Máte dojem, že historie musí být jen ve znamení nudných králů,
bitev a letopočtů? Omyl. Bára Dvořáková pro vás připravila dějepravu
tak šťavnatou, že se budete červenat. Záleží výhradně na vás, jestli
se jen pobavíte, nebo i necháte inspirovat.
Od okamžiku, kdy Adam zamrkal na Evu, ovlivňuje sex a erotično veškeré
dění. Svádíme, flirtujeme a milujeme se až do roztrhání těla. Jak na tom
ale byli vlastně naši předkové? Žila jste v domnění, že byli mnohem
cudnější než my? Že teprve moderní doba objevila to pravé potěšení
z rozkoše? Ó nikoli! Lidé minulých staletí smilnili, až matrace
praštěly. A jak byli při smyslných orgiích vynalézaví, o tom se teď
můžete přesvědčit sama:
Kamenné penisy
Široká brána chrámu osvětlená stovkami pochodní se otevírá a za
hlasitého pokřiku přihlížejících z ní vynášejí několik velkých
desek. Na každé z nich je umělecky naaranžován nahý pár v nějaké
milostné poloze. Poté, co s nimi dojdou na určené místo, sáhne každý
z davu po tom, koho má zrovna po ruce, a všichni napodobují sex
předváděný kněžkami a jejich sexuálními partnery. Právě začaly
hromadné orgie a budou trvat až do úsvitu. Jsme ve staré Mezopotámii,
jedné z prvních civilizaci, na slavnosti boha Peora. Připadá vám to
šokující? Tehdy ale rozhodně nešlo o nic neobvyklého. Promiskuita čile
bujela od počátku lidstva, přestože ji odedávna doprovázely i méně
příjemné záležitosti. Když archeologové objevili Chammurabiho zákoník
ze starověké Babylonie (18. století před naším letopočtem), zjistili,
že jeden z jeho zákonů zní: „Kdo se nezdrží styku s lehkými
ženštinami, onemocní pekelnou chorobou, jejíž bolest nelze vyléčit a
kterou lékaři neumějí ani utišit, takže si raději bude přát, aby
zemřel.“ Odborníci se domnívají, že tyhle řádky pojednávají
o kapavce, kterou v Babylonu přenášely nevěstky.
Askezi nepěstovali ani staří Egypťané. V Egyptě obecně neměl nikdo
potřebu skrývat své sexuální choutky. Na erotiku se pohlíželo jako na
naprosto normální věc, která se člověka nepřestává týkat ani po smrti.
Mumie byly proto nezřídka vybaveny kamennými penisy, aby zemřelí mohli
v souložení plynule pokračovat i na druhé straně. Sex? Jedině
oblečená!
Muži v antice zásadně nespojovali lásku s manželstvím. Manželka je
někdo, kdo se stará, aby byl doma vždycky dostatek olivového oleje, aby
tuniky byly vyprané a děti nevřeštěly víc, než je nezbytně nutné.
Někdo, s kým se nelze milovat, a když, tak rozhodně ne s tím pravým
požitkem – protože je to právě jen manželka. Pak je tu ovšem ještě
dostatek nevěstek a metres, z nichž ty nejschopnější mají fakticky
v rukou otěže celé země, protože přes postel ovládají nejmocnější
muže říše.
Nevěstince byly v antice vůbec velmi oblíbenou institucí. V Pompejích
se našla kamenná destička se ‚směrovkou‘ ve tvaru penisu, která
sloužila jako ukazatel cesty právě k takovému zařízení (něco na způsob
dálničních kilometrovníků). Díky Pompejím také víme, že návštěva
římských bordelů byla záležitostí pro tvrdé chlapy – měli tam totiž
kamenné postele. Možná vás překvapí, že ženská nahota byla v té době
považována za něco mimořádně nízkého. Při sexu se svlékaly jen
prostitutky, zatímco počestné ženy zůstávaly i při milování
oblečené. Obecně se za mnohem hezčí pokládalo mužské tělo, a ti, kdo se
chtěli pochlubit obzvlášť vybraným vkusem, rovnou odmítali spát
s ženami a dávali přednost homosexuálnímu styku. Připadal jim
vznešenější a ušlechtilejší.
Přes to všechno Římané hlídali své ženy jako pes kost. Někteří
nechávali manželkám dokonce měřit obvod krku, protože byli přesvědčeni,
že jeho zvětšený průměr je důkazem cizoložství. Tahle zajisté
vědecká myšlenka vycházela ze všeobecné obliby orálního sexu jakožto
nejspolehlivější antikoncepce. Nebožačka s vyvinutějšími krčními
svaly nebo s onemocněním štítné žlázy se tím pádem mohla snadno
dočkat zapuzení nebo rovnou utopení. Antičtí chlapíci navíc a priori
předpokládali, že všechny ženy jsou nevěrné, nebo k tomu minimálně
mají sklony. Věřili totiž, že žena závidí muži penis, a tak si ho
aspoň co nejčastěji ‚půjčuje‘. Velké oblibě se proto těšily jejich
kožené makety (první předchůdci vibrátorů), které muži dávali
manželkám jako jakousi prevenci nevěry.
