Tahle návštěva je výjimečným zážitkem ještě předtím, než překročíme práh domu. Staré Střešovice patří k nejzachovalejším vesnickým čtvrtím v Praze a ne nadarmo se označují za „druhou Zlatou uličku“. Opravdovou vesnicí sice nikdy nebyly, ale v 19. století si zde na pískovcových skalách dělníci vystavěli kolonii pitoreskních domků a většina z nich tu stojí dodnes. Byt, který se chystáme navštívit, je však samým protipólem lidové architektury. Nachází se v nejvyšším patře velkorysé vily na okraji městské části a nabízí výhledy na Pražský hrad, Břevnov i Strahov. Vilu si nechali postavit v třicátých letech minulého století dva bratři, diplomaté, a po revoluci ji získal dědeček Tomáše Hejtmánka.
Vstupní portál vily lemuje světlý mramor a schodištěm nás do druhého patra provázejí litografie staré Prahy od malíře Maxima Kopfa. „V domě jsem strávil celé dětství. V tomto konkrétním bytě bydlel strýc s rodinou, v paměti se mi objevují záblesky, jak jsem si sem chodil zahrát k bratranci na PlayStation. Na jedněch dveřích zůstala napsaná jména ‚Ema a Max‘ od mé sestřenice. Rád bych to smyl, ale je to taková milá stopa minulosti,“ sdílí hned na úvod Tomáš. Že vám je jméno Hejtmánek povědomé? Není divu. Tomášovi rodiče, Marie Hejtmánková a Tomáš Hejtmánek starší, stojí od roku 2012 za oblíbenou rodinnou galerií, ateliérem a aukčním domem Arthouse Hejtmánek v pražské Bubenči. Ve vile ze 17. století na Krupkově náměstí nabízejí poklady staré staletí i současné umění a design. Kromě proslulých aukcí pořádají také pravidelné výstavy, předaukční přednášky, prohlídky a další akce, které lákají zapálené sběratele i prosté fanoušky umění. Rodinným podnikáním žije víceméně celá rodina, Tomáš však podle všeho nejintenzivněji. „Vedle práce pro galerii se věnuji studiu etnologie a kulturní antropologie na Filozofické fakultě, to je ale spíš takové hobby, aby člověk nezblbnul. Vztah k umění u mě i sourozenců bujel odmalička a všichni máme nějakou sbírku. U mě je sběratelství ale asi nejchorobnější. Z každé aukce se snažím si něco pořídit. Když už se to domů nevejde, člověk začne cizelovat a vybírá si lepší kvalitu,“ přiznává.
Jen co vejdeme do chodby, přivítá nás velkoformátová tapiserie se starozákonním námětem z konce 16. století, obraz od Anny Neborové, sakrální oltář, který slouží jako odkládací stolek, a na něm japonská dóza. „Ta je tam jen tak na klíče,“ řekne mimoděk. Nejnovějším kouskem ve sbírce je skleněná plastika od designéra Johana Pertla, kterou si vybral na letošním Designbloku. Vedle záliby ve sbírání antikvit a současného umění si mladý Hejtmánek totiž libuje také v kontrastech. Teplé obklady z dubového dřeva střídá chladná nerez, polovinu dveří tvoří zrepasované původní kusy, druhou pak moderní verze od firmy Dorsis s klikami M&T. V ryze moderní koupelně najdete starobylou dřevěnou skulpturu z Mali, Tomášovy oblíbené africké kultury, v jídelně zase pozdně gotickou sochu Madony podpírá na míru vyrobený podstavec z ohýbaného kovu, který ve speciálním odstínu vojenské zelené vyrobila česká značka two hundred tons. A podobné kulturní i dobové protiklady se linou celým domovem.
- Zdroj článku:
Autorský článek, zimní edice ELLE Decoration
