Její život se odehrává mezi dvěma zdánlivě odlišnými světy. V jednom sedlá koně a závodí v náročné westernové disciplíně reining, ve druhém tvoří šperky z drahých kovů, kamenů a laboratorních diamantů. Martina Rozenberg Smira v rozhovoru vypráví o cestě od vrcholového sportu ke šperkařině, životě mezi Prahou a Barcelonou i o kolekci Palomino, která vznikla jako pocta jejímu milovanému koni Biondovi.
Když zrovna není v ateliéru, pravděpodobně ji najdete v sedle. Martina Rozenberg Smira reprezentovala Českou republiku v reiningu, westernové disciplíně s kořeny v Americe, a na nejvyšší evropské úrovni získala řadu úspěchů. Vedle sportu se postupně vydala také cestou šperkařství, ke kterému ji přivedla dětská vzpomínka na krabičku plnou perliček. Dnes tvoří mezi Prahou a Barcelonou a ve své práci propojuje technickou preciznost, osobní příběhy i inspiraci westernovým světem. V kolekci Palomino se navíc promítla vzpomínka na koně, který pro ni znamenal mnohem víc než jen sportovního partnera.

Kromě šperkařky jsi také profesionální westernová jezdkyně na nejvyšší evropské úrovni. Jak dlouho se tomuto sportu věnuješ?
Disciplína, které se věnuji, se jmenuje reining a své kořeny má v Americe. Největší evropskou mekkou reiningu je Itálie, kam jsem se v osmnácti letech přestěhovala, abych se mu mohla věnovat na nejvyšší úrovni. K reiningu jsem se ale dostala už v deseti letech a od patnácti jsem každý měsíc jezdila na tréninky za trenéry po celé Evropě.
V osmnácti letech jsem byla členkou českého národního týmu, se kterým jsem reprezentovala naši zemi v Oklahomě v USA. Tehdy jsem se také stala mistryní České republiky. Nikdy jsem to ale nebrala jako něco výjimečného, protože to pro mě byla přirozená součást života. Spíš mě překvapovalo, že to lidi tolik zajímá. Až teď, když jsem se po šesti letech k závodům vrátila, chápu, co na tom lidi zvenku tak přitahuje.

Jak vypadá tvůj život mezi ježděním a šperkařinou? Svěřila jsi se mi, že část procesu výroby šperků bereš i na cesty…
Tím, že se závody konají po celé Evropě, kterou jsem už jako teenagerka každý měsíc projížděla křížem krážem, neznám hranice. Vlastně je pro mě úplně normální mít showroom se šperky v Praze, ateliér u Barcelony a koně v Belgii. Řekla bych, že jsem dost energický člověk a potřebuji pořád něco dělat. A tím, že se můžu pokaždé soustředit jen na danou věc v určitou chvíli, mi to jde skvěle. Náročná je vlastně jen příprava, ale když je všechno dobře naplánované, pak už to jde samo. Vždy si odpočinu od sportu v ateliéru a naopak.
Skvělé je právě to, že si šperky můžu brát i na cesty. Složitější věci, jako je zasazování kamenů, dělám v ateliéru, ale navlékání kamínků už zvládnu i na cestách. S sebou si vozím také cestovní stroje, které se mi vejdou do kufru, kdybych potřebovala něco vyleštit nebo opravit. Neskutečně mě oba světy nabíjejí a dávají mi smysl. A navzájem se v nich učím: co mi dá sport, si beru do ateliéru, a co se naučím u šperků, využiju v sedle.

Nosí ostatní jezdkyně tvoje šperky?
Tak ty je milují snad úplně nejvíc! A jsem za to neskutečně ráda. My totiž při závodech nosíme košile zdobené kamínky, je to obrovská show. Třpytivé diamanty se k takovému oblečení přímo nabízejí. Hlavně dělám šperky tak, aby vydržely celý den, ať už ve městě, nebo ve stáji, a abyste si je pak mohla vzít rovnou na večeři nebo na party a nemusela přemýšlet, co nového si vzít na sebe.

