Chcete pořádnou výzvu? Běžte si něco navrhnout a ušít

Když někdo potřebuje na chvíli „vypnout“, obvykle vyráží někam do lesa, za město, a možná nejlépe za hranice. Jenže. Pokud jste redaktorka smíchaná se social media manažerkou v kombinaci s nevím-čím-ještě (zkrátka mileniál), potřebujete zaměstnat ruce. Jinak než upravováním fotek, ťukáním do klávesnice nebo odesíláním tisícího e-mailu.

Takhle nějak to začínalo se mnou a mou výzvou začít (a úspěšně zakončit) dlouhodobý kurz Klasické šití spojené s tvorbou střihů v Institutu módní tvorby. Kromě zaměstnání rukou jsem jednoduše chtěla vědět a vidět, co všechno takové navrhování znamená a jak vzniká basic model. Od A do Z. A díky Martinovi, Tereze, Yarce a Kláře z Institutu to teď vím přesně.

První hodina (technicky druhá, jelikož první jsem jako „vzorný student“ prošvihla kvůli press tripu) byla hozením do vody. Jako naprostý začátečník jsem se ocitla mezi mnohem zkušenějšími a dostala za úkol si rychle načrtnout, co bych chtěla mít ve skříni. Napadl mě asymetrický top s jedním dlouhým rukávem. Poznamenávám, že příště rozhodně volím (symetrické) tričko. 

Během chvíle přišel čas náčrt přetvořit do střihu. Martin Havel mě navedl, pomohl ukázat, co se kde přidává, překládá, rýsuje a počítá, a já si během chvilky začala nadávat, že jsem snad úplně vypustila jakékoliv matematické dovednosti i schopnost logického uvažování, co jsem kdy měla. Veškerý obdiv všem švadlenám a krejčím, za představivost, ale hlavně preciznost, bez které se tato tvorba opravdu neobejde. Díky pomoci Martina jsem – sice mírně zmatená – během chvilky měla přední část, zadní část i jeden rukáv. Hurá. Překreslit na látku, pečlivě nastříhat a pokračujeme.

Další hodiny mě už čekaly s Terezkou Ujevićovou, která má kromě talentu ještě svatou trpělivost. „Vzorný student“ jsem totiž byla i během několika dalších hodin, a rychlé stehování a hlavně následné zacházení se strojem jsem si tedy musela osvěžovat téměř při každém středečním večeru (který jsem zrovna nevynechávala kvůli press tripu). Nic složitého, avšak k vsazování rukávu jsem se dostala mnohem později, než jsme původně plánovaly a mně těsně před koncem měsíčního kurzu stále zbýval velký kus do finále. Provinile jsem se naštěstí cítit nemusela. Skvělé na kurzu v tak intimním počtu 3-4 studentů je, že jsme si vše mohly vysvětlit dopodrobna, Tereza mi vždy ukázala několik možných variant a řešení, doporučila to nejlepší pro začátečníka a daný typ modelu a já mohla zvesela a sebevědomě zasednout ke stroji. Občas i opakovaně, když bylo něco potřeba vyparávat a zkusit znovu a přesněji. Ale i s tím se prý počítá.

Finální fáze výzvy byl bonusový víkendový kurz, tzv. intenzivní. V sobotu i v neděli od 9 do 17 hodin, pod vedením Yaroslavy Gerfanové. Úkol: Dodělat top se vším všudy. Protože model už začal dostávat formu, a já tím pádem viděla, co je kde třeba zažehlit a sešít. Pod vedením Yarky mohla blízce seznámit s „uklidňujícím“ overlockem, ze kterého mám respekt, ale i jsem naprosto nadšená doteď a mám chuť k němu zasedat po každém náročném dni jen tak. Díky tomu jsem měla top v sobotu večer hotový. Zbývalo jen přišít knoflíčky. Žádné lenošení a touha si ještě něco vyzkoušet na strojích (hlavně na overlocku!) vedl k dalšímu návrhu, střihu a zrychlenému sešití druhého topu – prozměnu bez ramínek. Nedovedete si představit ten pocit zadostiučinění, když jsem v neděli večer odcházela s prázdnou hlavou a s něčím dalším do skříně. By me, for me. 

Po celém kurzu mám dva nové kousky do skříně, spoustu nových zkušeností a hlavně zase o něco větší respekt k Zoltánovi, k Honzovi, k Ivě, k Tondovi a Mirce a všem dalším návrhářům, kteří dělají tak krásné věci.

Do toho mám ještě daleko, ale zkusit si něco navrhnout a ušít doporučuji všem. Ten pocit je k nezaplacení. Přidáte se ke mně příště?