Před pánskými záchody není nikdy fronta. Jen ženy musejí stát ve
frontě, aby se dostaly do země zaslíbené, za dveře s nápisem TOILETTES a
piktogramem znázorňujícím panáka v sukni. Víte, že se tak děje
i přesto, že se všichni inteligentní architekti, restauratéři nebo
pořadatelé akcí starají o to, aby bylo dámských záchodů víc a aby byly
velkokapacitnější než pánské?
Ženy nás počtem převyšují jen o trochu, na některých místech se
vyskytují dokonce méně než muži, tak proč potřebují víc záchodů?
Řeknu vám to: protože chodí častěji, jsou tam déle, občas se jim ani
nechce, ale jdou, protože doprovázejí kamarádku, a čtvrtým důvodem je
tajemství, které jsem objevil teprve nedávno.
Bylo to na nějaké megaakci, premiéře nebo VIP záležitosti související
s mobilními operátory či kosmetikou. V té době jsem si léčil zlomené
srdce a moje sestra se dostávala z rozvodu, takže jsme společně vymetali
večírky bez rozdílu zaměření a světonázoru.
Tak jsme jednou narazili na chlápka, kterého známe z dětství, protože
jsme kdysi bydleli ve stejné ulici. Tehdy se v pubertálním ošálení
snažil zbalit moji sestru a mně udělal na kluzišti monokl. Byl jsem tehdy
drzý, mladší a menší než on – osamělý nepochopený Old Shatterhand.
Mezitím Old Shatterhand vyrostl a nechutně zbohatl. A protože vyrostl
v relativní socialistické chudobě, má teď strach, že o to své
bohatství přijde. A aby ten strach zamaskoval, nosí drahé obleky, kupuje
továrny, randí s televizními moderátorkami a nepoužívá mimiku. Prostě
ideální adept na rubriku v bulvárním časopise s titulkem Deset
nejžádanějších starých mládenců. Ostatně už se v podobných
článcích objevil několikrát.
Ten večer nám kývl na pozdrav a dál proplouval společností po boku
s krásnou, mladou, osově souměrnou modelkou ve stříbrných šatech.
„Pojďme ho sledovat,“ řekla sestra. „Na co?“ odpověděl jsem:
„Nikdy jsme ho neměli rádi. A teď je ještě nudnější než v době,
kdy nosil depešácký baret.“
Když muži hrají nějakou roli, tak až do konce. I kdyby je to mělo
zničit.
„Pracuju teď na teorii vzestupu a pádu,“ řekla sestra. „Čího
vzestupu a pádu?“ „Kohokoli. Teď například jeho.“ „Předpokládáš
jeho pád?“ „Každý, kdo je v křeči, padne. Jen když jsi uvolněný,
můžeš udržet rovnováhu, ne?“ řekla sestra. „Chytře mluvíš, napijme
se,“ řekl jsem.
Tak jsme se tedy pomalu opíjeli, konverzovali se známými, smáli se a
pozorovali Old Shatterhanda a jeho Modelku. Ti dva spolu dvě hodiny neprohodili
víc než dvě slova. Vážně, dělali jsme statistiku. Ale ona celý večer
výborně vypadala a on se pozdravil se všemi lidmi, které bylo třeba
pozdravit.
No a potom Modelka zmizela na dámské záchody a moje sestra s ní. Byly
tam celou věčnost.
.jpg)