Sexy křižácké výpravy
Za pár století vtrhlo do bezstarostného dovádění křesťanství.
Okamžitě prohlásilo milostnou rozkoš za víceméně nedovolený požitek a
snažilo se jí vykázat co nejmenší prostor. To byla oficiální verze. Ve
skutečnosti šlo spíš o to, odstranit do očí bijící smilstvo ze zorného
pole – a pak si v ústraní užívat, co hrdlo a jiné hříšné údy
ráčí. Konečně o tom, co na svých náboženských výletech tropili
účastníci křížových výprav, svědčí jedno celoroční vyúčtování
templářského řádu: objemnou položku v něm tvoří vydržování 13 000
prostitutek. Zatímco ženušky vysoce pobožných rytířů si doma užívaly
,dobrodiní‘ pásů cudnosti, jejich drahé polovičky ve svaté válce čile
šířily genetické informace.
Koneckonců pro ženskou a mužskou nevěru platil v historii vždycky
dvojí metr: Když král Ludvík II. Bavorský ve 13. století pojal
podezření, že mu choť Marie Brabantská nasadila parohy, poskytl jí
neprodleně silně intimní kontakt s katovým mečem. U mužů ze
šlechtických kruhů se přitom naopak automaticky předpokládalo, že budou
mít vedle manželky i několik milenek a pravidelně navštěvovat
nevěstince. Jinak by se vystavovali podezření, že na tom nejsou nejlíp
s potencí.
Za bujarou šlechtou nezaostávala ani církev. Proslulé vatikánské orgie
dovedl k dokonalosti papež Alexandr VI., otec legendární Lukrécie Borgie.
Podle dobových pramenů si vydržoval rozsáhlý harém. Jednou za čas
přizval všechny kardinály a nahnal své kurtizány nahé do sálu, kde jim
společně házeli hrsti drahých šperků a bavili se tím, jak se o ně ženy
rvou. Sexem prosycenou atmosféru se pokoušela umravnit spousta kazatelů,
někdy i poněkud absurdním způsobem. Na začátku 16. století například
římský inkvizitor Sinistrari tvrdil, že ženy, které mají velký klitoris,
znásilňují muže. Požadoval, aby nešťastnice obviněná z něčeho
takového předstoupila před zvláštní porotu. Ta potom posoudila, jestli
není na patřičných místech opravdu příliš vyvinutá. Pokud by se
podezření prokázalo, měla být hříšnice potrestána.
Největší metlou nezdrženlivých milostníků se ale stala syfilis.
Předpokládá se, že ji přivezl Kolumbus z Ameriky, kde se jeho námořníci
nakazili od místních žen. Jenže zatímco u domorodců měla nemoc velmi
lehký průběh, cizince kosila jako na objednávku – jen v Evropě na ni
postupem času zemřelo víc lidí než později na AIDS. Mikrob, který
syfilidu způsobuje, se totiž z neznámých důvodů stal s příchodem na
náš kontinent mnohem agresivnějším a vysoce nakažlivým. Když se
Kolumbovi námořníci vrátili domů, jejich první kroky samozřejmě vedly do
přístavních bordelů, kde svým americkým suvenýrem podarovali nevěstky.
Když potom vypukla epidemie, lidé si, ve snaze předejít nákaze, místo
líbání začali na uvítanou podávat ruce.
Pannou za trest
A jsme u nás doma. O tom, že sexuálně laděné rituály byly
v české kotlině rozšířené a oblíbené, svědčí i pomlázka, která
přežila do dnešní doby. Původně byla součástí silně erotického
pohanského obřadu, při němž se ženy vyplácely na holou zadnici, aby byly
i příští rok dostatečně plodné. Nabytou vitalitu potom Slovanky
předávaly čerstvě zoranému poli. Každý rok si v první vyorané brázdě
zasouložil náčelník kmene s vybranou dívkou – a bohatá úroda byla
zajištěna. A maurský žid Ibrahím ibn Jákúb, který Čechy navšívil
v desátém století, psal domů: „Ženy jejich, jednou vdané, necizoloží,
avšak jestliže dívka některá zamiluje se do muže, bez rozpaků za ním
chodí ukojit svůj chtíč. Kdo pojme sobě za manželku dívku a zjistí, že
pannou zůstala, řekne jí: Kdyby cokoli dobré v tobě bylo, bezpochyby by se
našel někdo, kdo by si tvé panenství již vzal. Poté ženu zapudí.“
A Slovanky se snažily, aby o jejich kvalitě nemohl nikdo pochybovat. Jak by
jinak mohl vzniknout třeba obrat ‚slaměná vdova‘? Původně totiž
označoval svobodnou matku – a těmi se nejčastěji stávaly děvečky,
které otěhotněly se sedlákem na poli.
.jpg)
