Přiznání na mikrofon
V podcastu Nara Smith odmítla nálepku trad wife, kterou jí internet léta lepil na čelo kvůli videím, na kterých od nuly připravuje rodině snídani a další jídla v honosném couture oblečení. Sebe popsala jako pracující matku, která svůj obsah i byznys řídí sama, od natáčení a střihu po výběr receptů a outfitů, zatímco domácí práce si s manželem Luckym Blue Smithem dělí rovným dílem. Lucky Blue Smith je mimochodem sám úspěšným profesionálním modelem, takže představa skromné domácnosti, kterou obsah navozuje, nesedí ani ekonomicky. Kritici tomu říkají cosplay všednosti. Desetiminutové video o „přípravě snídaně od základu“ totiž vzniká se štábem, osvětlením a střihem, který z rutinní ranní rutiny dělá filmovou scénu. Jinými slovy: štace, ne poslání. Jenže právě tahle nuance se do třicetivteřinového klipu nikdy nevešla.
Ballerina Farm ustupuje jako první
Hannah Neeleman, tvář Ballerina Farm, se od nálepky distancovala jako první, a to ne z rozmaru. V červenci 2024 vyšel v deníku The Sunday Times profil, který ji popsal jako vyčerpanou ženu bez chůvy, s osmi dětmi na domácí škole, a manžela Daniela jako toho, kdo řídí zásadní rozhodnutí. Novinářka zmínila i to, že se Hannah zúčastnila soutěže krásy Mrs. American dva týdny po porodu osmého dítěte, ještě s poporodním krvácením. Neelemanovi na text reagovali videem, ve kterém Hannah mluvila o „útoku“ na rodinu a popsala jejich manželství jako tým, kde jsou oba „co-CEO, spolurodiče a společně myjí nádobí“. O pár měsíců později pak stejným novinám řekla, že se s trad wife nálepkou vlastně nikdy neztotožňovala. Což bylo sedm let poté, co Ballerina Farm spustila, a poté, co si na syrovém mléku, zakládání kvásku a estetice pomalého venkovského života vybudovala impérium. Dvacet milionů sledujících, devět dětí, vlastní produktová řada a manžel, jehož otec založil aerolinky JetBlue. Ne úplně start z nuly, který sociálním sítím prodávali.
Volit? Ať radši rozhodne on
Nejmladší z trojice, Savanna Stone, se v devatenácti letech v rozhovoru pro Fox News v jedné větě označovala za stay-at-home wife a v té další za tvůrkyni obsahu, co pracuje z domova. V podcastu pak řekla, že ženy by neměly volit, a navrhla systém jednoho hlasu na domácnost, o kterém by rozhodoval manžel: „Manžel a manželka jsou jedno tělo, a proto by to politické rozhodnutí měli dělat společně.“ Organizace Turning Point USA jí za tento postoj přesto poskytla pódium na svém ženském summitu. K tomu Savanna prodává i placené členství s prémiovou úrovní, ve kterém radí ostatním ženám, jak se ve vztahu podřídit.
Tohle už tu bylo
Nejde o nic nového. V roce 2003 vyšel v The New York Times Magazine text novinářky Lisy Belkin nazvaný „The Opt-Out Revolution“, který romantizoval vzdělané ženy s kariérou, jež se rozhodly zůstat doma. Humbuk kolem něj byl obrovský, jenže pozdější analýzy ukázaly, že reálný počet žen, které takhle z pracovního trhu skutečně odešly, byl mnohem menší, než článek naznačoval. Stejný vzorec, jiná dekáda, jiné médium. Tehdy to byl časopis, dnes je to kamera v ruce.
Byznys na prodej vlastní nepotřebnosti
Všechny tři vlastní byznys, který stojí na slibu, že žena, jež ho sleduje, žádnou vlastní kariéru nepotřebuje. Stačí jí manžel. Natočeno štábem, sestříháno pro dosah a prodáno jako soft life dívkám, které si nemohou dovolit chůvu, brand deal ani manžela, jehož otec založil leteckou společnost. Rozdíl je v tom, že ženy jako právě Nara mohou zástěru kdykoli sundat. Jejich publikum, které na základě jejich rad skutečně rezignovalo na vzdělání, kariéru nebo vlastní účet, tuhle možnost nemá.
Feminismus nechce zpátky zástěru
Feminismus nikdy nebyl proti ženě, která se rozhodne zůstat doma. Byl to ale právě feminismus, kdo tuhle volbu vůbec umožnil, a hlavně kdo zajistil, že je z ní možné zase odejít. A to prostřednictvím vlastního bankovního účtu, smlouvy psané na její jméno, autorských práv k obsahu nebo třeba honoráře zasílaného přímo jí, ne přes partnera. Až do roku 1974 mohla být žena v USA odmítnuta při žádosti o kreditní kartu bez podpisu manžela a znásilnění v manželství přestalo být ve všech padesáti státech právně tolerováno až v roce 1993. U nás to není o moc dávnější historie: až do přijetí zákona o právu rodinném v roce 1949 potřebovala žena v Československu ke vstupu do zaměstnání souhlas manžela. Ani jedna ze tří influencerek v té době ještě nebyla na světě.
Problém tedy nikdy nebyl v tom, že si žena zástěru obleče dobrovolně. Problém je, když se z inspirace stane jediným dostupným vzorem a žena nemá jinou možnost, než se mu přizpůsobit. Nara Smith může na mikrofon prohlásit, že vždycky pracovala a vždycky si vydělávala, protože peníze, smlouvy i autorská práva k vlastnímu obsahu má psaná na své jméno. Tuhle část příběhu ale její followerky z třicetivteřinových videí nikdy nevyčtou. Trad wife trend se dá sledovat s lehkým srdcem. Jen si pamatujte, že schopnost připravit snídani od základu ještě neznamená možnost kdykoli odejít.
- Zdroj článku:
Instagram (@susanhyatt), Fox News, Rolling Stone, Ford Presidential Library



