REKLAMA

Sběratelka umění bez tváře. Seznamte se s Chierou Arqui

REKLAMA

 

Domněnka o jižanských kořenech této tajuplné ženy se potvrdí hned po prvních pár slovech, v angličtině má totiž její hlas jemný španělský přízvuk. S nadšením mi vypráví o lásce k umění, jež u ní začala už v útlém dětství především díky rodičům, kteří se doma rádi obklopovali výtvarnými díly.

„Otec i matka byli vášniví sběratelé. Už jako malá jsem s nimi chodila na výstavy a obrážela nejrůznější veletrhy s uměním. Občas jsem dokonce mohla ovlivňovat nákup, a to se mi velmi zalíbilo,“ říká, a aniž bych jí u toho viděla do obličeje, jsem si jistá, že se právě usmívá. Rozhodnutí založit vlastní kolekci výtvarného umění proto přišlo přirozeně a skoro samozřejmě. Častými návštěvami galerií si postupně vypěstovala vkus a cit nejen pro díla, ale také pro umělecký trh, který je velmi specifickým obchodním prostorem.

Chiera se zajímá především o abstraktní malbu, její začínající sbírka ovšem čítá i velké množství objektů a instalací. Všechny pak spojuje skromná velikost, a to z docela pragmatických důvodů: aby je mohla pohodlně instalovat u sebe doma a dobře se převážely.

 

Mám ráda skrytý humor v dílech a kontextech, v nichž se zrovna nachází.

 

„Mám ráda skrytý humor přítomný v dílech, a snad i proto mě baví nalézat různá místa v bytě, kde by je bylo zrovna nejvhodnější vystavit. Je příjemné mít doma instalaci, kolem níž je cítit prostor, která je umístěna do specifického kontextu nebo vytváří určitý vztah s ostatními díly v místnosti. Nikdy bych nepověsila obraz na zeď jen tak,“ vysvětluje. Kromě nefigurálních maleb a instalací si Chiera Arqui oblíbila rovněž zlato zakomponované do uměleckých děl. „Mám zkrátka slabost pro tento lesklý materiál, protože ve mně evokuje pocit něčeho vzácného a cenného,“ komentuje.  

 

Chiera Arqui
Info ikona

Mezinárodní uměleckou sbírku buduje Chiera Arqui aktivně posledních šest let a v současnosti čítá zhruba čtyřicet děl. Na otázku, zda je má všechny vystavené ve svém lipském bytě, Chiera odpovídá jednoznačně: „Jistěže ne,“ směje se a pokračuje: „Mám malý depozitář, kam si pro ně chodím, když se s nimi chci doma zrovna těšit. Ráda si s díly hraji, vyměňuji jim místa a hledám nové vztahy a kompozice. Zároveň chci dát stejný prostor všem, takže je čas od času měním už jen proto, abych je mohla všechny pozorovat a obdivovat v akci.“ I když jsou tyto výstavy určeny jen očím jí samotné a jejích nejbližších, nezdá se, že by se tím trápila. Najednou v bydlení najde uplatnění přibližně dvacet výtvarných počinů, což je přesně polovina její aktuální sbírky.

„Když si koupím nové dílo, chci ho hned vystavit, takže proces přemisťování vypukne naplno,“ usmívá se nebo si to alespoň myslím, protože se na chvilku odmlčí. Zajímá mě, zda má zvláštní místo určené jen svým nejmilovanějším kusům. „Tak to je určitě moje piano,“ odpovídá rozhodně. „Baví mě hledat různé možnosti interakcí mezi dílem a klavírem, ať už v rovině významů, nebo estetiky. Je to pro mě hodně speciální prostor.“ 

 

Umění se mi musí líbit, ale zároveň mít také adekvátní tržní hodnotu.

 

Ačkoli tráví hodně času na cestách po světě, aby mohla navštěvovat oblíbené veletrhy s uměním jako Art Basel, Frieze Art Fair nebo Vienna Contemporary, zázemí má vedle Lipska také v Praze. „Prahu mám moc ráda. Líbí se mi město i české umění. Ale neexistuje tu příliš tradice sbírání ani velké umělecké veletrhy, zato se sběratelům často nabízí atraktivní cesta nákupu děl přímo od umělce.“ Jejím českým oblíbencem je malíř Šimon Sýkora, jehož obrazy ji fascinují svou znepokojivostí a temnou přitažlivostí. Lipsko je pak podle ní pro milovníky umění strategicky výhodné. Chválí profesionalitu galerií i fungující propagační systém. Saské velkoměsto je navíc blízko Berlínu, který je právem považován za Mekku současného umění.

Z jakého důvodu neukazuje svou tvář na sítích ani v médiích? „Začalo to vlastně náhodou. Líbilo se mi tajemství anonymity a zároveň mě zajímalo, jak budou lidé reagovat. Takže jsem to pojala jako experiment.“ Chiera zároveň přiznává, že je ráda, když s ní galeristé a umělci mluví bezprostředně a nezávazně, nikoli primárně jako s potenciálním kupcem. „Komunikace je tak mnohem přirozenější a přátelštější,“ říká.

Záměrně vyhledávám díla pouze od bílých heterosexuálních mužů ze západu. Můj fokus totiž odráží průměrný sběratelský vkus dneška.

 

Velmi jasno má Chiera Arqui i v zaměření vlastní sbírky. Programově totiž nakupuje umění výhradně od bílých heterosexuálních mužů ze západních zemí. Úzké zaměření podle ní reprezentuje patriarchální uvažování typické pro současný umělecký trh, a tak zaručuje i poměrně stabilní investici. Sofistikovaným způsobem vystupuje v opozici k aktuálnímu společenskému nastavení a nebojí se ani veřejné konfrontace. Otevřeně komentuje aktivity velkých výstavních institucí, jež tyto zaběhlé stereotypy podporují. Poměrně dvousmyslně se v minulých letech vyjádřila například v otevřeném dopise pražské Galerii Rudolfinum: „Chápu, jak důležitá je podpora mužských umělců, zejména v dnešní době, kdy feminismus vyvíjí tolik tlaku na svobodu umění a tak velký důraz na pohlaví, když by ve skutečnosti výběr umělců měl být založen jen na čistě estetických rozhodnutích.“ Zdá se, že sama Chiera Arqui by mohla konkurovat kdejakému konceptuálnímu počinu. Souhlasili byste se slovy tajemné dámy, nebo ji považujete za symbolické šťouchnutí do přežitých struktur? To už necháme na vás. Její aktivity každopádně můžete sledovat na Instagramu @chiera_arqui_artcollection.  

PŘIPRAVILY: Nikol Vlčková a Eva Slunečková

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

Sledujte nás na Instagramu @elleczech

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA