Staré čínské umění posílí kondici a pocit
vnitřní pohody.
Při tai ji (vyslovuje se tchaj-ťi) nejen procvičíte svalstvo a uvolníte
klouby, ale toto cvičení má příznivý vliv rovněž na nervy, krevní
oběh, činnost srdce, reguluje dychání a zlepšuje metabolismus. A skvěle
pomáhá proti stresu.
Původně to bylo staré čínské bojové umění, přestože se to může
milovníkům filmových soubojů Jackieho Chana – při pohledu na pomalé
cviky – zdát neuvěřitelné. Čínská bojová umění se totiž dělí na
vnější, kterých je většina (patří mezi ně třeba šaolinské kung-fu),
a vnitřní (měkká), která se opírají o vnitřní energii (qi). Vnitřní
bojová umění jsou založena na tom, že bojovník využívá veškerou svou
energii, zapojuje do zápasu celé tělo. Soupeř je tedy vyřazen z boje bez
použití hrubé síly. Mezi vnitřní bojová umění patří také tai ji.
Termín tai ji (v češtině se setkáte také s názvy tai chi, tai-chi, tai
či apod.) pochází z čínské filozofie a znamená ,velký předěl‘,
,nejzazší pól‘. A tai ji quan [tchaj-ťi-čchüan], jak se bojové umění
přesně nazývá, pak znamená ,pěst velkého nejzazšího‘.
Umění plynulosti
Přestože je tai ji bojovým uměním, dnes slouží spíš k relaxačním
účelům: lidé po celém světě si ho oblíbili pro ladné pohyby
i zdravotní efekty.
Při cvičení se zapojuje celé tělo, každý styl vychází ze
specifických sestav – jeden pomalý pohyb přechází harmonicky v druhý,
zatímco rychlost a síla nejsou důležité. Zásadní roli hraje sled pohybů
a jejich provedení. Ještě než se tedy pustíte do konkrétních cvičebních
sestav, musíte dobře zvládnout všechny základní techniky, prvky a cviky.
V tai ji se rozlišuje více než sto různých postojů. Většinu z nich lze
provádět bez pomůcek, část z nich se cvičí ve dvojicích, při
některých sestavách se používají tyče nebo meče.
Chcete-li cvičit tai ji, znamená to, že musíte všechny sestavy
ovládnout tak, jak byly vymyšleny čínskými mistry. Ti totiž vědí, že
jedině správný výběr cviků, jejich přesná návaznost i přesný způsob
provedení mají smysl a vedou ke kýženému výsledku. Cokoli měnit se
nevyplácí.