Příroda přežívá adaptací, Couture řemeslem: Andersonův debut pro Dior

Při pohledu na pařížskou Dior scénu a strop posetý bramboříky se mi vybavil rok 2005 a slunečné odpoledne u prarodičů na vesnici. Tehdy sedmileté já mělo na sobě volné květované babiččiny kalhoty natažené až ke krku – fungovaly tedy jako šaty – a už tenkrát jsem tvrdohlavě odmítala nosit jakékoliv jiné oblečení. Ve stejném roce vedl Dior John Galliano. Ten Andersonovi před jeho RTW debutem symbolicky daroval kytici bramboříků. Dnešní přehlídku navštívil osobně a kytice bramboříků se stala symbolem celé kolekce. Květiny jako gesto kontinuity. Paměť domu předaná v živé formě.

Mohlo by se vám líbit

Runway report: Quiet D-Drama u Diora

Obyčejné nástroje, ze kterých vzniká neobyčejnost

Proč si ale vybavuji právě zahradu a tento moment z dětství? Protože tehdy byly mé oči blíž k zemi. Květiny tedy intenzivněji voněly, barvy květů byly sytější a já fascinovaně sledovala včely, které na ně usedaly. Možná proto umístil Anderson květinovou výzdobu na strop Musée Rodin. Dospělí se už tolik dolů nedívají. Spásu hledají nahoře. A květiny — stejně jako umění (nejen) v módě — jim ji mohou dát.

Jonathan Anderson již dokázal v módě mnohé — vybudoval vlastní značku, proměnil Loewe v kulturní fenomén, navrhoval pro masové řetězce. Haute couture ale byla dosud neprobádaným územím. Až doteď. V Paříži získal k dispozici jedno z nejlepších ateliérových zázemí světa. Zazněly první tóny Vivaldiho, v první řadě modely vyhlížely známé osobnosti jako Jennifer Lawrence či Rihanna. Úvodní video ukázalo petites mains při práci — ruce, špendlíky, figuríny, nůžky. Obyčejné nástroje, ze kterých vzniká neobyčejnost. Padlo slovo flow — lehkost, vzdušnost látek — klíčový princip celé kolekce.

Couture jako wunderkammer

Kolekce byla koncipována jako wunderkammer, kabinet kuriozit. Anderson sbírá objekty, tvary, artefakty, emoce. Organické formy se přetavily do siluet: kabáty připomínající trávu, spirály jako ulity, sukně podobné cibulovým hlízám. Každý look nesl stopu rostliny či květu — hedvábné brože, květiny na botách, palmový deštník, beruškové miniaudiéry, šperky z fosilií a meteoritů. Kytice bramboříků funguje jako poetická osa kolekce. Stejně jako keramika Magdalene Odundo, jejíž antropomorfní tvary inspirovaly sochařské siluety zdůrazňující tělo, křivky, gesto.

Závěr s nadějí

Ale zpět k oné babiččině zahradě. Chvíli nám trvá, než věci pochopíme. Tenkrát mé malé majetnické já nevydrželo, utrhlo květiny ze záhonu a dalo je v kuchyni na stůl do vázy. Koukala jsem na ně 5 minut a brzy jsem pochopila, že mě bez života nebaví. Vyběhla jsem ven a vázu položila zpět k záhonku. Během chvíle se dala příroda opět do procesu a květina se dočkala včelích návštěvníků. Spokojeně jsem se položila do trávy a pár včel usedlo i na mé barevné kalhotové šaty.

Dior dnes neukazuje módu jako hotový výsledek. Ukazuje ji jako organismus, který dýchá, roste, pamatuje si a proměňuje se. Haute couture tu není luxus. Je to způsob poznávání světa — jako věda nebo umění. Modelka Mona Tougaard uzavřela přehlídku jako nevěsta v monumentálním bílém modelu. Ne působivém silou, ale nadějí. Jako by couture nebyla o luxusu, ale o možnosti pokračovat.

A tak jako Anderson zdůrazňuje důležitost artefaktů a jejich předávání z generace na generaci, já se dnes usmívám na vázu, kterou mi věnovala babička. V létě do ní aranžuji květiny a pokládám ji na balkon, abych přes okno mohla pozorovat včely. Některé věci totiž nepřežívají tím, že je uchováme. Ale tím, že jim dovolíme dále žít.

Mohlo by se vám líbit

Dior se po vakuu znovu nadechuje...přichází Jonathan Anderson

Galerie: Dior Haute Couture Spring Summer 2026 Show:

62 fotek 63 fotek