Velkoplošné zasklení interiér plynule propojuje s exteriérem a dodává obyvatelům pocit, jako by byli součástí okolní přírody. Obzvlášť v létě se kapacita pokoje znásobí otevřením na sousední terasu. Většina vybavení pochází z druhé ruky. Svítidla Jan Fabián zachránil z rekonstrukce kulturního domu v polovině 90. let a záměrně je po stropě rozesel do různých výšek, aby působily jako plující ve vzduchu.
„Nalezené věci mají vlastní historii, která vytvoří atmosféru i v nové zástavbě. Proto je mám tak rád. Kamarádi už to o mně vědí a volají mi, když se naskytne nějaký zajímavý materiál. Jinak předměty sháním různě – nejvíce jich je přímo z rekonstrukcí bytů a domů, ale i na sběrných dvorech, nebo si ke mně najdou cestu víceméně náhodou,“ usmívá se.
Jan o sobě říká, že v interiérech jen vylepšuje negativa. „Když někde chybí světlo, přivedu ho, a naopak. Občas je to ale složité, proto jsem si oblíbil světlé podlahy, které jsem použil i v našem domě. V patře jsou měkčí bělená prkna, v přízemí zase epoxidová podlaha, která snese vyšší zátěž. Obojí příjemně stárne.“
Z obýváku vedou schody do kuchyně a dál do dětského pokoje, ložnice a horní koupelny. Záměrně jsou skoro neviditelné, aby nenarušovaly pocit vzdušnosti v domě. Děti si zamilovaly skluzavku z roury, kterou měl Jan na výstavě, a tak tu už musela zůstat k jejich potěšení.
Vstupní halu zdobí obraz od Krištofa Kintery, bratra Markéty Kinterové. S ním byl propojený i Jan – donedávna spolu švagři sdíleli jednu dílnu v Modřanech. Koncem minulého roku Krištof studio přesunul do Bubenče a Jan se na ateliér rozhodl přebudovat sousední garáž. Vedle něj tu najde místo i hostinský pokoj, garáž a sklad věcí, jako jsou stará okna, dveře, vany a další stavební materiály, které v rekonstrukcích uplatňuje.
Původní profesí je Jan Fabián konceptuální umělec. Vystudoval ateliér Sklo v architektuře na UMPRUM u profesora Mariána Karla. Od roku 2007 se věnuje architektuře a interiérovému designu a posledních devět let působí jako odborný asistent Ústavu výtvarné tvorby na ČVUT. Jeho manželka Markéta Kinterová je vizuální umělkyně, fotografka, šéfredaktorka časopisu Fotograf a vedoucí ateliéru dokumentární fotografie na FAMU. Společně vychovávají tři potomky.
Ve skleněné poličce na schodech jsou vystavené modely Janových projektů. Jedná se o návrhy bytů, domů a chatek v zahrádkářských koloniích. Kartonové kresby v prostoru podle jeho slov přesvědčivě působí na klienty a pomáhají mu ujasnit si konkrétní principy.
„Nalezené věci mají vlastní historii, která vytvoří atmosféru i v nové zástavbě. Proto je mám tak rád. Kamarádi už to o mně vědí a volají mi, když se naskytne nějaký zajímavý materiál. Jinak předměty sháním různě – nejvíce jich je přímo z rekonstrukcí bytů a domů, ale i na sběrných dvorech, nebo si ke mně najdou cestu víceméně náhodou,“ usmívá se.
V koupelně zužitkoval Jan Fabián starodávné dřevěné trámy a pro zrekonstruovanou litinovou vanu jel kousek za Prahu, do Škvorce. Retro atmosféru dotváří baterie, jednoduchá skleněná polička i sušák, který se manželům osvědčil k rychlému vytopení koupelny při koupání dětí. Za trámy se schovává pračka a sušička s důležitou praktickou vychytávkou – shozem na špinavé prádlo přímo z dětského pokoje v patře, který si partneři nemohou vynachválit.
Velkoplošné zasklení interiér plynule propojuje s exteriérem a dodává obyvatelům pocit, jako by byli součástí okolní přírody. Obzvlášť v létě se kapacita pokoje znásobí otevřením na sousední terasu. Většina vybavení pochází z druhé ruky. Svítidla Jan Fabián zachránil z rekonstrukce kulturního domu v polovině 90. let a záměrně je po stropě rozesel do různých výšek, aby působily jako plující ve vzduchu.
Pohled z obýváku do kuchyně vizuálně i prakticky odděluje stěna poskládaná z nejrůznějších skříněk. Působí jako koláž, která výtvarně rozvíjí potenciál obyčejné příčky.
