Pod skleněnou kopulí Grand Palais se vznášeli nasvícení ptáci, nad molem zářil měsíc a Chanel se na chvíli zbavilo vlastní gravitační síly. Matthieu Blazy ve své kolekci pro jaro/léto 2027 neotevírá archiv proto, aby ho vystavil pod sklem. Zajímá ho Gabrielle Chanel jako žena v pohybu — od mladé dívky sevřené edwardiánským odíváním až po návrhářku, která ženám dala jersey, pánské krejčovství a především možnost oblékat se po svém.
Historie jako šatník, ne vitrína
Grand Palais se pod taktovkou Chanel změnil v prostor mezi vzpomínkou, krajinou a snem. Nad molem kroužili osvětlení rorýsi a vlaštovky, inspirovaní migrujícími ptáky, které kreativní ředitel domu Matthieu Blazy pozoroval v Kalábrii na jihu Itálie. Ptačí motiv se neobjevil jen ve scénografii, ale také na knoflících, špercích a výšivkách. Nebyl to dekor navíc, ale obraz svobody, kterou Blazy spojuje se životem Gabrielle Chanel.
Pro svou pátou ready-to-wear kolekci v čele domu se Blazy nevydal cestou doslovné historické rekonstrukce. Místo jediné Coco Chanel představil její různé podoby: mladou ženu v korzetových siluetách, návrhářku, která si osvojila pánský šatník, i tvůrkyni, jež proměnila pohodlí v luxus. „This is not a historical collection; it’s a collection about Gabrielle Chanel’s layered stories,“ řekl návrhář.

Límec jako šperk
Jedním z nejvýraznějších detailů kolekce byly límce. Vlnité, barevně kontrastní, zdobené nebo lehce odstávající od těla — nepůsobily jako součást formální uniformy, ale jako prvek, který dokáže změnit náladu celého outfitu. Někdy rámovaly krk téměř jako šperk, jindy vytvářely barevný akcent na jednobarevném kostýmku.
Blazy si s nimi pohrává podobně jako s celým archivem Chanel: bere známý detail a nechává ho fungovat v jiném rytmu. Na mole se tak objevily kostýmky s kontrastními harlekýnskými límci, ale i jemnější varianty, které navazovaly na historické řasení a dekorativnost, aniž by sklouzly ke kostýmu. Chanel límec tu není vzpomínkou na minulost. Je to způsob, jak přitáhnout pozornost k obličeji — a dát klasickému saku trochu více života.

Bardot efekt: ramena ven, silueta dovnitř
Vedle límců pracoval Blazy také s bardot výstřihem, tedy linií odhalených ramen známou jako off-the-shoulder neckline. Na rozdíl od běžné romantické interpretace ale nepůsobil sladce. U jednotlivých modelů jej vyvažoval přiléhavý, korzetově konstruovaný živůtek, který tělo tvaroval a zároveň nechával ramena volná.
Právě kontrast mezi pevněji vystavěným trupem a odkrytými rameny vytvářel výraznou, téměř princeznovskou proporci. Byla v ní stopa edwardiánské siluety, ale bez její svazující tíhy. Korzety, kostice, peplum linie a zaoblené živůtky se v kolekci objevovaly spíš jako vzdálené ozvěny než jako pravidla, která je nutné následovat.

Knoflíková konstelace
Knoflíky u Chanel nikdy nebyly jen technickým detailem. Tentokrát se ale posunuly ještě dál: vrstvily se kolem krku, vedly podél linií oděvu, objevovaly se na špercích i jako drobné body, které propojovaly jednotlivé části siluety. Na některých modelech působily jako náhrdelník, v jiných jako malé hvězdy rozeseté po saku.
Do tohoto detailu se promítl i ptačí motiv. Vlaštovky a rorýsi se objevily ve výšivkách, na bižuterii i v drobném zdobení, takže téma letu zůstávalo přítomné i ve chvíli, kdy modelka dávno opustila scénu pod zavěšeným hejnem. Je to typický Blazyho postup: nebere ikonické kódy Chanel jako povinnou výbavu, ale jako materiál pro novou hru. Knoflík může být zapínáním, ozdobou, vzpomínkou na kostým i zcela současným stylingovým gestem.

