Už po vstupu do Rezidence primátora je patrné, že se nacházíme na velmi výjimečném místě. Do prvního patra se svezeme perfektně zachovalým výtahem s polstrovanými koženými sedačkami, původními tlačítky i otevíracím mechanismem. Po vykročení do rezidence se nám však naskytne nečekaný výhled do enfilády, která sahá bezmála na celou šířku největší veřejné knihovny v hlavním městě.
Vstupní halu chodba propojuje množstvím dveří s hlavní jídelnou a dalšími reprezentativními pokoji, určenými pánské či dámské společnosti. Euforie z nově nabyté svobody, v níž rezidence ve 20. letech vznikala, je tu cítit v každém centimetru luxusních materiálů, citlivých barevných kombinací a dekorativních detailů.
Po stopách minulosti
Hlavnímu městu stavbu k desátému výročí založení Československa věnovala Pražská městská pojišťovna. Projekt pro první a druhé patro předního traktu Městské knihovny na pražském Mariánském náměstí vypracoval mezi lety 1925 a 1928 architekt František Roith, jeden z čelných představitelů poválečné vlastenecké architektury. Vedle Městské knihovny stál i za projekty budovy Národní banky či ministerstev financí a zemědělství. Spolu s ním se na projektu podíleli přední umělci dané doby jako František Kysela, malíř Josef Sejpka a sochař Karel Štipla.
Výsledkem společné práce je dodnes aktuální projekt ve stylu art deco se zajímavými kubistickými prvky, jenž vzbuzuje pozornost díky promyšleným dekoracím a svobodě, která je patrná v rozdílnosti zařízení jednotlivých pokojů. Dohromady však tvoří celek odpovídající důstojnosti primátorského úřadu. Rezidence je striktně rozdělená do dvou zón: soukromé a reprezentativní. Zatímco veřejnost se mohla procházet salony v druhém patře, třetí patřilo výhradně primátorovi a jeho významným hostům. Ve čtvrtém patře se pak nacházela dnes již zaniklá kuchyň a terasa s výhledem do klidného vnitrobloku.
Zaostřeno na detail
Posledním obyvatelem a také jediným primátorem, který zde skutečně žil, byl mezi lety 1928 a 1937 Karel Baxa, od meziválečných dob jsou však prostory využívány pro reprezentační účely a přijímání vzácných hostů Prahy, od čehož se odvíjí také tematika vybavení: na záclonách jsou v krajce vyvedené motivy oslavující hlavní město, ke klasikám patří i kliky se znakem Prahy a nad dvojicí krbů jsou umístěny znaky Velké Prahy či Starého Města pražského a lemují je sošky významných osobností od výtvarníka Karla Štipla.
Najdeme mezi nimi hlavního architekta Františka Roitha i tehdejšího ředitele Pražské městské pojišťovny Antonína Šebka. Díky tomu, že rezidenci už nikdo z vedení města nadále k bydlení nevyužíval, se zachovala z velké části v původní podobě. Pro veřejnost je Rezidence primátora přístupná pouze ve dnech otevřených dveří nebo při příležitosti některé z veřejně prospěšných akcí, které se tam často konají.
V duchu art deca
Přestože se fasáda Městské knihovny výrazně navrací k neoklasicismu, interiéry už jsou vyvedené v o něco hravějším stylu art deca a doznívající secese a nalézt bychom v nich mohli i prvky začínajícího funkcionalismu. Zatímco většina vybavení působí poměrně tradičně, obklady místností působí až futuristicky. Progresivní byla i práce se zabudováním živé hudby – jídelní salonek nabízel falešné okno, za kterým se ukrývali hudebníci. Pod ním byla umístěna i zabudovaná jídelní točna, aby byli hosté spokojení po všech stránkách.
