‚hubené‘ a ‚tlusté‘. Při těch prvních jsem si
mohla vzít upnuté šaty, při těch druhých se halila do plandavých
svršků. Později jsem pochopila, že chci-li mít ‚hubený‘ den, musím
dát pozor na to, co jím – předem, i během dne. Nejhorší totiž je,
když ráno vyrazíte jako štíhlá laň a vracíte se nafouklá jako
vzducholoď. Přitom se nepřecpávám (většinou) a za ta léta jsem si
vypěstovala i řadu zdravých návyků. Tatranku jsem nepozřela od
sedmnácti, čaj nesladím, zeleninový salát považuju za plnohodnotné jídlo
a pizzu si vždy dělím s kamarádkou napůl… Přesto mám téměř po
každém jídle pocit, že se proměňuju v nalitý sud. Řešila jsem snad už
všechno. Jestli mé tělo nezadržuje vodu, nebo jestli nemám zpomalený
metabolismus.
Tušila jsem, že za tím bude nějaký problém s jídlem, ale dosud jsem
se vždy spokojila s tím, že jsem asi snědla něco špatného. Až poté, co
jsem si nedávno pochutnala na sýrové palačince a následně se belhala domů
v křečích a s ‚těhotným‘ břichem, jsem se rozhodla podstoupit test.
Samozřejmě ne těhotenský, ale na potravinovou intoleranci. Ta se na rozdíl
od potravinové alergie neprojevuje tak okatě, tedy vyrážkou či otokem, ale
skrytě nebo i s časovým odstupem. Proto vás často ani nenapadne spojovat
své obtíže s jídlem.
Myšlenka, že existují potraviny, jež vynechám, a bude mi zase skvěle,
mě zajímala i děsila: co když budu muset vyřadit jídla, která
zbožňuju? Čokoládu, sušená rajčata anebo kozí sýr? Jak se však mělo
brzy ukázat, skutečnost je daleko komplikovanější.
V krvi je pravda
Na kliniku A2C k MUDr. Monice Golkové jsem dorazila na lačno, test na
potravinovou intoleranci se zjišťuje z krve. Mikročástice potravy, ale
i různé bakterie a toxiny se totiž do oběhu dostávají skrze porušené
střevo (odborně se tomu říká syndrom zvýšené propustnosti střeva).
„Tělo si proti těmto látkám tvoří protilátky, jichž vzniká tím víc,
čím víc pronikne do krve například mléka nebo oříšků. To se může
následně projevit poruchou trávicího cyklu, přibýváním na váze, mohou
ale vznikat i deprese, nespavost, únava, bolesti hlavy a u dětí třeba
hyperaktivita. Důsledkem intolerance mohou být i různé rýmy nebo
bronchiální astma,“ vypočítává doktorka Golková.
Nechce se mi věřit, že by potraviny měly na organismus až takový vliv,
ale paní doktorka mě vyvede z omylu: „Všechny potíže samozřejmě nejsou
z jídla. Ale pravda je, že jídlem se dají ovlivnit až dvě třetiny
problémů.“ Po konzultaci, při níž se mě paní doktorka vyptávala na
nejrůznější problémy, mi sestra vysála injekcí dvě zkumavky krve a mohla
jsem jít. Čekalo mě třítýdenní čekání na ortel. Vzorek se totiž
posílá do specializované laboratoře v Barceloně (žádná z tuzemských
tyto rozbory nedělá), kde zjišťují intoleranci na více než dvě stě
potravin. (Takto rozsáhlý test ,217‘ je u nás novinkou, dosud se dělal
jen stovkový či ,59‘.)
.jpg)
