Láska (k práci) nebeská, díl 1.
Miluje vás vroucí láskou. Ještě vroucněji ovšem miluje svoji práci. Je to závislost jako každá jiná – na drogách, hazardu nebo sexu. Dá se s tím něco dělat, nebo ho máte poslat k vodě?

Slovo choroba přitom vůbec není přehnané. Workoholismus, jak se závislost na práci nazývá, je skutečně z medicínského hlediska klasifikován jako nemoc. „Je to závislost jako každá jiná – na alkoholu, drogách, čemkoli,“ vysvětluje psycholog Petr Šmolka. „Závislí lidé věnují práci nejen čas, ale i většinu myšlenek. A když se jí po delší dobu z nějakých důvodů (třeba nemoci) nemohou věnovat, trpí pak regulérními abstinenčními příznaky, podobně jako náhle nešetrně ‚odstavený‘ alkoholik či narkoman.“
Vše přitom může začít nenápadně. Zpočátku si workoholik prodlužuje pracovní dobu, má pocit, že se bez něj všechno zhroutí. Časem nepotřebuje víkendy ani dovolené, nemá čas na přátele ani rodinu, jiné než pracovní záležitosti ho příliš nezajímají. Zkušenosti s tím má moje kamarádka Lenka. Když před deseti lety rodila syna, její manžel se nedokázal od práce odtrhnout ani v takovou emočně nabitou chvíli. Zatímco ona tlačila, manžel ji nedržel za ruku. „Mlátil do klávesnice a na uchu měl přilepený telefon. Byla jsem ale ráda, že vůbec dorazil,“ směje se dnes. Na rozdíl od Aleny manželovo nadšení pro práci chápala. Možná proto, že se v ní seznámili a ona sama po dlouhou dobu nežila jinak.


