Jáchym Topol patří mezi nejvíce ceněné moderní české autory, ovšem jeho díla nejsou snadná a přístupná. Kouzlo románu, který si Klein zvolil jako výchozí látku pro svoji divokou road movie, tkví i v jeho jazyku nebo fragmentárnosti, a to je určitě pro audiovizuálního tvůrce velká výzva a oříšek. Z mnohavrstevnatého románu Klein některé motivy osekal, aby našel něco, co bych jednoduše pojmenovala jako duše celého Topolova dystopického světa. Na ten se začal koukat očima dospívajícího hlavního hrdiny Eliáše (Jaroslav Čubra).Ten se vydává se svým otcem (David Prachař), kočovným hercem Mourem, možná ještě lépe komediantem, na cestu za mámou, která leží v nemocnici kdesi v nejmenovaném krajském městě.
Příběh cesty otce a syna není konkrétně časově vymezen, Klein se vyhnul jakýmkoli přesným referencím na místa a čas, můžeme jen tušit, že jsme kdesi v Česku a podle vizuální stylizace na konci devadesátek nebo v nultých letech. Konkrétnost tady nehraje roli, ale přesto je aspoň nějaké zakotvení důležité, sledujeme totiž něco, co nám bude bytostně blízké: atmosféra českého undergroundu, špíny, DIY estetiky a přehnané teatrálnosti, na kterou jako divák musíte přistoupit, a pokud to neuděláte, tak hrozí, že vám celý Kleinův fantaskní svět bude připadat bizarně přepjatý. Jak hlavní hrdinové filmu, tak všechny ostatní postavy, které na svém putování tihle hrdinové potkávají, jsou spíše archetypy nebo jakési přízraky, ať už je to strašidelný správce šrotiště Jiří Lábus nebo parta techno-sirén, v jejichž čele je Monika Načeva.
Citlivé dospívání
Ve světě spíše temném, který je nepřátelským ke všem, kdo jsou jiní a bloudí, ve světě, který je kdesi na konci dějin a na jehož pořádek dohlíží domobrana černě oděných motorkářů, je dospívající kluk ztracený – metaforicky, protože jistý typ ztracenosti ke konci dětství patří, i doslova. Kolem vidíme neustálou přítomnost smrti, která se plíživě vkrádá do našich životů, ale jako kontrapunkt umírajícího dědečka hlavního hrdiny, děsivě sípajícího Jiřího Schmitzera, tu je pak miminko, sourozenec mladého hrdiny, který celou dobu putuje s nimi.
Příběh o otcích a synech, který je možná až příliš dlouhý, a pokud se vám nepodaří ponořit se do jeho fantasmagorické atmosféry, bude vás ztrácet, je meditací o životě, kde je smrt všudypřítomná, ale to neznamená, že by nebyl „hezkej“. I na tak nehostinném místě, jako je náš svět, můžeme totiž na konci dne být citlivými lidmi.
Pakočka hodnotí:
Zdroj: Autorský článek
