Krásná žena s mozkem jako hrozba. Pořízková a její slavná facka sexismu

Už od začátku krátkého rozhovoru s Pavlínou Pořízkovou měl David Letterman neustálý problém vyslovit její příjmení. Pavlína však reagovala vyrovnaně a několikrát ho i v klidu opravila, aniž by ztratila humor nebo nadhled. Konverzace se ale zlomila ve chvíli, kdy se jí Letterman zeptal, jestli nejsou modelky vlastně povrchní, marnivé a namyšlené. Pavlína bez zaváhání přitakala: „Absolutely!“ Jenže ve chvíli, kdy se jí Letterman doptal, jestli si totéž myslí i o sobě, přišel obrat. „Ne, protože se nepovažuju za modelku,“ odpověděla klidně. „Tak co tedy jsi?“ zeptal se překvapeně. „Člověk, Dave,“ odvětila Pavlína.

Její odpověď tak změnila energii při rozhovoru. Bylo jí jednadvacet a v přímém přenosu odmítla nechat se zredukovat pouze na objekt, který do televize přišel bavit publikum. O pár minut později se jí Letterman ještě poměrně jízlivě zeptal, jak se dostala na seznam 100 nejchytřejších lidí v Americe, který sestavil jeden časopis. Pavlíně se však podařilo otázku otočit zpátky na něj slovy „A jste na tom seznamu vy?“. Nebyl.

Vtip jako štít

Celá interakce mohla na první pohled působit neškodně. Pavlína ale ve skutečnosti odmítla narativ, který jí byl nabídnut, a nahradila ho vlastním: modeling je její profese, ne celá její identita. Taková odpověď byla v roce 1986 nečekaně vyspělá a přišla dlouho předtím, než se o objektifikaci žen v módním průmyslu začalo mluvit nahlas.

Stejná bitva, jiné desetiletí

Nebojácný postoj si Pavlína nesla dál. Po smrti manžela Rica Ocaska v roce 2019, uprostřed nedokončeného rozvodu, začala na Instagramu otevřeně psát o ztrátě a stárnutí. Nakonec z toho vznikla i kniha esejů No Filter (2022). Dnes odmítá slovo „anti-aging“ a nechává se fotit bez retuše, i nahá, po padesátce. Ideál ženskosti, který nám kultura prodává, jsou podle ní rysy teenagerky, ne dospělé ženy.

Přiznám se, že mnohem drobnější verzi téhle bitvy znám i já. Čeština má jako jediná ř jako samostatné písmeno a cizinci si s ním lámou jazyk. Když v zahraničí jdeme s přítelem na večeři, rezervuju proto stůl radši automaticky na jeho jméno, protože je kratší a napoprvé srozumitelnější, zatímco to moje jim dělá stejné potíže jako kdysi Lettermanovi. Jméno si potichu vyměním, jen abych nemusela hláskovat po telefonu. Ale asi právě o tom to celé je: mnoho žen se zmenšuje, aby nevyčnívaly a nikoho nezdržovaly. Měníme si jména, schováváme věk, maskujeme pigmentové skvrny nebo vrásky. Pavlína se odmítla zmenšit už v jednadvaceti, před televizními kamerami. Možná je teda na čase přestat.

Zdroj: runwaytape, YouTube (Late Night with David Letterman, 1986), autorský text