Gabrielle skrytá v několik vrstvách
Největší síla celé kolekce byla ve vrstvení — nejen v tom materiálovém, ale i významovém. Blazy neskládal jednotlivé looky jako jeden hotový obraz. Nechával v nich potkávat různé dekády, různé verze ženskosti i různé způsoby oblékání. Transparentní hedvábí, tylové sukně, surově zakončené vesty, drop-waist siluety a pánské prvky se střídaly bez potřeby vytvořit jednu definitivní Chanel ženu.
Tradiční tweed proto změkl a získal novou, pružnější podobu. Takzvaný smocked tweed proměnil materiál, který máme spojený s přesně střiženým kostýmkem, v něco lehčího, pohyblivějšího a méně formálního. Chanelovská sukně mohla mít syrový lem, sako odhalený pas a transparentní vrstvy mohly kolem těla vytvářet téměř oblakovou siluetu.

Naked blazer
Nejsmyslnější momenty přehlídky patřily sakům. Oversized, zkrácené modely byly uprostřed spojeny drobným řetízkovým detailem a pod nimi často nebylo nic než holá kůže. Takzvané naked blazers posunuly klasický Chanel kus do mnohem uvolněnější, současné polohy.
Nešlo ale o prvoplánovou provokaci. Spíš o otázku, co všechno může sako být, když ho zbavíte jeho očekávané funkce. Nemusí sloužit jako vrchní vrstva přes košili. Může být samostatným oděvem, který pracuje s tělem stejně jako večerní šaty. Blazy sám tuto myšlenku popsal jednoduše: „I like the idea that you wear your Chanel suit like a T-shirt.“ V tom je možná nejpřesnější definice jeho Chanel. Luxus tu nemá být vzdálený ani příliš opatrný. Má se nosit, vrstvit, rozepínat a přizpůsobovat každodennímu životu.

Drop-Waist Romance
Další silueta, kterou Matthieu Blazy nechal v kolekci volně rozvinout, pracovala s pasem posunutým níže pod boky. Nejen u sukní, ale také u šatů. Vrstvené, splývavé sukně pak při chůzi vytvářely pohyb a jemnou dramatičnost — jako by se Chanelovská silueta přestala pevně držet v pase a nechala tělo určovat vlastní rytmus. Blazy zde navazuje na meziválečnou eleganci, ale bez doslovné nostalgie. Drop-waist silueta nepůsobila jako kostýmová citace dvacátých let, spíš jako další způsob, jak rozvolnit známé kódy domu. Tam, kde Chanel tradičně pracuje s přesně definovaným pasem a strukturou, přichází delší linie, měkčí vrstvení a šaty, které dávají objemu prostor až níž na těle.
Lehké materiály, transparentní vrstvy a syrověji zakončené detaily. Silueta měla objem, ale ne tíhu.

Když se archiv naučí létat
Když poslední modelka zmizela pod světly Grand Palais, ptáci nad molem zůstali ještě chvíli viset ve vzduchu. Byl to tichý obraz, který shrnul celou Blazyho vizi: Gabrielle Chanel tu není vzdálenou postavou z černobílé fotografie, ale přítomností, která se může znovu proměňovat. Její odkaz nestojí na tom, že jednou provždy definovala, co má žena nosit. Spíš na tom, že jí dala možnost se v oblečení svobodně nadechnout. Matthieu Blazy tuto myšlenku nevysvětluje nahlas. Nechává ji projít kolekcí — lehce, nenápadně a s pohledem upřeným vzhůru.
Liběna Rochová: Doteky - O cestě do bezčasí
Nejčtenější články
Doporučujeme

5 podzimních kousků, které si letos pohlídat během Dnů Marianne













