REKLAMA

Znovuzrozená na Azurovém pobřeží

REKLAMA

 

„Zbožňuji výzvy a oživování opuštěných, nevýrazných míst,“ říká interiérová designérka Amélie Vigneron, která vyrostla v rodině pařížských umělců, obklopena dekoratéry a otcem architektem. Dnes nedá dopustit na francouzský jih, který jí za poslední roky přirostl k srdci stejně jako hobby upravovat lidem domy. Z vrozené touhy se nakonec stalo i její řemeslo a ze záchrany prázdných staveb podnikání. Když ji proto oslovili majitelé zchátralé vily ze 60. let, jež se nachází v městečku Bandol na jihozápadě země, neváhala ani minutu. 

Rodinná rezidence v malebné zátoce Azurového pobřeží se zahradou navíc vyhlížela přímo na bandolský přístav plný plachetnic, kolébajících se po lesklé vodní hladině. Na rozdíl od příjemně zdivočelé zeleně venku bylo třeba hodně energie věnovat interiérům zpustlého víkendového sídla, pozměnit dispozici obytných prostor, zbavit se příček a upravit stropy k získání výraznějších výšek. Zkrátka dovnitř vpustit sluneční paprsky. 

„Potřebovala jsem znovunalézt původní atmosféru prostor skrze světlo, proto jsem zvolila velké prosklené plochy. Dostanou dovnitř hodně slunce a energie,“ vysvětluje Amélie. Jelikož dům už kapacitně nedostačoval rozvětvené rodině, bylo třeba ho rozšířit o nové křídlo a se starou zástavbou včetně terasy sjednotit pískovcovými deskami, jež věrně imitují cement. Ty spolu s všudypřítomnou bílou interiéru propůjčují příjemně chladivý dojem, navíc tahle nebarva už patří mezi Améliiny podpisové značky. „Všimněte si, pokud jsou objekty položeny do pomyslného bílého panoramatického rámce bytu, vždy je to úžasně zvýrazní a vystoupí na povrch,“ říká designérka, jež ze všeho nejvíce miluje beton. 

 

Potřebovala jsem znovunalézt původní atmosféru prostor skrze světlo, proto jsem zvolila velké prosklené plochy. Pustí dovnitř hodně slunce a energie.

 

Téměř jako socha tu majestátně působí schodiště ze surového kovu, které jemně odděluje kuchyň od obývacího pokoje. Ten je zařízen v kombinaci několika stylů: dřevěné patinované obložení tu nachází společnou řeč s moderním sofa Ghost od Paoly Navone, závěsným krbem Gyrofus od Dominiqua Imberta i berberským kobercem nebo vintage nerezovými křesílky ze 70. let. Přímo do něj je zasazena také kancelář, jež od společného prostoru odděluje kulaté okénko navržené tak, aby bylo možné přímo od psacího stolu dohlédnout na nedaleké moře. 

Důležitou pozici v rezidenci zajímá i rozměrná kuchyň, v níž rodina tráví velkou část svého volného času na prázdninách u moře. Amélie tu vytvořila poutavou scénu za použití starého dřeva, jímž jsou obložené stěny i na míru vyrobené dveře.  Kompaktní interiér působí i proto jemně, až intimně a rozsvěcuje ho jen pár žlutých doplňků. Spolu s kubistickým schodištěm s nezvyklým geometrickým zábradlím a centrálním kubusem se zabudovanou koupelnou pak domov nápadně připomíná interiéry z maleb metafyzického umělce Giorgia de Chirika. Stejně jako řecko-italskému tvůrci stačilo pár prvků, aby z nich vybudoval celý fantaskní svět, také Amélii Vigneron se podařilo díky citlivému přístupu ze zanedbaného torza vytvořit vzrušující, moderní a klidné místo s překrásným výhledem na Středozemní moře.  

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA