Příroda přežívá adaptací, Couture řemeslem: Andersonův debut pro Dior

Při pohledu na pařížskou Dior scénu a strop posetý bramboříky se mi vybavil rok 2005 a slunečné odpoledne u prarodičů na vesnici. Tehdy sedmileté já mělo na sobě volné květované babiččiny kalhoty natažené až ke krku – fungovaly tedy jako šaty – a už tenkrát jsem tvrdohlavě odmítala nosit jakékoliv jiné oblečení. Ve stejném roce vedl Dior John Galliano. Ten Andersonovi před jeho RTW debutem symbolicky daroval kytici bramboříků. Dnešní přehlídku navštívil osobně a kytice bramboříků se stala symbolem celé kolekce. Květiny jako gesto kontinuity. Paměť domu předaná v živé formě.

Obyčejné nástroje, ze kterých vzniká neobyčejnost

Proč si ale vybavuji právě zahradu a tento moment z dětství? Protože tehdy byly mé oči blíž k zemi. Květiny tedy intenzivněji voněly, barvy květů byly sytější a já fascinovaně sledovala včely, které na ně usedaly. Možná proto umístil Anderson květinovou výzdobu na strop Musée Rodin. Dospělí se už tolik dolů nedívají. Spásu hledají nahoře. A květiny — stejně jako umění (nejen) v módě — jim ji mohou dát.

Jonathan Anderson již dokázal v módě mnohé — vybudoval vlastní značku, proměnil Loewe v kulturní fenomén, navrhoval pro masové řetězce. Haute couture ale byla dosud neprobádaným územím. Až doteď. V Paříži získal k dispozici jedno z nejlepších ateliérových zázemí světa. Zazněly první tóny Vivaldiho, v první řadě modely vyhlížely známé osobnosti jako Jennifer Lawrence či Rihanna. Úvodní video ukázalo petites mains při práci — ruce, špendlíky, figuríny, nůžky. Obyčejné nástroje, ze kterých vzniká neobyčejnost. Padlo slovo flow — lehkost, vzdušnost látek — klíčový princip celé kolekce.

Couture jako wunderkammer

Kolekce byla koncipována jako wunderkammer, kabinet kuriozit. Anderson sbírá objekty, tvary, artefakty, emoce. Organické formy se přetavily do siluet: kabáty připomínající trávu, spirály jako ulity, sukně podobné cibulovým hlízám. Každý look nesl stopu rostliny či květu — hedvábné brože, květiny na botách, palmový deštník, beruškové miniaudiéry, šperky z fosilií a meteoritů. Kytice bramboříků funguje jako poetická osa kolekce. Stejně jako keramika Magdalene Odundo, jejíž antropomorfní tvary inspirovaly sochařské siluety zdůrazňující tělo, křivky, gesto.

Závěr s nadějí

Ale zpět k oné babiččině zahradě. Chvíli nám trvá, než věci pochopíme. Tenkrát mé malé majetnické já nevydrželo, utrhlo květiny ze záhonu a dalo je v kuchyni na stůl do vázy. Koukala jsem na ně 5 minut a brzy jsem pochopila, že mě bez života nebaví. Vyběhla jsem ven a vázu položila zpět k záhonku. Během chvíle se dala příroda opět do procesu a květina se dočkala včelích návštěvníků. Spokojeně jsem se položila do trávy a pár včel usedlo i na mé barevné kalhotové šaty.

Dior dnes neukazuje módu jako hotový výsledek. Ukazuje ji jako organismus, který dýchá, roste, pamatuje si a proměňuje se. Haute couture tu není luxus. Je to způsob poznávání světa — jako věda nebo umění. Modelka Mona Tougaard uzavřela přehlídku jako nevěsta v monumentálním bílém modelu. Ne působivém silou, ale nadějí. Jako by couture nebyla o luxusu, ale o možnosti pokračovat.

A tak jako Anderson zdůrazňuje důležitost artefaktů a jejich předávání z generace na generaci, já se dnes usmívám na vázu, kterou mi věnovala babička. V létě do ní aranžuji květiny a pokládám ji na balkon, abych přes okno mohla pozorovat včely. Některé věci totiž nepřežívají tím, že je uchováme. Ale tím, že jim dovolíme dále žít.