Only in Print: Milovník starých věcí

Ještě na chodbě olomouckého činžáku pořádně netuším, co mě uvnitř čeká. Společné prostory nejsou zrovna v hezkém stavu a v malé předsíňce, kde si odkládám boty, se na moment leknu, že Honzův výstavní profil na Instagramu se tři sta tisíci sledujícími, nemůže být reálný. Pocit mě opustí hned, co projdu tmavou halou, která propojuje kuchyni s obývacím pokojem. Čeká na mě velká, světlá místnost s obrovskými původními okny. Ty se Honza rozhodl při rekonstrukci zachovat spolu se stropní freskou v jednom z pokojů, do kterého chodí hrát na klavír. Rohový byt v prvním patře domu z přelomu 19. a 20. století byl totiž v dost nepěkném stavu. Honza ho sjednotil výhradně bílými stěnami, které vytvářejí perfektní pozadí pro jeho početnou sbírku vintage předmětů – plastiky Jaroslava Ježka, formu na výrobu rukavic Röstrandt, porcelánové sošky Dux od Jiřího Černého z 50. let, vázy Otto Eckerta nebo keramiku od legendární firmy Ditmar Urbach. Výjimkou je jen ložnice, kde spodní část natřel výraznou petrolejovou barvou. Ta patří k Honzovým oblíbeným, hojně se objevuje i v jeho grafikách. Dřív si pro drobné předměty jako vázy, nádobí nebo lampy jezdil do zahraničí, hlavně Dánska, Berlína a Vídně. Dnes už má sběratelské oko vytrénované, a tak si věci objednává online z pohodlí olomouckého domova.

Objevovat zákoutí Honzova bytu je jako procházet se kabinetem kuriozit, kde se věci ocitly náhodným řízením osudu, avšak pod přísným kurátorským dohledem pana majitele. Těžko se rozhodnout, které zátiší prostudovat dřív. „Mám rád míchání stylů. A tím nemyslím zrovna maximalismus. Spíš osobitost nepřeplácanou chaosem,” vysvětluje mi své pojetí Honza. Tykáme si, protože oba pocházíme z Olomouce a známe se tak už bůhvíjak dlouho.

K interiérovému designu si vytvořil vztah, když se poprvé odstěhoval od rodičů do vlastního bydlení. Jeho záliba v moderním designu z poloviny minulého století se za tu dobu propsala jak do vybavení, tak i do jeho umělecké tvorby. Honza moc neposedí, ale křesla má obzvlášť rád. „Poznáš na nich, jestli je designér dělal jen na oko, nebo jestli jsou i praktická. Mám tu třeba křeslo od dánské firmy Gubi, které je vytvořené podle původního designu Pierre Paulina ze 70. let a je pohodlnější, než vypadá,” vysvětluje, zatímco se uvelebil do dalšího komfortního kousku ze sbírky, koženého Eames Lounge Chair od Vitry.

Umělec se ale neobklopuje jen dávnými vintage poklady. V bytě najdeme i televizní stolek z 90. let s původními funkčními konzolemi Playstation 1, japonským Nintendem a Segou. Do určité míry je tenhle kus nábytku, který mileniálové kdysi plnili videokazetami a cédéčky, Honzovým neméně oblíbeným druhem nábytku, podobně jako křesla. „Komody jsou funkční a vypadají zajímavě. Nejraději mám ty od dánského architekta a designéra Finna Juhla,” dodává. 

Chcete pokračovat ve čtení? Podzimní vydání ELLE Decoration můžete najít právě teď na stáncích všech dobrých trafik, online a v knihkupectvích BookTherapy.