Toho středečního dopoledne vedou mé kroky do kodaňského Statens Museum for Kunst. Právě zde svou kolekci určenou pro sezónu Spring-Summer 2027 představuje mladý návrhář a zakladatel projektu Institution Galib Gassanoff. Meditativní charakter rozlehlých galerií a sálů muzea jen umocňuje skutečnost, že jejich podlahy pokrývají měkké koberce, které se pro tento moment stávají také módním molem. Je to jako kdybyste v prostředí, které se může svými rozměry zdát jako odtažité či sterilní, zvali návštěvníky k tomu, aby se tu chovali jako doma. Alespoň to výběr koberců z Kavkazu, Anatolie, severního Íránu a Střední Asie, které odkazují na kulturu tvůrce, jenž vyrůstal obklopen koberci ve svém rodném městě v Gruzii, evokují. „Nestoupejte na koberce, prosím,“ nese se davem návštěvníků jednotný hlas kustodů. Chovejte se tu jako doma, přátelé, po těchto kobercích se chodí pouze bez bot, nabízí se dodat. Tento akt je významným prvkem kolekce, která má být za okamžik představena.
Jsem tím, z čehož pocházím
Gassanoffje Gruzínec ázerbájdžánského původu. Vyrůstal na předměstí Tbilisi v prostředí, kde se prolínaly různé jazyky, řemeslné tradice a kulturní zvyklosti. V osmnácti letech se přestěhoval do Milána, aby tam prostřednictvím studia a profesních zkušeností rozvíjel svou kariéru v módním průmyslu. Toto multikulturní zázemí se pochopitelně zcela zásadně zrcadlí i v jeho tvorbě. Své kolekci dal podtitul yad. V ázerbájdžánštině znamená yad něco cizího. Zároveň ale také vzpomínku či paměť. Jedno slovo tak pojmenovává dva stavy, které se na první pohled vzájemně vylučují – nepatřit a pamatovat si. Právě v tomto jazykovém paradoxu Gassanoff staví svou dosud nejkomplexnější kolekci. Nepracuje při tom se svou identitou jako s něčím pevným. Chápe ji jako neustálý pohyb mezi místy, jazyky a materiály. Pohyb, ve kterém se sám snaží navigovat sám sebe i svou tvorbu, jejíž jednotlivé vrstvy skládají mozaiku nejrozličnějších vjemů a prožitků. Návrhář modelky a modely vyslal no molo bosé, pouze v ručně vyráběných joraby, tradičních pletených ponožkách. Vylovil tak v paměti vzpomínku na vlastní dospívání tam, kde sám bez bot chodil po podobných kobercích. „Loni v listopadu jsem objevil dvě sestry, které pletou tradiční ponožky, jaké jsme v Gruzii nosili před lety. Žijí v regionu Kvemo Kartli, v Borčali. Požádal jsem je, aby pro tuto příležitost upletly ponožky, a rozhodl jsem se jimi nahradit boty. Zároveň jsme se rozhodli pokrýt molo koberci a nechat modely chodit právě po nich. Vyrůstal jsem totiž v domácnosti, kde byly koberce všude, a běžně jsme po nich nechodili. Byla to pro mě připomínka vzpomínek i tradice,“ popisuje Gossanoff. Na Kavkaze je zvykem zout si boty před vstupem do domu. Dva stavy – nepatřit a pamatovat si – se v daném momentu opět ve svém paradoxu a výlučnosti setkávají, aby Gassanoffovi pomohly zprostředkovat výjevy vlastní, důvěrně známé minulosti v docela novém kontextu a neznámém prostředí.
Oděv jako monument
„Kolekce je vystavěna řekněme monumentálním způsobem. Některé siluety jsou záměrně zvětšené, modely mají výrazně vycpaná ramena a pracují s přehnanými proporcemi. Dlouhodobě mě zajímá práce se siluetou a oděv obvykle vnímám jako sochu nebo monument. Proto v kolekci najdete mnoho krejčovských prvků i řemeslných technik, které používáme při konstrukci jednotlivých modelů,“ popisuje Gossanoff. Modelky a modelové, procházející se prostory v meditativní tichosti vlastních kroků, jsou oděni v až předimenzovaných šatech a svršcích, které posouvají oděv do nových rozměrů. Je to taková návrhářova hra s formou, jejíž limity se rozhodl prozkoumat a zřejmě i posunout. Výrazné boky a ramena, umocněné množstvím materiálu i vycpávkami, jsou jako měkká ochranná vrstva brnění nositele, který vstupuje do neznámého prostředí. Jednotlivé modely představují evoluci lidské formy, která je zdůrazněna a nově strukturována prostřednictvím materiálů od hedvábí až po nerezovou ocel. „Jeden z posledních tří looků byl vytvořen za použití skutečných gruzínských mincí z nerezové oceli aplikovaných na průsvitné hedvábí. Jsou to mince, které jsou v Gruzii v oběhu od počátku 90. let, a pro mě představují poctu svobodě a nezávislosti země. Je to také předmět, který provází každého z nás od dětství. Všichni jsme tyto mince nosili v kapsách, měli je každý den v rukou. I proto pro mě představují velmi osobní vzpomínku.“ Gassanoff hovoří o takzvané tetri – gruzínské drobné měnové jednotce, která je v oběhu od roku 1995 – ta je zde využita jako symbol osvobození od útlaku. V kolekci se mění v konstrukční materiál a v kombinaci s hedvábím formuje siluetu oděvu prostřednictvím oceli a připomíná kroužkové zbroje středověku. Měna přestává obíhat ekonomikou a začíná obíhat oděvem. Kolekcí nadále prostupuje hluboký důraz na ruční práci a řemeslnost. Je to vidět nejen na pletených svršcích, ale i na sochařsky pojatých pletených objektech z bavlněné šňůry, na nichž pracovala stejná komunita regionu Kvemo Kartli, která vyhotovila tradiční joraby. Současná interpretace pradávných řemesel je pro Gassanoffovu práci zcela zásadní.
Barevnost ustupuje konstrukci
Barevnost kolekce zůstává překvapivě střídmá. Dominuje jí bílá ve všech svých nuancích. Nepůsobí však jako gesto minimalismu ani snaha o vizuální čistotu. Naopak nechává vyniknout samotnou konstrukci oděvu, práci s objemem i mimořádnou texturu jednotlivých materiálů. Právě díky omezené paletě vystupují do popředí vrstvení, řemeslné detaily i kontrast mezi měkkostí hedvábí či pletenin a chladnou tvrdostí nerezové oceli. Bílá zde nepředstavuje prázdné plátno, ale prostor pro paměť, jako by záměrně zbavovala oděvy všeho nadbytečného, aby mohl naplno promluvit příběh ukrytý v jejich materiálu a konstrukci. Také proto kolekce působí téměř muzeálním dojmem, aniž by ztratila kontakt se současností.
Velký krok pro Gassanoffa
Je jasné, že dnešního dne přihlížíme významnému momentu návrháře, který má před sebou zvučnou budoucnost. „Je pro mě velmi důležité, že jsem mohl své kulturní dědictví přivézt sem do Kodaně a představit ho právě při této příležitosti. Je to pro mě opravdu výjimečný okamžik,“ popsal mi návrhář v zákulisí své pocity jen pár minut poté, co na módní molo vyslal sedmadvacet modelů své kolekce. Povídáme si o tom, co jej čeká i o tom, co ho dovedlo až sem. Na kodaňskou půdu jej zavedla skutečnost, že je držitelem ocenění Zalando Visionary Award 2026. Vedle toho však získal i významný CNMI Fashion Trust Grant a zároveň patří mezi letošní finalistky prestižní ceny LVMH Prize. Slibně nakročeno na někoho, kdo svůj projekt založil teprve roku 2024. Spíše než nad módní značkou uvažuje návrhář o svém počinu jako o platformě pro kulturní reflexi, spolupráci s komunitami a umělecké zkoumání. V době, kdy se módní průmysl často upíná k rychlosti a novosti, Gassanoff pracuje opačně. Vrací se k tomu, co už existuje – k řemeslu, rodinným vzpomínkám, jazyku i drobným každodenním rituálům. Nevytváří z nich nostalgii, ale materiál pro současnou módu. A právě proto jeho práce nepůsobí jako ohlédnutí do minulosti, ale jako naprosto přirozený krok vpřed.
- Zdroj článku:
Autorský článek
