Machismus, revolta a emancipace: Evoluce bílého nátělníku

Píše se rok 1985, je červenec a horko. Na podium londýnského stadionu Wembley přichází kapela Queen. Místo svého typicky extravagantního outfitu, Freddie Mercury má na sobě obyčejné bílé tílko. Od ikonického vystoupení na Live Aid uplynulo téměř 40 let a bílý nátělník udržuje status módní stálice mezi kreativci všech genderů i sexualit –  zdobí obaly alb Whitney Houston, má ho na sobě Lady Gaga v klipu Just Dance a stal se neoficiální uniformou britské kapely WHAM!. 

V našich šatnících je to základní kousek. Je praktický, univerzální a nikdy nevyjde z módy. Co však jeho běžný majitel neví, je, že bílý nátělník, který dnes vídáme na supermodelkách a prestižních módních molech značek jako Prada, Bottega Veneta nebo Calvin Klein, začínal svou cestu daleko od světa módních elit. Původně nebyl ani symbolem queer komunity. Jeho kořeny jsou spjaty s pracovní třídou, fyzickou dřinou a nakonec bojem za rovnost. 

Wife Beater

Bílý nátělník, často přezdívaný „marcel“, se poprvé objevil ve Francii v polovině 19. století, kdy jej nosili dělníci v přístavištích. Jeho jednoduchá, ale praktická konstrukce – odhalené ruce a tělo chráněné proti chladu – umožňovala efektivně vykonávat těžkou práci. Ve Spojených státech pak během první světové války našel své místo v uniformě vojáků, a stal se z něj tak oděv spjatý s tvrdými chlapy. V roce 1947 obletěl Amerikou článek, ve kterém byl James Hartford Jr, muž z Detroitu, který ubil svou ženu k smrti, označen jako „wife-beater“. Na fotce pod titulkem na sobě měl právě bílý nátělník. Tento moment dal vzniknout nelichotivé přezdívce „wife-beater“, která se pak k bílému tílku vžila. 

Vzhledem k tomu, jak úzce je móda spjatá s kulturou, brzy se stalo tílko vizuálním kódem pro maskulinitu ve filmu a hudbě. Na filmovém plátně bílé tílko mezi prvními oblékl Marlon Brando ve filmu Tramvaj do stanice Touha. V dalších desetiletích image násilnického alfa samce v nátělníku utužil Robert De Niro v Zuřícím býkovi a Bruce Willis ve Smrtonosné pasti. V hudbě pak zejména v devadesátkách nátělník poskytoval určitý street kredit, oblékl ho třeba Eminem jako zkrachovalý rapper ve filmu 8 Mile. V hip hopu tílko evokovalo jak oblečení basketbalistů, tak vězňů. 

Mohlo by se vám líbit

Lesbian chic: Zapomenutá estetika a kulturní moment devadesátek

Od machismu k emancipaci 

Nicméně, tento kousek oděvu nebyl určen pouze pro muže. Ve 30. letech 20. století modelka Renée Perle pózovala ve fotografiích Jacquesa Henriho Lartigua v bílém nátělníku bez podprsenky a Gabrielle Chanel ukradla tílko svého přítele a oblékla přes něj spodní prádlo. Tyto ženy umožnily, aby se tílko stalo symbolem osvobozeného ženského těla, který se samozřejmě staví proti mainstreamovému symbolu machismu. Pro ženy, které se v té době začaly prosazovat v umění, kultuře a politice, to bylo prohlášení o tom, že jejich tělo patří jen jim a že nemusejí dodržovat konvenční módní normy. 

Když si oblečete tílko, vystavujete na odiv nejen případné tetování, ale celé své tělo a kůži. Je to odvážnější a provokativnější než obyčejné tričko. Tento výstřední až militantní styl si v sedmdesátých letech získal oblibu především na LGBTQ+ scéně a bílé tílko se stalo součástí streetwearu. Najednou nešlo jen o praktický kus spodního prádla, ale o svébytný oděv, který zpochybňoval představy o tom, co je „slušné“. Gayové ho nosili, aby se odlišili a zároveň ukázali své vypracované tělo. V té době byla v gay komunitě populární kulturistika, a tílko se stalo způsobem, jak tělo vystavit na obdiv. Historici to vnímají jako příležitost nejen propojit tílko s jeho původním významem, ale také jako způsob, jak ho zpochybnit.

Mohlo by se vám líbit

Lednový fashion newsfeed: To nejaktuálnější ze světa módy

Free the nipple 

V devadesátkách politická role tílka pokračuje. Například Calvin Klein ho využil k propagaci genderově neutrální módy a obecně k podpoře LGBTQ+ komunity. Když značka uvedla svou první unisex vůni CK One, tílko hrálo klíčovou roli v celé kampani. Během epidemie AIDS byl nátělník symbolem čistoty – zdraví. A právě bílému tílku můžeme připsat první náznaky hnutí „free the nipple“. Můza Calvina Kleina Kate Moss, Cindy Crawford, ikonická kráska 90. let v reklamě na Pepsi, Jennifer Aniston jako holka odvedle v seriálu Přátelé. Tyto ženy oblékaly nátělník bez podprsenky a vyjadřovaly tak jejich právo na tělesnou autonomii. Bílý nátělník se v té době stal prostředkem, jak ukázat vlastní tělo, oslavovat ho a osvobodit se od patriarchálních norem.  

Bílý comeback 

Ikonické reklamy na Levi's, kampaně od Calvin Klein nebo Gucci znovu vynesly bílé nátělníky na výsluní. Oživila ho především přehlídková sezóna AW22. Bottega Veneta ho zkombinovala s džínami a udělala z něj symbol luxusního normcore stylu. Hunter Schafer zase způsobila rozruch, když v tílku uzavřela přehlídku Prady, a Loewe přišel s monogramovou verzí, která se okamžitě stala hitem. A neztrácí na síle ani v kolekcích AW24 – na přehlídkách značek jako Carven, Schiaparelli či Stella McCartney je bílé tílko stále hlavní hvězdou a jeho vliv na elitní sektor zůstává ohromný. Nechyběl ani v kolekcích pro jaro / léto 2025 – jeho jednoduchý střih a androgynní krásu nám předvedly značky jako Michael Kors, Ralph Lauren a Victoria Beckham. 

Je to univerzální kousek, který může nosit kdokoli, bez ohledu na pohlaví, sexualitu nebo tělesnou stavbu. „V tílku se cítím silně a sexy, je to flexibilní kousek, který může být maskulinní i femininní, podle toho, jak se ten den cítím,“ říká modelka Florence Huntington - Whiteley v rozhovoru pro ELLE UK. Přesně v tom spočívá krása tohoto kusu oblečení. Bílé tílko jde s dobou, zrcadlí jí. Jeho význam je proto volný k interpretaci a jediné, co v posledních několika dekádách skutečně symbolizuje, je svoboda být tím, kým chceme.

Mohlo by se vám líbit

Belt on belt trend: Svažte se opaskem, ale pěkně se u toho odvažte

Galerie: Bílé tílko hlásí comeback v roce 2025:

6 fotek 7 fotek