.jpg)
Foto: ELLE.cz / Petr Šajgal
Co se stane, když se na oděv přestaneme dívat jen jako na věc, která má fungovat — a začneme ho vnímat jako obraz? Polská návrhářka Józefina Wojtkiewicz, vítězka módní kategorie letošní Diploma Selection na Designbloku 2026, vytvořila kolekci One and Three…– Blank na hraně mezi nehybností a pohybem. Ručně malované hedvábí, vlna pokrytá sádrou i boty v odstínu spálené sieny v ní fungují jako promyšlené kompozice, které se s každým krokem znovu oživují.
Show plná módních talentů
Diploma Selection, mezinárodní soutěž pro čerstvé absolventy evropských škol produktového a módního designu, letos v rámci Designbloku proběhla už podvanácté. Z třiceti finalistů se v módní kategorii představilo patnáct návrhářů a návrhářek z jedenácti evropských univerzit; jejich kolekce se 10. října prezentovaly na přehlídkách v nově otevřeném Průmyslovém paláci na Výstavišti.
Diploma Selection dává mladým autorům prostor představit práci nejen veřejnosti, ale i lidem, kteří v módním průmyslu hledají budoucí kreativní talenty. Vítězové obou kategorií získávají finanční podporu 1 000 eur na další autorskou tvorbu a spolu s dalšími oceněnými také možnost budoucí prezentace na Designbloku.
Kolekce inspirovaná malířský zátiším
O vítězce rozhodovala mezinárodní porota v čele s Elisabeth Dieupart. Zasedli v ní také český návrhář Aleš Hnátek, Millie de La Valette z Louis Vuitton, Céline Salnot z Cartier a módní konzultantka a spisovatelka Camilla Morton. Józefina Wojtkiewicz, polská absolventka nizozemské ArtEZ University of the Arts, porotu oslovila kolekcí inspirovanou malířským zátiším. Její práce zkoumá ticho, vyčerpání, materiálnost i zvláštní napětí mezi objektem, který se zdá být zastavený v čase, a tělem, které jej uvede do pohybu. Na druhém místě se umístila Slovenka Krisztina Zsapka a třetí místo získala Sally Bjerre Gaarde.
Rozhovor s vítězkou Józefinou Wojtkiewicz
Vaše kolekce se jmenuje One and Three…– Blank a vychází z principu zátiší. Jak tato myšlenka vznikla?
Dlouhodobě mě zajímá ticho, zasnění a určitý stav vyčerpání. U zátiší mě fascinuje, že dokáže zachytit věci, které už nemají pohyb, a přesto jim dát intenzivní přítomnost. Malíř rozhoduje, z jakého úhlu se na objekt díváme, co zdůrazní a co nechá v pozadí. Chtěla jsem podobně přemýšlet i o oděvu. Nešlo mi primárně o jeho funkci. Zajímalo mě, co se stane, když ho začneme vnímat jako tvar, barvu, povrch a materiál. Jako objekt, který může být součástí kompozice. Současně jsem ale nechtěla zapomenout, že jej někdo nosí. Celá kolekce proto stojí na jemné hranici mezi nehybností oděvu a pohybem člověka uvnitř.
Proč si myslíte, že vaše kolekce porotu oslovila?
Z rozhovoru s porotou jsem měla pocit, že reagovala především na barvu a pozornost věnovanou detailu. Kolekce může na první pohled působit minimalisticky, alespoň ve srovnání s širším módním spektrem. Ve skutečnosti je ale hodně založená na řemesle a na materiálovém výzkumu. Pracovala jsem například s ručně malovanými hedvábnými sítotisky, s vlnou pokrytou sádrou a s drobnými barevnými rozhodnutími, která celou kolekci drží pohromadě. Boty jsem nechala fungovat jako rám obrazu — jsou nenápadným, ale důležitým bodem, který uzavírá kompozici.
Co pro vás během příprav představovalo největší výzvu?
Nejtěžší pro mě bylo udržet soudržnost. Měla jsem opravdu hodně nápadů a konceptů, které jsem chtěla do kolekce vložit. V určité fázi jsem ale musela najít způsob, jak je nechat spolu komunikovat, aby nepůsobily jako několik různých projektů vedle sebe. Myslím, že to je jedna z nejtěžších věcí při práci na diplomové kolekci obecně. Máte dost prostoru a najednou chcete říct všechno. Jenže právě omezení, výběr a schopnost některé nápady pustit nakonec vytvoří jasnější celek.
Máte nějaký rituál nebo talisman, který vám při tvorbě pomáhá?
Nemám vyloženě talisman. Hodně ale záleží na prostoru, ve kterém pracuji. Když se dostanu do soustředění, věci pak plynou přirozeně. Ve škole jsme měli ateliér, který byl opravdu naším místem, a já v něm trávila celé dny. Potřebuji mít kolem sebe prostředí, kde se můžu soustředit jen na práci, zkoušet materiály a postupně skládat věci dohromady. Pro mě je to důležitější než jeden konkrétní rituál.
Tématem letošního Designbloku je Světlo. Co pro vás světlo v módě znamená?
Pro mě je světlo především otázkou materiálu. Myslím na lehké, splývavé, hedvábné a transparentní textilie — na to, jak propouštějí světlo, jak se pohybují a jak se mění podle těla nebo prostoru. Světlo pro mě není jen něco, co na oděv dopadá zvenčí. Je to i způsob, jak látka reaguje, jak ukazuje vrstvy, barvu nebo strukturu. Právě proto mě tolik přitahují hedvábí a jemnější materiály: nikdy nejsou úplně statické.
Jakou emoci byste si přála, aby v lidech vaše kolekce vyvolala?
Chtěla bych, aby si pamatovali hlavně pocit. Atmosféru, pohyb a emoci, kterou v nich kolekce vzbudila. Pokud v někom něco zůstane — i kdyby to nebylo snadné pojmenovat — pak je to pro mě nejvíc.
Zdroj: Autorský článek
Liběna Rochová: Doteky - O cestě do bezčasí
Nejčtenější články
Doporučujeme
Chanel’s Easter eggs: Rozklíčovali jsme novou vizi domu Chanel
