REKLAMA

Letištní terminál, ve kterém byste chtěli bydlet

REKLAMA

 

Je to nejdynamičtěji vymodelovaný prostor své éry! Těmito slovy obhajoval kritik Herbert Muschamp v deníku The Times terminál TWA, dlouholetou dominantu newyorského letiště JFK, když se v 90. letech začaly ozývat hlasy, že se nehodí do nového tisíciletí. Ladné oblé křivky, otevřený interiér a skořepinová střecha, tvarem připomínající křídlo letounu, ale nakonec budovu úspěšně přenesly i do nového věku. Eero Saarinen totiž koncem 50. let minulého století navrhl víc než funkční terminál letecké společnosti, na ploše sedmi hektarů vyrostl pomník samotného letectví a tehdejší doby. 

 

Chtěli jsme, aby cestující procházející budovou pocítili atmosféru prostředí, ve kterém je každá část inspirovaná něčím jiným, a přitom je všechno součástí stejného světa.

 

Společnost Trans World Airlines (TWA) hrála po druhé světové válce v komerční letecké dopravě prim. Létala s ní celá vzkvétající střední třída, a není divu: letenka byla leckdy levnější než jízdenka na vlak. Rostoucí firma potřebovala nový terminál, a proto v roce 1955 oslovila Eera Saarinena. Architekt navrhl symetrické uspořádání čtyř zakřivených betonových dílů střechy, jejichž křivky plynule sestupují z pilířů ve tvaru ‚Y‘. Každá ze čtyř střešních konstrukcí je od těch sousedních oddělena úzkými světlíky a ve středovém bodě se všechny části setkávají. Projekt neměl představovat nic hmatatelného, podle autorových slov ztvárňoval abstraktní myšlenku letu. 

 

Terminál TWA na newyorském letišti JFK
Info ikona

 

Návštěvníci vstoupili do prostoru pod klenutou střechou – rovným liniím se Saarinen vyhýbal – a stoupali od pokladny v přízemí, kde se kupovaly letenky, do restaurací, kaváren a zasedacích místností o úroveň výše. Ohromné okno takzvané Sunken Lobby nabízelo výhled na letištní plochu, dvě trubkovité chodby pak směřovaly k nástupní bráně. TWA bylo jedním z prvních letišť, které k ní cestující vedlo uzavřenými průchody. Díky těmto ‚tunelům‘ z betonu s eliptickým průřezem byli pasažéři chráněni před nepřízní počasí.

 

Při rekonstrukci obložení bylo použito 20 milionů keramických dlaždiček.

 

Eero Saarinen se slavnostního otevření letištního komplexu v roce 1962 nedočkal, zemřel náhle o rok dříve. Terminál TWA se tak stal jeho pomníkem i symbolem celé jedné éry. Ironií osudu však bylo, že se nehodil pro obsluhu tryskových letadel. Z velké části byl totiž postaven před rokem 1958, kdy první proudová letadla začala nahrazovat své předky poháněné vrtulí. Navzdory nejrůznějším vylepšením tak terminál nebyl schopen dohnat vývoj v dopravním letectví. Jeho vyhlídky byly čím dál nejistější a v roce 2001 nakonec po čtyřiceti letech služby zavřel své brány. 

Architektova myšlenka však žije dál. Po čtyřech letech od uzavření byl komplex prohlášen historickou památkou a dnes slouží jako hotel. Eero Saarinen se tam s hosty potkává doslova na každém kroku: připomíná ho ohnivý odstín čalounění v lobby, speciálně navržený pro terminál, stolky Tulip a židle Womb v hotelových pokojích či retro telefony s otočným ciferníkem. Hotel TWA tak zůstává symbolem opojných let poloviny minulého století, ze kterých vzešel.  

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

Sledujte nás na Instagramu @elleczech

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA