Dům Medník: Na hraně civilizace a přírody, jen tak žít a tvořit

Na hraně svahu, odkud je vidět až k vrcholu Medníku, stojí dům, který už více než sto let sleduje řeku pod sebou. Postaven byl na počátku 20. století, a přestože v roce 2010 prošel zásadní rekonstrukcí i přístavbou visuté části do zahrady, majitelé časem zjistili, že jejich životní rytmus i potřeby se proměnily. Toužili po místě, kde se dá tvořit, přemýšlet i odpočívat – po otevřeném prostoru ateliérového typu s dostatkem světla, ale také po klidné spací části s vlastní koupelnou a toaletou.

Mohlo by se vám líbit

Only in print: Pokoj v duši

Architektura na hraně civilizace a přírody

Při hledání ideálního řešení se ukázalo, že přirozenou odpovědí je respekt – k tvaru pozemku, k terénu, ke vzrostlým stromům i k samotné krajině. Architekti proto umístili nový objekt na pomezí lesa a zahrady, v těsném kontaktu s přírodou, která je tady na Sázavě stále čistá a ryzí. Ocitáte se na místě kousek od Prahy, a přesto máte pocit, že jste daleko od městské reality. Původní dům zůstal zachován; s novým ateliérem ho propojuje krytá terasa, která zároveň poskytuje zázemí mohutnému dubu rostoucímu v bezprostřední blízkosti stavby. I ten je součástí promyšleného konceptu – strom se stal přirozeným centrem dění, symbolem propojení architektury a přírody.

Dalším výrazným prvkem nového objektu jsou velkoformátová posuvná okna otevírající se dolů do údolí, odkud se naskýtají dechberoucí výhledy na Sázavu i okolní lesy. Uzavřené nároží pak vytváří přirozené soukromí a klid. V okamžiku, kdy se rozhlédnete po vzniklém prostoru, si uvědomíte, že stojíte doslova na hraně civilizace a přírody.

Jednoduchost a poctivost materiálů

Konstrukce objektu byla přizpůsobena skutečnosti, že realizace probíhala částečně svépomocí. Základem je ocelový rám a dřevostavba. Zatímco základy na mikropilotách zajišťovala specializovaná firma, většina dalších prací vznikala s osobním nasazením, pečlivostí a řemeslnou pokorou. Na fasádě se vyjímá opalovaný modřín, který přirozeně ladí s okolní krajinou. Jeho postupné stárnutí a jemná patina zajistí, že stavba časem splyne s prostředím, jako by tu stála odjakživa. Přechod mezi lesem a interiérem, mezi tím, co vytvořila příroda a co člověk, tak téměř zaniká.

Interiér se nese v duchu jednoduchosti a jednoty. Smrková biodeska sjednocuje povrchy, dodává prostoru teplo a přirozenou vůni dřeva. Úložné prostory jsou chytře integrovány do obkladu, takže nic nenarušuje čistotu interiéru. Každý detail má svůj důvod a své místo. Prostor dýchá klidem – dovoluje se nadechnout, zbavit se zbytečností a soustředit se jen na podstatné. Visutá galerie nad ateliérem pak funguje jako pomyslná třešnička na dortu – místo pro inspiraci, odstup a nový pohled na svět pod sebou.

Dům Medník není jen architektonickým doplňkem původního objektu, ale samostatným světem s vlastní atmosférou. Prostorem, který zve k zastavení i k tvorbě. V jeho jednoduchosti se ukrývá klid, v materiálech pravdivost a v otevřenosti svoboda. Na pomezí lesa a zahrady, tam, kde se příroda dotýká architektury, vznikl dům, jenž propojuje oba světy – ten vnější, krajinný, i ten vnitřní, lidský.

Galerie: Dům Medník:

14 fotek 15 fotek