Pokud se kohokoliv zeptáte na to, jak dámský power dressing vznikl, bez váhání vám odpoví, že šlo o společenskou reakci na Hnutí za občanská práva v Americe, které se přeneslo do celého světa – ženy si vydobyly své místo na pracovním trhu a s tím měl i korespondovat jejich šatník. V šatech s volány vás však nikdo neuvidí jinak než jako podřadnou sekretářku z Šílenců na Manhattanu, a proto nastal čas i na módní revoluci. Romantika a křivky musely jít stranou a nastal čas pro business! Určitě se vám hned vybaví seriál Dynastie a Joan Collins v dámském kostýmu s masivními rameny, která v něm autokraticky vládla po celá 80. léta. Ve skutečnosti však elementy power dressing a velkých ramen můžeme dohledat ještě hlouběji v historii.
Základy tohoto business looku můžeme najít už během obou světových válek, když ženy musely nastoupit na pracovní místa mužů, která s jejich odchodem na frontu zůstala prázdná – uniformy a pracovní overaly se proto staly nutností. Těchto maskulinních outfitů se však ženy nechtěly jen tak vzdát ani po skončení války. Nebylo se čemu divit – byly praktické, elegantní, vypadaly fantasticky a signalizovaly jakousi vyšší společenskou hodnost. Nezaostávala ani vysoká móda – Coco Chanel zařazovala do svých kolekcí palazzo kalhoty a Marcel Rochas zase naučil ženy nosit kostýmy. Ve 30. letech však italská návrhářka Elsa Schiaparelli změnila tok historie, kdy zpopularizovala masivní ramena ve sféře haute couture – právě to bylo oficiálním začátkem power ramen.
Během třicátých let tak fenomén formálních dámských kostýmů pronikl na veřejnost o něco hlouběji, a to díky ikonám stříbrného plátna – Marlene Dietrich a Joan Crawford, které se nebály experimentovat s více maskulinními elementy šatníku, čímž začaly bořit společenské stereotypy. Se zužujícím se pasem nastávajících dekád si power ramena a uniformní look držely své místo v dámské garderobě, i když se nepovažovaly za masivní trend.
Pánský styl plně adaptovala ve čtyřicátých letech herečka Katharine Hepburn – a to nejen na plátně, ale i mimo něj. Na tu dobu velmi kontroverzní rozhodnutí, které však dodalo mnohým ženám kuráž udělat totéž. V roce 1966 dokonce vytvořil Yves Saint Laurent svůj ikonický „Le Smoking”, který byl reakcí na měnící se náladu společnosti. Odpovídal na potřebu svých klientek vyjádřit zcela nový obraz sebe sama – coby silné, nezávislé ženy mající androgynní styl a sexappeal v malíku.
Ne všichni však z tohoto nového dámského obrazu byli nadšeni. Americké prominentce a tehdejší ikoně stylu Nan Kempner bylo v roce 1968 zakázáno večeřet v La Côte Basque na Manhattonu v kalhotách, byť byly součástí právě onoho dámského smokingu od YSL. Bez sebemenšího zaváhání kalhoty shodila, čímž smokingové sako proměnila v ultra mini šaty.
Největší boom power dressing však přišel až v osmdesátých letech. Éra #GirlBoss byla na svém absolutním vrcholu a do hry se dostali i dva dominantní představitelé dámského power dressingu – Giorgio Armani a Thierry Mugler. Mezitím, co Mugler byl hlavním protagonistou teatrálního haute couture, Armani byl považován za pionýra dámského business ready-to-wear, a jeho jméno se stalo synonymem pro moderní oblek.
S příchodem nového milénia se však znovu změnily pravidla hry. Tenisky zažily masivní reinkarnaci, kdy se postupem dekády proměnily ze sportovní obuvi na designerský statement kus, a jejich přítomnost v kanceláři byla nyní nejen akceptována, ale i podporována. S ohledem také na velký boom athleisure tak bylo vytvořen prostor pro nástup nového hybridu, který mohl nabídnout novou estetiku a redefinovat moderní business styl.
Právě ten přinesla návrhářka Phoebe Philo v rámci svého působení v domě Céline. Její tichá módní revoluce přišla jako blesk z čistého nebe, kdy si už všichni mysleli, že móda zašla do slepé uličky. Philo vytvořila novou pracovní uniformu, která nabídla minimalismus s postmoderním faceliftem – ať už se jednalo o re-invenci legín a dvoudílných setů nebo povýšení cut-outů na business casual status. Dala vzniknout novému jazyku ryzí feminity dle vlastních pravidel, kterým může nyní hovořit plynně jakýkoliv žena.
Autorský článek