Ke šperkařině ses dostala dost svébytným způsobem. Mimo jiné i skrze YouTube tutoriály a zamilovala sis také technickou a chemickou stránku šperku.
Po celém dětství prožitém na cestách a vypjatých závodech jsem si potřebovala dát pauzu. Vlastně jsem si myslela, že se k vrcholovému sportu už ani nevrátím. Stala jsem se maminkou a právě ve chvíli, kdy jsem se trochu zklidnila, přišel zlom v tom, co bych opravdu měla dělat za práci.
Už jako malá jsem vyráběla náramky a sbírala perličky na cestách s rodiči. Maminka pak našla krabičku s mými perličkami a dala mi ji. To byl moment, kdy jsem se vrátila k té pětileté holčičce a pochopila, že šperkařina je řemeslo, které mě ohromně baví. Začala jsem se učit z internetu, hlavně z YouTube tutoriálů, a postupně se dopracovala k zasazování kamenů. Tomu jsem se pak učila v dílně v Barceloně a nakonec jsem se dostala k práci se zlatem a stříbrem. Dnes si šperky v ateliéru sama pozlacuji a baví mě zkoumat, jak se kovy chovají.
Žiješ v Katalánsku, kde také sídlí tvůj ateliér. Jak tě život na jihu ovlivňuje?
Můj ateliér je v malinkém městečku Pineda de Mar u moře. Tím, že je tady neskutečný klid, se dokážu na tvorbu soustředit nejlépe. Inspiraci čerpám nejen z moře, ale i z rozlehlých hor Montseny, které jsou jen kousek od nás a které jsem si vlastně oblíbila ještě víc.
Život na jihu má úplně jiný rytmus. Lidé se tu nikam nehoní, spoustu času trávím venku a to světlo je tady prostě kouzelné. Naučilo mě to zpomalit a to se propisuje i do mých šperků, které vznikají v klidu a bez spěchu.
Proč tě baví práce s lab-grown diamanty a jaké předsudky kolem nich stále panují?
Myslím si, že lab-grown diamanty jsou skvělá volba, nejen díky své ceně, ale i díky absolutně stejné struktuře, jakou mají přírodní diamanty. Nedává mi pak smysl kupovat přírodní diamanty, které se často těží neeticky, když lab-grown diamanty vznikají v laboratoři úplně bez těžby. A díky nim můžu tvořit šperky, které by jinak byly pro spoustu lidí nedostupné.
Lidé si pořád často myslí, že jde o napodobeninu nebo „falešný“ diamant. Ale lab-grown diamant je skutečný diamant, chemicky i fyzikálně stejný jako ten přírodní, a pouhým okem je od sebe nerozeznáte. Liší se jen tím, kde vznikl. V dnešní době navíc klesají i ceny přírodních diamantů, takže si ani nemyslím, že by to byla výhodná investice. Slyšeli jste, že už se pracuje i na laboratorním zlatě? Já jsem celkově pro všechny nové vymoženosti, hrozně mě to baví.

Palomino je kolekce, která vzdává hold tvému koni Biondovi. Co přesně znamená Palomino?
Na jaře, zhruba týden před zahájením Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku, mi zemřel můj nejbližší přítel, kůň, kterému jsem říkala Biondo. Absolutně jsem nevěděla, jak zvládnu přehlídku a potom ještě těžší návrat z Prahy do Španělska, kde jsem s ním trávila každý den. Nakonec jsem celý smutek přetavila do skic nových šperků, což mi pomohlo se s tím vyrovnat.
Palomino je označení jeho barvy, taková blonďatá srst s bílou hřívou a ocasem. A vlastně i samotné jméno Biondo znamená v italštině blonďák. Do kolekce jsem dala to, co znám ze svého života v sedle: přívěsky s westernovými motivy, náušnice, náhrdelníky s přírodními kameny a lab-grown diamanty a šňůrkové náramky. Je v ní i náhrdelník s úplně prvním lab-grown diamantem, který jsem si kdy koupila. Nejsem sentimentální typ, ale s tímhle se budu loučit těžko.

Jaké westernové motivy v kolekci najdeme a proč právě ty?
Když tvořím šperky, ráda si hraju s detaily předmětů, kterými se inspiruji. V kolekci Palomino najdeme westernovou botu, kaktus nebo třeba podkovu, kterou jsem po svém přetvořila. Jsou to věci, které mě každý den obklopují ve stáji i na závodech. Podkova je navíc symbolem štěstí a kaktus mi připomíná, že reining má své kořeny na americkém Západě. Celou kolekci jsem chtěla vytvořit v duchu westernu, inspirovanou šperky původních obyvatel Ameriky s tyrkysy, ale zároveň ji přenést do velkoměsta, do dnešní módy a trendů.

Ve svém stylu jsi sama prošla proměnou, vlastně ses ke kovbojským prvkům vrátila. Jak je nosíš?
Když jsem přestala závodit, celých šest let jsem se hledala. Nedokázala jsem najít svůj osobitý styl, a to možná i proto, že jsem se stala maminkou. V Itálii jsem studovala módu, která vždycky byla velkou součástí mého života a mou vášní. Je pro mě důležitá hlavně jako projev mé osobnosti.
Když za mnou Biondo přijel do Španělska, kam jsme se přestěhovali, všechno zapadlo do sebe a já se konečně zase cítila sama sebou, jako cowgirl. Miluju kombinovat outfity s prvky westernu, které běžně nosím na závodech, ale ve velmi minimalistickém duchu. Třeba obyčejné džíny a bílá košile, k tomu kovbojské boty a náhrdelník z Palomina – a víc není potřeba. Základem jsou šperky a také pravý westernový klobouk, který teď nosím všude po Barceloně.

Zdroj: Autorský rozhovor
Liběna Rochová: Doteky - O cestě do bezčasí
Nejčtenější články
Doporučujeme

Opera dressing: Zima hlásí návrat sametu, třásní a výrazných broží

Ikona Paloma Picasso: Žena, která ze svého jména udělala módní pojem

Met Gala 2027: Ukradnou džíny a trička pozornost velkolepým róbám?

Bra Forward: K odvážnému trendu potřebujete krajku a sebevědomí

Rainy uniforms podle princezny Kate: 5 outfitů do deště i do města

Dejte černým kozačkám pauzu. Hadí vzor je překvapivě univerzální

Rosalía a její gigantická kabelka. Trend, který rozhodně nepřehlédnete

Baba Jaga místo Popelky. Móda se zamilovala do hororového folkloru

Fashion newsfeed: Říjen ve znamení zimních příprav a módních dialogů















