Letištní terminál, ve kterém byste chtěli bydlet

Je to nejdynamičtěji vymodelovaný prostor své éry! Těmito slovy obhajoval kritik Herbert Muschamp v deníku The Times terminál TWA, dlouholetou dominantu newyorského letiště JFK, když se v 90. letech začaly ozývat hlasy, že se nehodí do nového tisíciletí. Ladné oblé křivky, otevřený interiér a skořepinová střecha, tvarem připomínající křídlo letounu, ale nakonec budovu úspěšně přenesly i do nového věku. Eero Saarinen totiž koncem 50. let minulého století navrhl víc než funkční terminál letecké společnosti, na ploše sedmi hektarů vyrostl pomník samotného letectví a tehdejší doby. 

Chtěli jsme, aby cestující procházející budovou pocítili atmosféru prostředí, ve kterém je každá část inspirovaná něčím jiným, a přitom je všechno součástí stejného světa.

Společnost Trans World Airlines (TWA) hrála po druhé světové válce v komerční letecké dopravě prim. Létala s ní celá vzkvétající střední třída, a není divu: letenka byla leckdy levnější než jízdenka na vlak. Rostoucí firma potřebovala nový terminál, a proto v roce 1955 oslovila Eera Saarinena. Architekt navrhl symetrické uspořádání čtyř zakřivených betonových dílů střechy, jejichž křivky plynule sestupují z pilířů ve tvaru ‚Y‘. Každá ze čtyř střešních konstrukcí je od těch sousedních oddělena úzkými světlíky a ve středovém bodě se všechny části setkávají. Projekt neměl představovat nic hmatatelného, podle autorových slov ztvárňoval abstraktní myšlenku letu. 

Návštěvníci vstoupili do prostoru pod klenutou střechou – rovným liniím se Saarinen vyhýbal – a stoupali od pokladny v přízemí, kde se kupovaly letenky, do restaurací, kaváren a zasedacích místností o úroveň výše. Ohromné okno takzvané Sunken Lobby nabízelo výhled na letištní plochu, dvě trubkovité chodby pak směřovaly k nástupní bráně. TWA bylo jedním z prvních letišť, které k ní cestující vedlo uzavřenými průchody. Díky těmto ‚tunelům‘ z betonu s eliptickým průřezem byli pasažéři chráněni před nepřízní počasí.

Při rekonstrukci obložení bylo použito 20 milionů keramických dlaždiček.

Eero Saarinen se slavnostního otevření letištního komplexu v roce 1962 nedočkal, zemřel náhle o rok dříve. Terminál TWA se tak stal jeho pomníkem i symbolem celé jedné éry. Ironií osudu však bylo, že se nehodil pro obsluhu tryskových letadel. Z velké části byl totiž postaven před rokem 1958, kdy první proudová letadla začala nahrazovat své předky poháněné vrtulí. Navzdory nejrůznějším vylepšením tak terminál nebyl schopen dohnat vývoj v dopravním letectví. Jeho vyhlídky byly čím dál nejistější a v roce 2001 nakonec po čtyřiceti letech služby zavřel své brány. 

Architektova myšlenka však žije dál. Po čtyřech letech od uzavření byl komplex prohlášen historickou památkou a dnes slouží jako hotel. Eero Saarinen se tam s hosty potkává doslova na každém kroku: připomíná ho ohnivý odstín čalounění v lobby, speciálně navržený pro terminál, stolky Tulip a židle Womb v hotelových pokojích či retro telefony s otočným ciferníkem. Hotel TWA tak zůstává symbolem opojných let poloviny minulého století, ze kterých vzešel.  

Mohlo by se vám líbit

Navštivte umělecký byt, který vás ohromí svými barvami

Galerie: Terminál TWA na newyorském letišti JFK:

3 fotky 4 fotky