Trampoty něžných úchyláků

Je to skoro pravidlo. Ženy, které mají rády tvrdší sex, si jako partnery vybírají hrubce. Zpočátku si s nimi báječně užívají, než ovšem dojde na první facku mimo postel. Pak, ač nerady, si musí přiznat, že sice v posteli je násilí vzrušuje, ale v obyčejném životě je děsí. Jak tohle dilema vyřešit? Nezbývá než se vzdát skvělého sexu.

Můj kamarád Donald byl úchyl. Jinak se tomu prostě nedalo říct. Když jsme v časných ranních hodinách společně sedávali u baru, dva osamělí taxikáři, kteří se potřebovali uvolnit, než půjdou po dlouhé směně domů spát, zahleděl se Donald co chvíli zamženým zrakem na nějakou dívku či ženu, ať už skutečnou nebo v televizi, a s povzdechem prohlásil: „No teda, to je kočička! Tý by to slušelo, kdyby visela za nohy z lustru!“

K podobným výlevům citů si obvykle vybíral drobné blondýnky, takové, jaké by průměrně silný chlap dokázal bez potíží na lustr zavěsit, ale tu a tam ho zaujala i dvoumetrová mužatka se třemi bradami či žena tak mohutné postavy, že by jí jistě nebylo zatěžko zavěsit na lustr Donalda.

Na mé dotazy, jak by si počínal, kdyby některá z dotyčných dívek na lustru visela, upřímně odpovídal, že neví, ještě nikdy se se žádnou tak daleko nedostal. Ale rozhodně by jí neublížil, není násilník ani sadomasochista. Prostě by se mu líbilo, kdyby to někdy mohl zkusit. Nechce dělat nic zakázaného a nechce dělat nic proti vůli partnerky, rád by jen trochu experimentoval. Bohužel ho obyčejný, dobře známý, všední a normální sex v pokročilém věku čtyřiceti let už poněkud nudí.

ČTĚTE DÁL: KAMARÁDKA CORA